Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

I velké pivovary mohou vařit dobrá piva, připouští Stanislav Bernard

Ekonomika

  9:00
HUMPOLEC - V červenci uplynulo 20 let od doby, kdy začalo platit odstupňované zdanění pivovarů, které snižuje spotřební daň úměrně tomu, jaká je jejich roční produkce. Dnes z toho těží všech skoro 300 minipivovarů a řada těch menších průmyslových.

Pivovarník Stanislav Bernard. foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Autor myšlenky Stanislav Bernard už mezi ně nepatří, humpolecký pivovar oproti trendu celého trhu roste a nedávno překročil limit 200 tisíc hektolitrů, do nějž lze nižší daň platit.

LN: Před 20 lety jste byl pivovarnický zelenáč, přesto jste prosadil zásadní rozpočtovou věc. Jak se to podařilo? Přijel jste do Prahy, zaklepal na dveře sněmovny a řekl: „Dobrý den, já jsem nějaký Stanislav Bernard a navrhuji, aby stát zavedl pro malé pivovary nižší daň?“
Skoro tak nějak. Ale vážně. Právě proto, že jsem žádné zkušenosti neměl, jsem si dopředu neřekl, že to nejde. Největší omezení si dáváme sami sobě ve vlastní hlavě. Když si dopředu sami řekneme, že se něco nemůže povést, tak se to pak skutečně nepovede.

LN: Asi jste do toho nešel sám.
Samozřejmě že ne. To bych neměl vůbec žádnou šanci. Založil jsem nejprve Český svaz malých nezávislých pivovarů a jako jeho představitel jsem s politiky, úřady a ministerstvy jednal. Kromě ministra financí Ivana Kočárníka jsem ale všude narazil. Ten jediný řekl, že by si to dovedl představit. Pak se ale na něj všichni vrhli, a proto nám nepomohl ani on. Nezbylo nám než se obrátit na parlament, kde se mi díky kamarádovi pár poslanců podařilo přesvědčit, že diferencovaná spotřební daň má smysl.

LN: Na pivním trhu zažíváme větší pestrost, rapidně přibývá minipivovarů, přesto spotřeba spíš klesá. Bude v Česku ještě někdy ukazovat statistika 160 vypitých litrů piva na hlavu?
Nikdo nemůže vědět dopředu, kterým směrem se bude trh ubírat. Můj odhad je, že dál neporoste, spíš bude mírně klesat. Spotřebu kolem 160 litrů na hlavu je třeba vnímat v historických souvislostech. Komunisti měli pivo jako levný nápoj pro lidi, což vedlo k tomu, že pivovary prakticky vůbec neinvestovaly do rozvoje. Tím byla vykoupená extrémně nízká cena piva.

Od devadesátých let však spotřeba pomalu klesá, zejména pak od ekonomické krize v roce 2008 a zvýšení spotřební daně o dva roky později, které mělo být dočasné, je však trvalé. Často dostávám otázku, zda nám rostoucí počet minipivovarů neškodí, jestli nám už nekonkurují.

Pivovarník Stanislav Bernard.

LN: A konkurují?
Ale to je úplně jedno, jak to působí na nás. Klíčové je, co to přináší zákazníkům. Důležité je, co se povedlo v letech 1993 až 1995.

LN: Máte na mysli snížení spotřební daně podle velikosti pivovaru?
Ano. Pivovarnictví se u nás stalo jedním z výjimečných oborů. Pravda, velcí hráči jsou zprivatizovaní nadnárodními korporacemi, ale pozitivní je, že kromě nich tu vzniklo mnoho mini-, mikro- či restauračních pivovarů, které trh zásobují nepřeberným množstvím speciálů.

Pivovarnictví se z pohledu zákazníka – kvality toho, co lidé dostanou na stůl – vyvinulo neobyčejně pozitivním směrem a lidé dnes mají pestrý výběr. V to jsem ani já tehdy nedoufal, že by to mohlo takto dopadnout – k takové bohatosti druhů piva. Dnes mne to těší.

LN: Počítáte i s tím, že při takto vysokém počtu minipivovarů začnou některé ubývat, krachovat? Že i jejich pivo bude mít ke kvalitě daleko?

Samozřejmě. To je logické. Když mám 300 subjektů, je jasné, že ne všechny budou špičkové. Pozitivní ale je, že tady jsou. Kdyby nebyly a kdyby nebyla možnost diferencované spotřební daně, tak tu není ani těch 48 průmyslových pivovarů, které dnes u nás působí. Protože největší hráči by trh ovládli, „vyčistili ho“. Byly by u nás nějaké dvě tři nadnárodní skupiny třeba s 12 pivovary dohromady. A velká většina, pokud ne všechny, by vařila europiva, jen by to nad Bruselem svištělo...

LN: Bernard je výjimkou, ale většina pivovarů naříká, že klesá spotřeba v hospodách, a to ve prospěch levnějšího baleného piva z obchodů. Čím to je? Proč chodíme do hospody stále méně?
Souvisí to se změnou životního stylu, ten směřuje od kolektivních aktivit k individuálním, domácím, rodinným. A lidé si teď spíš kupují pivo domů.

LN: Což je pro pivovary asi problém, protože na čepovaném pivu mají větší marže.
Ano, je to problém především ekonomický. A je to vidět hlavně na tom, jaké až neskutečné nabídky dnes pivovary některým hospodským dávají. Ovšem přesto, že pivovary nabízejí hospodám obrovské „investice“, odbyt točeného neroste. Není výjimka, že některý pivovar nabídne 1,5 milionu na pět let hospodě, která přitom není úplně výjimečná z hlediska velikosti.

LN: Jde o nějaké vybavení v té ceně, nebo peníze přinesou přímo „v igelitce“?
V igelitce ne, ale je to v podstatě totéž. Udělají reklamní smlouvu s hospodským, řeknou mu: „Ty nám budeš pět let čepovat naše pivo, a tím pádem dělat reklamu, a my ti za to dáme 1,5 milionu. Jsou případy, kdy tyto „investice“ jdou ještě mnohem výše.

Pivovarník Stanislav Bernard.

LN: Tou sumou se možná nemyslí přímo hotové peníze, ale třeba vybavení hospody, markýzy, stoly, sklo...

Je to propojené. Ale já mluvím přímo o výplatě hotových peněz. Nedělejte si iluze. Jedna společnost, kterou nebudu jmenovat, za pětiletou exkluzivitu nabídla 1,5 milionu, druhá přišla se stejnou částkou, ale nabídla k ní ještě hospodskému postavení markýzy. A to zdaleka není všechno. Kromě toho nabízejí pivovary hospodským X sudů piva zdarma. Třeba 4+1, což znamená, že každý pátý sud je zdarma, trvale. A existují i vyšší nabídky.

LN: A přesto...
A přesto vývoj prodeje v hospodách je lehce pod nulou.

LN: Bernard také uplácí hospody?
Dnes už naštěstí ne! My už léta nedáváme hospodským peníze.

LN: Takže dřív jste také dělávali?
Ano. Jednu dobu, když hrozilo, že můžeme začít směřovat ke krachu, jsme neměli jinou možnost, ačkoliv jsem předtím proti tomu léta bojoval. Dělali to všichni rozhodující hráči, a tak jsme na trhu měli obrovskou nevýhodu. Získali jsme „bez peněz“ třeba pět malých hospod, ale velký pivovar nám přeplatil jednu velkou a my na tom byli hůře než předtím.

PIVOVARNÍK STOLETÍ

  • Stanislav Bernard(59) je rodák z Opavy, absolvent Vysoké školy dopravy a spojů v Žilině. 
  • V roce 1991 vydražil se dvěma společníky pivovar v Humpolci, dnes v něm vlastní čtvrtinu, stejně jako sládek Josef Vávra, 50 procent ovládá belgický pivovar Duvel Moortgat
  • Bernard v letech 1993 až 1995 úspěšně lobbovalza zákon, který snižuje menším pivovarům spotřební daň. 
  • Získal několik ocenění, například v roce 2010 byl jedním z finalistů soutěže Podnikatel roku, obdržel titul Pivovarská osobnost století nebo Cenu českého sládka F. O. Poupěte. Bernard se také podílel na založení Nadačního fondu proti korupci.

Ale po několika letech jsme si ověřili, že to je cesta do pekel. Za prvé se mi ten princip vůbec nelíbí, protože je korupční, a za druhé spousta hospod tu smlouvu stejně nedodržela. Naštěstí nějakých osm let to už neděláme. Přesto se nám nemalá část hospodských ozve sama, že mají zájem o naše pivo. A jsou to často pěkné lokality. Zkrátka prodáváme větší podíl piva sudového. Je vidět, že zákazníci mají zájem o kvalitní pivo, i když je třeba dražší jako v našem případě.

LN: Je české pivo podle vás výjimečnější než piva vyráběná jinde ve světě?
Objektivně, české pivo má svá pozitivní specifika. Určitě je to jeho hořkost, jeho chuťová plnost, tedy větší množství nezkvašených látek. Samozřejmě se to liší po regionech, třeba budějovické pivo je méně hořké než třeba v Plzni nebo Humpolci.

Klíčové je to, že hořkost, které je tam poměrně hodně, musí být do určité míry „zabalená“ chuťovou plností, právě těmi nezkvašenými zkvasitelnými látkami. Ty zase dělají takovou příjemnou chlebnatost. A ta trošku zabalí onu hořkost, jinak by to bylo chuťově drsné. Tohle je pro české pivo charakteristické. Také není tolik prosycené kysličníkem uhličitým, což je příjemné z pohledu pitelnosti. Když si dáte v západní Evropě čepovaný ležák, tak z něj často, když vám to donesou, trvale utíkají bublinky.

LN: Je proto dobré používat na etiketách piv u nás schválené chráněné zeměpisné označení „České pivo“, ono modré kolečko, kterým Evropská unie garantuje na celém svém území originální český původ a náš tradiční způsob vaření piva? Ostatně Bernard a řada dalších pivovarů, včetně Plzeňského Prazdroje, logo po splnění daných pravidel používá.
Určitě ano. Protože když je něco kvalitní, proč se k tomu nepřihlásit? Musí se to stát mezinárodním pojmem. Když si vezmete třeba šampaňské, tak je to sekt z určité oblasti a je to chráněný název a obrovský pojem.

LN: Jenže označení České pivo zatím nedosáhlo takové známosti jako šampaňské.
A víte proč?

LN: Třeba je to zatím malou propagací. Lidé nevědí, že logo potvrzuje, že pivo bylo vařeno výhradně u nás a zdejší technologií a z místních surovin. Možná si loga na etiketách ani nevšimnou. Poznali jste to vy na větším odbytu, že používáte značku České pivo?

Simpsonovské pivo Duff chce dobýt svět. Vařit se bude v Chile

Nepoznali. U některých zákazníků to možná tak funguje, ale bude jich strašně málo. Znám lidi, kteří se v obchodu rozhodují podle toho, jestli má výrobek značku Klasa nebo nemá. Ale České pivo znají mnohem méně.

LN: Čím to podle vás je?
Na půdě Českého svazu pivovarů a sladoven, který o vznik tohoto chráněného označení dlouhodobě usiloval, vznikla jeden čas velká opozice. V Prazdroji měli názor, že oni to nepotřebují. Nemělo to jednotnou podporu a je jasné, že ta značka nemohla získat takové renomé.

LN: Proč ji tedy používáte?
Nám to dává smysl především z marketingového hlediska. Ani ne tak v Česku, ale spíš v zahraničí při exportu. Je to evropská značka a občas ji v Evropě někdo zná. Ale náš celkový obchod nestojí na značce chráněného označení České pivo. Nicméně je to podle mého názoru správná aktivita, ale musela by se chytit pořádně za pačesy. Komunikovat, propagovat a vysvětlovat.

LN: Trh je už opravdu silně konkurenční, pestrost nabídky stovek značek rozšiřují kromě mnoha mini- a malých pivovarů i velcí hráči, kteří nejprve v inovacích zaspali dobu, ale pod vlivem malých konkurentů teď valí na trh jednu novinku za druhou. S tím souvisí i kampaň Gambrinusu, který se několik týdnů vydával za fiktivní minipivovar Patron a dosud kritičtí pijáci náhle pivo chválili. Co jste té kampani říkal?
Nemyslím, že by ta kampaň byla ku prospěchu značky Gambrinus. A už vůbec ne zajímavá. Na mě působila neupřímným, umělým dojmem. Když největší značka v zemi má zapotřebí, aby se schovávala za fiktivní minipivovar a tím jakoby dokazovala svoji kvalitu, je to pro mě spíše hloupé. Má to zásadní vadu, že nepřiznali svou chybu a snaží se dál manipulovat s lidmi.

Každá správná komunikace musí být upřímná. Tady je ne upřímností několik. Jednak nepřiznali, že dlouhé roky to pivo vařili tak, jak ho vařili, že získalo nelichotivý přívlastek europivo. A dále tu chybu teď umocňují tím, že v podstatě lidem říkají, že jsou hloupí a nepoznají, co je dobré pivo. To už je sakra pořádná dávka arogance.

LN: Není na té kampani pozitivní třeba to, že vyvolala diskusi o tom, že lidé někdy hodnotí piva podle pověsti, a ne podle vlastní zkušenosti s chutí?
Nevím, jestli se o tom nějak hodně diskutuje, možná ano. Na té reklamě ale nevidím nic pozitivního. Jak už jsem řekl, je to manipulace. Podstata je v tom, že mnozí lidé sice neumí pojmenovat způsob vaření, jednotlivé chutě, nemají degustační zkoušky, ale v určitém časovém období poznají, jestli je pivo špatné nebo dobré.

Neříkám, že velké rovná se špatné a malé rovná se dobré. Protože i mezi velkými pivovary jsou takové, které vaří dobrá piva. A taky jsou malé pivovary, které nevaří nic dobrého a třeba zkrachují. To se nevylučuje.

Ale bavíme se především o pivech z nadnárodních, globálních společností. Tam je třeba si uvědomit, že o výsledku často nerozhoduje český sládek, ale třeba ekonom někde na druhém konci světa. A ten zavelí, že na příští rok budete mít v plánu nějakých x procent do plusu, a dělejte, jak umíte.

LN: Není tvorba zisku důležitá pro každého podnikatele v jakémkoliv oboru? Vy nejste rád, že váš pivovar roste, má zisk?
Samozřejmě že jsem. Naším primárním cílem ale není ani míra zisku, ani růst. Naším cílem je maximální možná kvalita, špičková značka, skvělé vztahy se zákazníky. To jsou zásadní věci. A to následně generuje zisk i růst. Ano, jsme rádi, že jsme v zisku, že rosteme. Ale hlavním motivem je, abychom zákazníkům na stůl přinesli něco, čeho není hanba se napít. Co život člověka příjemně obohatí.

LN: Máte nějaký dlouhodobý plán rozšíření výroby?
Plány jsou fajn věc, ale především proto, že si uspořádáte myšlenky a konkretizujete záměry. Nesmí to být náboženství, protože nikdy nevíte, co se například na trhu nebo v ekonomice stane. Netušíme, jak budeme někdy velcí nebo malí, protože nevíme, kolik kvalitního, a tedy i dražšího piva trh vůbec chce. Nikam nespěcháme. Rozhodně nebudeme dělat kompromisy.

Autor: