Pátek 31. března je poslední den, kdy lze skoro s jistotou tvrdit, že Česká národní banka neukončí umělé oslabování kurzu koruny a nenechá ji posílit pod hranici 27 korun za euro. Po tomto datu to ale už bude jen na radě centrální banky, kdy se rozhodne a nechá korunu napospas vlastnímu osudu.
Pro tuzemské firmy, které vyváží zboží do ciziny v cenách v eurech, tak končí tři roky a skoro pět měsíců dlouhá jistota stabilního kurzu.
Proti kurzovému riziku je nyní zajištěna jen necelá čtvrtina firem. Vyplývá to alespoň z aktuálního průzkumu agentury IPSOS a Asociace malých a středních podnikatelů (AMSP), přičemž na 15 procent oslovených firem to prý ještě plánuje udělat. Naopak 57 procent jich nechává své podnikání kurzovému osudu napospas.
Analytici čekají konec intervencí ČNB v dubnu |
„Firmy jsou rozhodně připravenější na ukončení intervencí než před třemi roky, kdy došlo ke skokovému oslabení koruny. Umenších firem se ale jasně projevuje, že zdaleka ne všechny si mohou dovolit koupit budoucí kurz, neboť by to citelně zasáhlo do jejich hospodaření,“ říká Karel Havlíček, předseda Asociace malých astředních podnikatelů.
Sázka na posílení
Nemalá část podniků ale podle průzkumu spekuluje na posílení koruny, konkrétně jde asi o 17 procent dotázaných firem. Po ukončení přitom sami exportéři očekávají posílení koruny o pět až deset procent. Jako například jeden z předních tuzemských výrobců zahradní techniky společnost Vari.
„My se nezajišťujeme, protože čekáme, že kurz by měl posílit. Spíše se se zahraničními partnery, kde máme uzavřený dodavatelský úvěr, snažíme domluvit, že jim zaplatíme s odloženou splatností v druhém pololetí roku, protože se domníváme, že to pro nás bude výhodnější,“ připouští Jiří Belinger, šéf firmy Vari.
Že se menší firmy příliš nezajišťují, není podle Havlíčka tak překvapivé. Je to pro ně totiž dražší. Firmy přitom nevyužívají jen měnových nástrojů, kdy si u banky zajistí předem stanovený kurz.
„Zajišťujeme se jednak pomocí finančních nástrojů. To je ale jen přechodné opatření. Už půl roku si ve firmě simulujeme snížení příjmů v důsledku silnějšího kurzu a zvyšujeme tak na sebe vnitřní tlak ke zvýšení efektivity, abychom mohli zůstat u cen, které máme dnes,“ říká Libor Musil, předseda představenstva společnosti Liko-s, která se specializuje na výrobu příček, hal a technologických linek pro celý svět.
Větší firmy pak mohou a často také využívají takzvaného přirozeného zajištění. To je i případ společnosti Brano Group Pavla Juříčka, z jejíž produkce jde 95 procent na export. „Máme přirozené zajištění. Všechno nakupujeme veurech – plyn, elektřinu idalší variabilní náklady – a prodáváme taktéž v eurech,“ říká Juříček. „Měsíčně máme obrat asi 20 milionů eur. Ztoho máme přes finanční nástroje zajištěny asi dva miliony eur. Zbylých 18 milionů je pak kryto přes přirozený hedging,“ dodal majitel výrobce autodílů.
Zájem o zajištění roste
Podle bank nicméně zájem o zajištění kurzu koruny v posledních měsících rapidně vzrostl. „Objem zajištění byl za 1. kvartál více než pětinásobný oproti minulým letům,“ říká Miroslav Plojhar, stratég Erste Corporate Banking.
Co se týče hodnocení intervencí, jsou vývozci rozpolcení. Podle průzkumu je hodnotilo pozitivně 44 procent dotázaných, více než čtvrtina však nikoli. „Teď nám chtějí vzít komfortní polštář, na který jsme si zvykli. Samozřejmě že bych uvítal protažení intervencí. Už když se ale zaváděly, jsem věděl, že to je špatně. Měli jsme problémy prokousat se sami,“ uvedl Musil. „Na některých trzích jsme mohli ceny snížit a zároveň se nám zvedala ziskovost. Ročně mohlo jít o jednotky milionů korun,“ dodal.
Bezpochyby ale platí, že tuzemský export čeká náraz. Zatímco před dvěma roky rostl celkový export o 13 procent apřed rokem osedm procent, za poslední rok to byla necelá tři procenta. „Je tedy jasné, že celková míra exportu klesá, a to i přesto, že byla oslabena koruna. Pokud dojde kmírnému útlumu vývozu kvůli jejímu opětovnému posílení, může celkový export stagnovat. To je jasná zpráva pro vládu i resort průmyslu,“ varuje Havlíček.
