LN: Kam se z hlediska privátního bankovnictví řadí Česko – na Západ, nebo stále na Východ?
Nedělal bych takovou čáru, hranice tu ale je. Takzvané staré peníze klienti zdědili po předchozích generacích. Nové peníze museli lidé vydělat, například podnikáním. Na Západě je větší zastoupení starších peněz, ve střední a východní Evropu je poměr opačný.
JAN TRONÍČEK (44)
|
Majetek může růst buď z podnikání nebo ze zhodnocování stávajícího portfolia. U rozvíjejících se trhů, jako je střední a východní Evropa či Asie, roste bohatství více z podnikání. Zatímco v Americe či západní Evropě je to ze zhodnocování portfolií, které jsou navázány třeba na vývoj akciových trhů. Proto byl například loni přírůstek bohatství na Západě menší než u rozvíjejících se trhů.
LN: Jsou rozdíly i ve věku milionářů?
Průměrný věk našich klientů ve střední a východní Evropě je 51 let, v Česku a na Slovensku je to rok více. V Rakousku je pak průměr vyšší o více než deset let. Naši klienti jsou tedy o poznání mladší. Ve světě lze ale pozorovat ještě jeden trend. V privátním bankovnictví přibývá žen.
Odhaduje se, že už 30 procent majetku spravovaného privátním bankovnictvím, patří ženám. Je to dáno tím, že přibývá úspěšných podnikatelek a manažerek, část je dána dědictvím, ale i vypořádáním během rozvodu. Region střední a východní Evropy dosahuje stejného podílu. V tomto ohledu jsme tak už Západ dohnali.
LN: Jak neobvyklé jsou požadavky privátních klientů?
Součástí práce privátního bankéře je vytvářet síť kontaktů na odborníky a specialisty z různých oblastí. Nejde tedy jen o vazby na investiční příležitosti, ale může jít například o napojení klienta na specialisty lékařské péče či na galeristy a aukční síně. Velice důležité pro naše klienty ve střední a východní Evropě je vzdělání. Například v Turecku máme specializovanou službu, kdy poskytujeme poradenství a vyhledání vhodné vysoké školy pro děti klientů, či zjištění podmínek pro jejich přijetí.
LN: Kolik procent majetku doporučujete klientům uložit do alternativních investic, jako je například umění?
Kolem deseti až patnácti procent. Umění by se ale nemělo brát primárně jako investice, ale mělo by se kupovat i proto, aby klientovi dělalo radost. Pak to může i fungovat jako investice. Úskalí těchto investic, i když se třeba umělecká díla mohou často a velmi výhodně prodat, je v cenotvorbě.
Alternativní investice mají sloužit primárně k rozložení rizika. Proto mají smysl, ale gró portfolia mají být likvidní investice. 90 procent úspěšnosti portfolia závisí na tom, jak rozložím prostředky mezi akcie, obligace a případně hotovostní rezervu.
- Celý rozhovor čtěte v pátečních LN
