Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Globalizace české hospody. Promění ji ‚novoty‘ v irský pub?

Ekonomika

  7:00aktualizováno  7:44
PRAHA - Tradiční domácí kulturní a společenskou instituci mohou nadcházející měsíce proměnit k nepoznání. Od zákazu kouření až po elektronickou evidenci tržeb se může naše klasická česká hospoda vydat na cestu směrem třeba k irskému pubu.

Hospoda přezdívaná Prašivka na pražské Letné. foto: Plzeňský PrazdrojLidovky.cz

Nad vstupem má strohý nápis „Hostinec“, ale všichni ji znají jako „Prašivku“. Nejoblíbenější čtyřka široko daleko v pražské Letné, kultovní hospoda novinářů, intelektuálů i povalečů nebo místních starousedlíků a štamgastů. Ochotná obsluha, zakouřený, letitý a v dřevě vyvedený interiér, venku v létě pár chatrných stolků, a těm, co se nevejdou nebo chtějí také čerstvý vzduch, slouží parapet u otlučeného okna.

Výtečně ošetřená piva od malých pivovarů, s fantazií vyvedené, přesto laciné dobroty klasické české hospody. V hluku hovoru zanikají zasvěcené soudy pivařů o politice, měnovém kurzu ČNB i obhroublé vtipy nebo nářky nad rozmary manželek.

Japonci před branami Prazdroje. Asahi ale českému pivu neublíží

„Pivo, atmosféra, všechno! Beer, the feel, everything. Old school Czech pub,“ uvádí k Prašivce jeden z řady pochvalných komentářů na webu.

Je to opravdu česká klasická hospoda? Jak vlastně česká klasika vypadá? Jako s plzeňským pivem U Pinkasů? Jako s někdejšími obrozenci, spisovateli a buřiči U Zlatého tygra? Nebo jako v retro stylu Švejk restaurantů? S harmonikářem jako U Fleků? Nebo v moderním, současném stylu vedené Potrefené husy?

Či zakouřená putyka na vsi s rozvrzanými stoly a hospodským, kterému vadí, řečeno s Cimrmanem, že „mu tam chodí lidi“?

Hladcí jako úhoři

Byly doby, kdy česká hospoda fungovala jako jakýsi mozkový trust polického dění a místo vzniku revolučních myšlenek. Což ilustruje třeba hlášení pražského policejního ředitele Mutha do Vídně v roce 1846, které cituje spisovatel Radko Pytlík ve své knize Ve stínu pípy.

„V každé kafírně a v každé pivnici zakládají Ultračechové spolky a společky se známými vlasteneckými tendencemi. Jejich činnost je taková, že se v zájmu státu doporučuje ostře proti nim vystoupit. Jsou hladcí jako úhoři a úzkostlivě se vyhýbají každé srážce se zákony, avšak jsou zároveň chytří a prozíraví a využijí každé výhody zákonem povolené.“

EET prosazená Andrejem Babišem může hostinské podnikání v Česku částečně změnit.

Ty doby jsou pryč a můžeme se zkrátka jen dohadovat, žádná jednotná shoda nepanuje v tom, jak vypadá klasická česká hospoda. Jasno je ale v jednom: nadcházející měsíce změní českou hospodu, ať už vypadá její tradice jakkoliv, asi nejvíc za poslední minimálně desítky let.

I ve čtyřce v nejzapadlejší vsi začal kasírovat hosty elektronický stroj zvaný EET, třeba i za každé vypité pivo. A s každou cigaretou nás zákon vyžene před dveře na déšť. Pokud projde (a jako že v brzku v jakési podobě zřejmě projde) parlamentem rozporuplný protikuřácký zákon. Vzniknou nové party, nové zvyklosti, nový styl.

Na úkor českých manýrů přichází globalizace. Pravidla, která v rakouských, německých, irských, anglických a jiných hospodách už platí a nikomu tam prý nevadí. Ostatně už samotné pivo v českých hospodách má leckdy zásluhou nejrůznějších v cizině inspirovaných „ejlů“ a radlerů k české klasice trochu daleko.

Domorodci mizí z hospod

Z cestovního ruchu se stal byznys, srovnatelný s boomem fotovoltaiky, výrobou aut nebo (kdysi) pověstným českým strojírenstvím. Česko dělá pro přilákání pokud možno movitých zahraničních turistů vše možné. Češi na druhé straně však přestávají chodit do hospod, kupují si víc lahváče na doma.

A jejich místo U Pinkasů, U Tygra a jinde zaplňují spíš cizinci, turisté, kteří přijeli paradoxně za tou českou klasickou hospodou. I ti harmonikáři, najímaní majiteli nejstarší české hospody s pivovarem U Fleků v Praze rodinou Brtníků, vyhrávají k popíjení pověstné tmavé třináctky už spíš Němcům, Japoncům a dalším cizozemcům.

Návod pro zákazníky: účtenku nemusíte převzít, někde vás čeká babišovné

Domorodec si atmosféry tradiční české hospody možná užije lépe v jiných zastrčených restauracích a podnicích v Praze nebo větších městech a také ve vesnických čtyřkách, které ještě přežily po nájezdech inspektorů České obchodní inspekce, hygieny nebo berňáku.

Je třeba si přiznat, že ona „tradiční česká hospoda“, tam, kde cosi v tomto smyslu stále existuje, skutečně ne vždy odpovídá moderním hygienickým a daňovým zákonům.
To však často vadí víc úřadům než samotným hostům.

Pravda, vysoké daně a další povinné odvody státu, jindy možná i hamižnost, přispěly k tomu, že majitelé obcházejí státní kasu, jak se dá. Krátí tržby, nakupují nezdaněné lihoviny, číšníci nejsou leckde zaměstnanci, ale ve stylu švarcsystému jen najímají OSVČ, za které hospoda neplatí daně ani zdravotní a sociální pojištění.

Tomu zčásti učinila konec EET, elektronická evidence tržeb, která připnula každému číšníkovi k pasu malý terminál s tiskárnou účtenek. Ale za jakou cenu?

EET vše nevyřeší

Ministerstvo financí ulevila hospodským, budou si moct na nákup tiskáren povinných účtenek a potřebného softwaru odečíst z daní pět tisíc. Což sotva pokryje náklady i malých hospod. Hospoda nebo spíš restaurace s vyšším počtem míst bude také potřebovat sofistikovanější a dražší zařízení.

Zavedené velké podniky už mají dávno vlastní pokladní systém napojený na centrální počítač, případně i evidenci zásob, a jen ho rozšířily. Číšník buď běhá pro účtenku pro platící zákazníky k centrálnímu terminálu, nebo si na opasek vedle kasírtašky pověsil ještě malou tiskárnu.

A co ty malé, včetně vesnických?

„Pro hospodu, která se tak tak drží nad vodou, to bude kvůli nákladům i celému systému obrovská zátěž,“ říkal před zavedením EET Zdeněk Karlík, který sám se ženou provozuje ve Lhotě u Plzně malou hospodu s letní zahrádkou. Uzavřený lokál je v patře nad letním výčepem a vybavení podniku podle představ EET znamená vysoké mnohatisícové náklady. „Zdražím. Co mi zbyde jiného,“ líčil Karlík.

Zdražení je nejčastější reakce hospodských na chystanou evidenci tržeb. Někteří nepřiznali, že důvodem bude EET, ale využili jako záminku zvýšení nákupních cen od Plzeňského Prazdroje. Ten zvedl od října cenu všech nápojů. Půllitr čepované nepasterované desítky vyjde o 60 haléřů dráž, dvanáctky Pilsner Urquell o korunu.

„Zvednu cenu nejmíň o dvě koruny. Náklady, které na mne vymýšlí stát, jsou obrovské, nemám je jak jinak nahradit,“ komentoval pod podmínkou anonymity hospodský z vesničky na jihu Čech. Zdražení na stylu jakési klasické české hospody však nic zásadního nezmění. Češi, kteří zůstali věrní hospodám a čepovanému pivu, kvůli o něco vyšší ceně podle různých analýz své zvyklosti nezmění.

Podle prezidenta Asociace hotelů a restaurací Václava Stárka je i tak situace v české gastronomii složitá. „Všeobecně ubývá klasických hospod hlavně díky mnohým regulacím, které dělají z hostinského úředníka, a to se spolu skutečně neslučuje. Dále je fakt, že tato zařízení nabízejí mnohdy služby za neudržitelně nízké ceny. V Rakousku nedostanete točené pivo za jedno euro, jako je tomu u nás, a daňové odvody jsou tam o polovinu nižší,“ říká Stárek.

Je třeba zdražit pivo

O tom, že pivo je dnes laciné a jeho zdražení je namístě, není pochyb. Kdejaká stolní voda či minerálka v lahvičce, vydávaná v reklamách málem za léčivou vodu, přitom jen lacině sycená kysličníkem uhličitým, stojí v restauraci stejně jako pivo, které sládek vaří celý den a pak měsíc zraje do finální chutě.

Hospody proto vydělávají spíš na jídle, vodě a kafi než na pivu. Ale platí to zase spíš ve velkých zavedených restauracích než někde na venkově, kde majitel stěží vydělá na platy číšníků. Třeba taková hospoda s pivovarem v Letinech na jižním Plzeňsku prodá v rámci poledního menu 80 až 90 obědů s minimální přirážkou za cenu pouhých 75 korun, zejména lidem ze zdejší továrny. Ale dražších jídel večer, na kterých si může účtovat vyšší rabat, prodá sotva 30.

Ilustrační foto: Čepované pivo

Pověstná kreativita Čechů se ale může projevit jinak. Část oslovených majitelů hospod mluví o riziku v souvislosti s chystanou účtenkovou loterií. Lidé budou zasílat ministerstvu financí účtenky, na které po slosování bude možné vyhrát hodnotné ceny. Co by to bylo za Čecha, aby kvůli větší šanci vyhrát nezačal platit a vymáhat účtenku za každé objednané pivo zvlášť? Čím víc účtenek, tím větší naděje na výhru.

Zmizí tím z českých hospod tradiční vysedávání u stolu s parťáky, připisování společných čárek na „zahrádce“ lístku? Budeme místo toho jen vysedávat u barového pultu nebo výčepu a klábosit s barmanem ve stylu anglických pubů? A po zaplacení každého piva odcházet na cigaretu na ulici?

„Na rauchpauze někde před hospodou nevidím nic špatného,“ tvrdí Josef Krýsl, sládek a stavitel minipivovarů, který proseděl nemálo času v pražské pověstné hospodě U Tygra a za byznysem sjezdil půlku světa. Zažil na vlastní kůži, že leckde se už v hospodách nekouří.

Potkají se, stmelí se

„Když se před hospodou sejdou kuřáci, vznikají nová partnerství. A všiml jsem si ve světě, že se často dotyčný pak nevrátí ke stolu, kde předtím seděl, ale k novému parťákovi. Zkrátka ten ponížený kuřák venku najde nové kamarády.

Venku na mrazu se lidi stmelí,“ říká Krýsl a působí dojmem, že to myslí vážně.
Kuřáky před hospodou přirovnává k pejskařům při venčení čtyřnohých mazlíčků. Potkají se, stmelí se.

Podle jeho soudu neexistuje jedna typická česká hospoda. Jedná se spíš o tři různé varianty. V západním stylu s dobrým jídlem, kvalitní pivnice a klasická vesnická putyka.

A mohou přežít všechny tři styly, pokud si zachovají svou atmosféru. Vlastní definici má i šéf Asociace hotelů a restaurací Václav Stárek. „Typická česká hospoda je poměrně široký pojem. V každém případě česká hospoda má jedno společné. Lidé sem chodí za setkáním s přáteli, známými a dozvědět se, co je nového,“ říká.

Je otázka, do jaké míry se v tom Česko liší třeba od Německa nebo Grónska. Možná že v ničem.

Autor: