Sám jsem se ženil v devatenácti, mláďata jsem přivedl na svět coby šestadvacetiletý a třicetiletý. A zatímco dceru jsem v jejích šestadvaceti provdal a z hnízda už vyletěla, syn-třicátník s námi bydlí dál. Není z toho zrovna nadšený, taky prý vybuduje vlastní hnízdo a vyvede potomky, ale zatím mu to pořád nějak nevychází.
Ale byl můj časný sňatek kladem? A je jeho pozdní pobyt doma záporem?
Když jsme byli mladí my, pořadí životních kroků bylo následující: Nejdřív láska a teprve pak, jaksi za chodu, jsme řešili to ostatní, z našeho pohledu méně podstatné. Kde budeme bydlet, jestli se sami uživíme. Přemýšlet o financích, to nebyla otázka důstojná mladého intelektuálně založeného rebela.
Kamarád, který zůstal až vysoko přes třicítku starým mládencem, usídleným u rodičů, byl pro nás roztomilý exot. Včetně jeho průpovídek ve stylu: "dokud máma funí, tak jsem pořád u ní" a žertovných nářků: "Víš, po třicítce ta mateřská péče už není tak vřelá."
Ale proč jsme se mu smáli? Proč jsme byli hrdí na to, jak brzo jsme si vlastně zkomplikovali život?
Jak nádherné bylo nechat se rozmazlovat, nechat si vnucovat jídla, která žádná žena mimo matky tak dobře neuvaří! Chodit si domů, kdy chci a slyšet jen hudrání, které je ve své podstatě láskyplné. A i kdybych se opil a někde padl, i kdybych pomiloval nějakou tu náhodnou známost kdesi v blátivém lese, stejně budou mé svršky druhý den vyprané, vyžehlené a připravené k dalším divočárnám. A bez komentáře!
Není ten dnešní trend způsoben vlastně tím, že se naše děti poučily z našich chyb? Že zatímco v mé generaci ještě opičí lásku matek vyrovnával kázeňský despotismus otců, současná generace mladíků vyrostla z padesáti procent už bez otce a v čistém rozmazlování? Tak proč utíkat z domova, když žádná žena je už nikdy tak dobře neopečuje? A nepochválí!
Nebo za to mohou kosmetické firmy, které vyrobily metrosexuála? Sobce, který se příliš stará sám o sebe než aby se ještě staral o jiné? A kterého nikdo tak hezky jako máma nepochválí?
Můj syn mi to nakonec vysvětlil. Prý naše generace byla jen nezodpovědná. Lehkomyslné "děti květin", které rezignovaly na konzervativní hodnoty, neboť život v totalitě je k tomu donutil.
Kdežto ta jejich generace (dnešních třicátníků) je prý daleko odpovědnější a má to narýsované jinak: nejdřív kariéra, životní standard, vlastní hnízdo – a až pak si mohu dovolit vážný vztah a potomstvo. Proto prý jim to tak dlouho trvá.
Hned mě ale moudře uklidnil. Prý je mu už teď jasné, že oni už zase porodí nezodpovědné idealisty, kteří se budou vrhat do citů a vážných vztahů bezhlavě. Budou si to prý moci dovolit, když jejich rodiče byli tak odpovědní…
Z připravované knihy Josefa Klímy nazvané Vlastníma očima, která vyjde letos na podzim v nakladatelství Andrej Šťastný.
Ukázky ze své chystané knihy čte Josef Klíma na pražském rádiu Classic 98,7 FM v premiéře vždy v úterý ve 18 hodin, v repríze ve čtvrtek 12 hodin. Zvukové verze si můžete poslechnout zde.
Josef Klíma věnuje část autorského honoráře Lomnické společnosti přátel dětí zdravotně postižených. Pokud i vy chcete pomoci, můžete přispět na účet 19-130 26 60 287/0100.
