Našim mladým ženám, které budou dnes pociťovat a možná i vyžadovat slavnostní atmosféru Mezinárodního dne žen, bych si dovolil připomenout, že MDŽ v době své největší slávy byl hnusný svátek, který z žen dělal něco na způsob lidských dojnic, které se toho dne ověsily rudými karafiáty a večer se pak soudružsky opily.

Bylo to nedůstojné, trapné a bohužel se to mnohým líbilo, protože jejich smutné životy moc jiného zájmu o svou osobu nepoznaly. Bohužel. Tak to bylo, tak to možná i mezi lidmi chodí, neboť člověk má, když se nechá, sklony chovat se jako dobytek: muž jako hovado, žena jako kráva, což je podstatně ušlechtilejší forma bytí. Ty vtipy Miloše Zemana o přeříznutí aktivistek jsou dědictvím tohoto druhu MDŽ, tohoto soudružského uznání role našich žen, se kterými jsme tak nějak jedna parta dřevorubců. Vždycky se na MDŽ nejvíc těšili ti největší burani, ať mužští, nebo ženští, byl to jejich svátek

Povidám, že mám hlad jako bernardýn.“ — „To je snad nesmysl.“ — „Jakto, přece nechcete tvrdit, že víte, jakej já mám hlad?“ — „No to nevím, ale zato vím, jakej hlad má bernardýn.“ — „A právě takovej hlad pane mám já.“ — „Jste host, že, ten má vždycky pravdu.“ — „Děkuju vám.“ — „I když je to blbost.

Pro plebs dodržování sankci proti Rusku a Nemcour s nimi čile obchoduje?

Nejenom Němec, jen na tomhle plynovodu participuje půlka západní Evropy. To jen někteří prostí diskutující věří pohádkám o účinnosti sankcí.