LN: Jsou vládami sponzorované útoky na vyšší úrovni, než s čím se běžný uživatel setká? Je to něco, před čím člověka neuchrání ani ten nejlepší bezpečnostní program?
Existují tři úrovně útoků. První a nejnižší tvoří kyberzločin, který všichni známe. Masové kampaně cílící na bankovní údaje, e-maily a podobně, kterým se opatrný člověk dokáže ubránit. Střední úroveň už není jen jednoduchý phishing, jsou to sofistikovanější kampaně, které vede někdo, kdo moc dobře ví, co dělá, a často si i záměrně vybírá svou oběť.
Tato kategorie je teď na vzestupu a vyžaduje, aby jednotlivé země více spolupracovaly a sdílely informace. Tady už nějaký firewall nestačí. A pak tu máme tu nejvyšší úroveň. To jsou kampaně, které trvají týdny a měsíce, jako obléhání hradu. Mohou být sponzorovány vládami, stejně jako teroristickými organizacemi nebo kýmkoliv jiným, kdo za ně zaplatí. Tady už současné technologie opravdu nestačí. Je zapotřebí těch nejlepších lidských kapacit a úzké spolupráce institucí a států – a ani to zdaleka nezaručuje úspěch.
LN: Sdílení informací už zde padlo tolikrát, že to zní až nábožně.
Sdílení informací je totiž to nejdůležitější. Když se podíváte na útoky, používají opakovaně tytéž vzorce a triky. Když to budeme navzájem sdílet, nikdo už nebude moci použít stejnou strategii znovu. Říkám to všude, kudy chodím. Sdílení informací na všech úrovních, mezi organizacemi, sektory anárody, je nejdůležitější část kybernetické ochrany. Když někdo zaútočí na elektrárnu, banku, kohokoliv, vědí otom jiné elektrárny nebo banky? Dnes informace o vlastním napadení každý tají. Přitom jak by to ostatním pomohlo a kolika škodám by to zabránilo.
LN: Jak často se na Izrael útočí? Každý den, každou hodinu?
Nonstop. Ale v tom se nelišíme od jiných zemí. Většina útoků jsou nejnižší úrovně. Každou hodinu k nim ale přibudou útoky střední a nejvyšší úrovně.