Číslu vévodí velký profilový rozhovor s Michalem Kuzemenským, vedoucím ateliéru architektury a urbanismu na Fakultě architektury ČVUT a od roku 1994 také majitelem projekční kanceláře My architekti. Michal Kuzemenský je i kurátorem letošní Ročenky české architektury a pro Esprit LN vybral deset staveb, které podle něj splňují nejvyšší kritéria kvality.
LN: V čem je české město specifické?
Architektura podle mě - stejně jako například film - není univerzální, ale vychází z tradice dané země. Třeba v Holandsku architekti studují cihlovou architekturu, u nás ale nevidím, že by se někdo zabýval štukem, tak typickým pro naše města. Nestavěli jsme to, co jinde v Evropě, nebo ve Spojených státech. Rád to přirovnávám ke kariéře Miloše Formana. V Československu točil filmy jako Konkurs nebo Hoří, má panenko, které nás - a to protože jsme Češi - urážejí, provokují, ale zároveň těší, poznáváme v nich a jejich charakterech sami sebe. Když se Miloš Forman pokusil tento kontext přenést do Ameriky a natočil film Taking Off o (ne)svobodě a hippies, byl to propadák. O americké identitě, regionu a kontextu totiž - coby Čech - nevěděl nic. Jelikož to ale byl geniální režisér, začal točit adaptace a s nimi měl úspěch. Jeden z mých závěrů, který vyplynul i díky mé práci na Ročence české architektury, je ten, že architekt v podstatě nemá šanci emigrovat. Stejně jako Miloš Forman nerozumí cizím lidem a jejich mindrákům.
LN: Jak je vnímána česká moderní architektura v cizině?
Soudobá česká architektura je - až na výjimky - jen karikaturou toho, co navrhují architekti v cizině. Ti v našich domech vidí svá klišé - obrazně řečeno všechny ty Švejky a drátěné Rumcajse. Vidí jen banalizované kopie postavené bez hlubšího vhledu. Česká architektura nemá ve světě velký zvuk; to, co tady vzniká, je de facto opak vhledu Miloše Formana. Bojíme se totiž vycházet z našich kořenů a opepřit je vlastní chutí a radostí, bojíme se generačně projevit. Soudobá česká architektura je jen fragmentární záležitost, několik jmen.
LN: Je tady ale určitě velké množství talentovaných architektů…
Ano, je jich spousta, ale není tu klientela. Nechci být k lidem nějak přehnaně kritický, ale po roce 1989 se lidi neuměli ani oblékat: nosili fialová saka, neuměli se obléci adekvátně k situaci. To se zlepšilo velmi rychle. Další oblastí byla auta, i tady se situace zlepšila a lidé umějí pomocí aut vyjadřovat své postavení - právník má decentní volvo, tmavé BMW nebo mercedes. A ví, že volvem o sobě říká něco jiného, než mercedesem. Lidé už pečlivě rozlišují nejen mezi značkami, ale i jednotlivými typy aut. Paradoxně architektura, která je bazální službou, zůstává stranou. Klienti architektů chtějí kompozice krychle, hranolu, okénka, dřevo. Podnikatelské baroko jsou pro mě relativně levné stavby, kolem čtyř milionů, postavené v podstatě na klíč.
Více v rozhovoru Evy Hlinovské, který doplňuje přehled Deset staveb podle Michala Kuzemenského - zde se setkáte například s dostavbou panelového domu na pražském sídlišti Jižní Město, se satelitem ve Slivenci, který nepřipomíná kobercový nálet, nebo s vinným sklípkem v moravské vesnici Vrbovec, který přirozeně navazuje na tamní vinařskou tradici.
V Espritu Architektura, který najdete vložený do Lidových novin v úterý 7. května, vychází také:Architekti sobě. Tereza Kozlová se věnovala domům převratných světových architektů. V hlavním tématu čísla pro vás popisuje mimořádné stavby mimořádných lidí. Nejsme klasičtí architekti. V rubrice Kult vám Tereza Kozlová přináší profil architektonického ateliéru SAD (zkratka pro Stavitelství, architektura, desing), který má na svědomí mimo jiné rekonstrukci iteriérů na vrcholku pražské Žižkovské věže nebo benzínovou pumpu ve slovenské obci Matuškovo, jež připomíná vesmírný koráb a sbírá prestižní ocenění. Materiál doplňuje fotografická strana, přestavující zásadní benzínové pumpy z celého světa – uvidíte, že i tyto ryze účelové stavby mohou oplývat nekonečnou energií a krásou. Brambora na talíři. V seriálu o restauracích, které byste neměli minout, najdete pražské fastfoodové bistro Crompy, kde vám jeho majitel, původem Moskvan Nikolaj Klimov, naservíruje se svým týmem brambory stokrát jinak. A co dělají brambory v čísle o architektuře? Proměnu bývalé herny a pod ní sklepu na pražských Vinohradech svěřil totiž tento majitel mladému designérskému studiu Vrtiška Žák. Jim se podařilo vytvořit jednoduchý, a přitom zajímavý interiér v černo bílé kombinaci, které ladí s původními stěnami a cihlovými stropy. Prohlédnout si ji můžete třeba při objednávání pečené plněné brambory s lososem a brynzou. Přejeme dobrou chuť a inspirativní čtení. |
