Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Írán jde světu příkladem aneb povolte prodej ledvin

Ekonomika

  10:30
Sháním ledvinu, dám cokoliv, tvrdila minulý týden v deníku MF Dnes herečka Eva Elsnerová, která trpí vzácnou chorobou ledvin. Ledvin je totiž málo, a nemocní musí na ledviny dlouho čekat, často tak dlouho, že se transplantace nedožijí. Proč se ale u nás na ledviny čeká takhle dlouho, zatímco třeba v Íránu to jde hned?
Transplantace kůže - ilustrační foto.

Transplantace kůže - ilustrační foto. foto:  Tomáš Krist, Lidové noviny

Stručně řečeno, v Čechách nejsou dárci. Za prvé ubývá těch mrtvých, kteří mají zdravé tělo, ale zemřel jim mozek. Zlepšuje se bezpečnost aut – takže je méně "vhodných" obětí z nehod – a navíc, lékaři jsou stále lepší v záchraně umírajících. Tvrdošíjně zkouší záchranu zraněných tak dlouho, až je nakonec mrtvý, který mezitím třeba dostal nějakou infekci, jako dárce "nepoužitelný".

Pokud jde o živé dárce, někdo ještě tak daruje ledvinu pro příbuzného či kamaráda, ale pro cizího člověka většinou ne. Pochopitelně, s vyjmutím ledviny je přece jenom spojeno určité zdravotní riziko a pobyt v nemocnici. Pro darování ledviny neexistuje motivace, prodej je zakázaný a lze za něj "vyfasovat" až osm let vězení.

Ekonomové by to ohodnotili tak, že regulovaná cena ledvin – která je fakticky záporná, protože nikdo nenahradí dárci ani jeho ušlý čas – je nižší než cena tržní. Tak podle ekonomické teorie vzniká na trhu jakéhokoliv zboží nedostatek, což praxe potvrzuje, a také bují černý trh. Vznikne něco, co jsem už jednou v podobné rubrice v časopise Reflex přirovnal k nákupu relativně levné svíčkové za socialismu: Na pultech jí člověk téměř neviděl, ale dala se pořídit jako podpultovka od známého či za vyšší cenu.

S ledvinami je to stejné. Podpultovou ledvinu si je třeba možné nechat transplantovat v USA, kde se dá zaregistrovat do pořadníku čekatelů na transplantaci na několika místech současně, a zkrátit si tak čekání. A i když policie nikdy nepotvrdila, že se u nás dají orgány koupit, seriózně se tvářící inzeráty nabízející na webu na prodej ledvinu za čtvrt až půl milionu naznačují opak.

Kdyby bylo možné ledvinu koupit legálně, černý trh by zmizel. Například v USA a v Austrálii s ním vystoupili nedávno vážení lékaři. U nás tento přístup podporuje třeba známý chirurg, profesor Pavel Pafko.

Odpůrci trhu s orgány to ale označují za neetickou šílenost: tvrdí, že si transplantaci pak budou moci dovolit jen bohatí a že se budou prodávat orgány pochybné kvality. Jenže zapomínají na to, že trh s orgány nemusí být úplně bez regulace a vše nemusí platit nemocný. Navíc příklad efektivního regulovaného trhu existuje - je to Írán, kde zmizeli čekací listiny na darování ledvin a nemocní dostávají orgány zdarma.

Dostatek ledvin k transplantaci je tu proto, že se ze zvláštního veřejného fondu vyplácí odměna dárcům. Původně šlo zhruba o desetinásobek průměrného měsíčního platu, a později klesla cena – kvůli velké nabídce - zhruba na čtyřnásobek platu. Příjemci orgánu mají transplantaci zdarma, stát hlídá i kvalitu. Jinou otázkou samozřejmě je, k čemu dárci peníze využijí. Odpůrci transplantací na západě tvrdí, že orgány darují hlavně lidé, kteří chtějí splatit své dluhy a nemají jinou možnost získat peníze. Íránská zkušenost ukazuje, že to tak být nemusí. Může dokonce jít o snahu získat peníze na účely spojené s "duchovnem".

Jenže to nemusí být vůbec lepší. V roce 2000 se takhle podle britského lékařského časopisu Lancet přihlásilo jako dárci ledvin více než pět set Íránců. Peníze za ledviny chtěli využít pro "bohulibý" účel zaplacení nájemného vraha. Obětí vraždy měl být spisovatel Salman Rushdie žijící v Británii, kterého za jeho údajně rouhačské výroky vůči islámu odsoudily k smrti nejvyšší íránské duchovní autority.

Autor: