14. září 2017 10:00 Lidovky.cz > Byznys > Energetika

Pohlídá si stát lithiový poklad v Krušných horách? Na uhlí prodělal stamiliardy

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 33Diskuse
Cínovec | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Cínovec | foto: Ondřej BičištěMAFRA

PRAHA Poplatek za těžbu je základním nástrojem, jímž si stát může ohlídat, že mu celé bohatství po vytažení na povrch neproteče mezi prsty. Debata na toto téma se stává vysoce aktuální v souvislosti s boomem kolem lithia. Stát nechce dopustit, aby se o případné zisky z tohoto lukrativního kovu nechal připravit jako v případě uhlí.

Odhaduje se, že pod Krušnými horami ho leží až milion tun, podrobnější odhady mluví o 1,2 až 1,4 miliardě tun. Nerostné bohatství přitom patří ze zákona státu. Co je v zemi, to je republiky. Jenomže takové bohatství často prchá jinam. Zjistil to například ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO), když se před skoro čtyřmi lety ujal resortu.

„Je pro mě neuvěřitelná informace, že ze svého uhlí dostává český stát pouze jeden a půl procenta tržní hodnoty. Naprosto nechápu, proč o výrazném zvýšení tohoto poplatku vláda nerozhodla daleko dřív,“ uvedl tehdy. Sazbu za kutání má každá surovina a určuje, kolik těžař odvede státu za to, že smí s vydobytým materiálem obchodovat.

Vzhledem k tomu, že jedna tuna lithia vyjde na světových trzích až na půl milionu korun, jeho zásoby pod hřebeny severozápadních Čech mohou vynést až 499 miliard. Proto musí stát jednat, pokud nechce dopadnout jako s hnědým uhlím. Podle ministra Brabce na něm erární kasa od roku 1989 přišla vinou nízkých poplatků o sto miliard.

Loni se poprvé od 90. let na poplatek za lithium sáhlo, i když se v České republice zatím netěží. Byznys kolem nejměkčího z kovů se rozehřívá teprve od roku 2010. Lithium je klíčovou surovinou pro trh s bateriemi. Jeho největší význam tkví ve výrobě těch velkokapacitních, do nichž se dá lapat sluneční energie z fotovoltaických panelů tak, že „nakrmí“ na celý den spotřebiče v domácnosti bez ohledu na venkovní počasí. Nebo se používá do baterií do elektrických vozidel, co vydrží na stovky kilometrů.

Ještě do letošního ledna chtěla vláda za hypoteticky vytěženou tunu kovu 223,46 korun, což by bylo vzhledem k boomu ceny lithia na globálním trhu v posledních měsících směšně málo.

Sazbu za lithium zvýšil stát padesátkrát

„Aktuální sazba za úhradu jedné tuny lithia je 10 692 korun,“ přiblížil LN mluvčí Českého báňského úřadu aktuální taxu platnou od ledna letošního roku. Lithium se navíc přesunulo do kategorie superstrategických surovin. Kdyby se z ložisek na Cínovci nebo Horním Slavkově vytěžily dvě tuny lithia za současné tržní ceny, těžař by bral milion korun. Po odečtení nákladů na dobývání by mu zůstalo v kapse tři čtvrtě milionu a stát by si přišel na necelých 22 tisíc.

Kov Budoucnosti

Lithium je alkalický, stříbrně bílý kov s nejmenší hustotou ze všech pevných látek. Vyniká výbornou elektrickou a tepelnou vodivostí, v přírodě se nejčastěji objevuje v solankách, pevných horninách a usazeninách.
Nejčastější slouží jako zdroj energie v elektromobilech, používá se pro výrobu baterií pro elektronická zařízení (mobilní telefon, notebooky, tablety) a jeho hlavní potenciál tkví v možnosti vyrábět z něj velkokapacitní baterie pro ukládání elektřiny.
Vedlejší způsob využití lithia je pak v keramickém a sklářském průmyslu, látka snižuje bod tání skla případně se z něj připravuje bezpečnostní sklo.
Odhadovaný milion tun lithia v Krušných horách představuje zhruba 6 procent světových zásob tohoto kovu. Nejvíce světových zásob lithia drží Chile (7,5 milionu tun), Čína (3,2 milionu tun), Argentina (2 miliony tun) a Austrálie (1,6 milionu tun).

Poplatek za lithium je zatím střelbou naslepo, protože všechna čísla kolem českého lithiového kutání jsou jen předpokladem. Každopádně ve světě je běžné, že se sazba pohybuje mezi 1 až 5 procenty z tržní ceny suroviny. Když je to méně, stát v okrádá sám sebe, tedy daňové poplatníky.

Když je to výrazně více, investoři začnou prchat, protože jim projekt přestane dávat ekonomický smysl. Poplatková politika se nesmí přehnat ani na jednu stranu. Česká sazba vychází při půl milionu za tunu na zhruba dva procenta, což znamená, že vůle pro zvyšování tu stále je. Pět procent by při stejných cenách činilo necelých 25 tisíc, které za každou vytěženou skončí v erární kase. Část této částky ukrojí stát, díl si nechá obec, na jejímž území se doluje.

„V kategorii nerostů, kam patří lithium, je to rozdělené do poměru, že 38 procent úhrady bere obec a 62 procent bere stát. Správcem úhrady je obvodní báňský úřad, který to vybírá a rozděluje,“ upřesnil pro LN mluvčí Českého báňského úřadu Bohumil Machek. Současně upozorňuje, že těžbou lithia si může stát účtovat „desátky“ i z dalších kovů. Ložiska v Krušných horách jsou polymetalická, takže vedle lithia ukrývají cín, rubidium nebo cesium. „A tam jsou další sazby, takže peníze pro obec a kraj mohou být ještě vyšší,“ říká.

Zmíněné zaškatulkování kovu do supestrategické kategorie má ještě větší význam než samotný poplatek, alespoň co se týče udržení přidané hodnoty na našem území. V důsledku to představuje pracovní místa, vytvoření nového segmentu hospodářství, daňové odvody. Pokud by se Česko začlenilo do zatím nevelkého okruhu zemí produkujících a především zpracovávajících lithium, mohla by se dostat z úrovně montovny na úroveň technologické špičky.

‚Diskuse o zpracovatelském závodu se rozbíhají‘

K tomu je ovšem zapotřebí aktivovat tezi ze surovinové politiky, jak ji vláda schválila v červenci. „Ta jasně stanoví, že domácí surovinové zdroje se mají přednostně využívat na našem území. Stát má zájem, aby byla v budoucnu získaná surovina zpracovaná zde, ideálně v blízkosti ložiska, protože je to ekonomické i ekologické,“ uvedl František Kotrba, mluvčí ministerstva průmyslu.

Aby se naplnil sen o tom, že se Češi začlení do množiny hi-tech tahounů, je také zapotřebí, aby si vláda ohlídala dvě věci. Že fabrika na zpracování lithia do obchodovatelné komodity vznikne na našem území stejně jako navazující závody, v nichž se lithium promění v baterie.

Z odkaliště přímo v samotné obci Cínovec chce získávat lithium firma Cínovecká deponie, která patří do skupiny RSJ byznysmena a matematika Karla Janečka.
Vrty firmy Geomet na jednom ze svahů kolem Cínovce.

„Diskuse o možném vzniku zpracovatelského řetězce se v České republice teprve rozbíhají,“ sdělil k tomu LN Martin Frýdl, mluvčí firmy Cínovecká deponie ze skupiny RSJ miliardáře Karla Janečka, která chová jeden ze dvou záměrů těžby lithia na Cínovci. Kov hodlá získávat z takzvaného odkaliště, což je halda z geologického odpadu vzniklá z předchozí těžby cínu. „Doufáme, že ve spolupráci s místními municipalitami a státem vše proběhne hladce a v Česku vznikne nový průmysl, který přinese pracovní místa a prosperitu,“ dodal.

U toho je třeba také dbát na to, aby se nezapomnělo na ekologické aspekty a pod vidinou velkých peněz nezůstaly Krušné hory znečištěné a zplundrované. U Cínovecké deponie to je dokonce jeden z hlavních předpokladů těžby. „Až se z odkaliště odtěží surovina, vznikne tam rovná rekultivovaná krajina, která bude podle územního plánu zastavitelná,“ popsal LN Petr Pípal, starosta města Dubí, do jehož správního obvodu Cínovec spadá.

Favorit 30 let

Společnost má v rukou všechna potřebná povolení, aby mohla lithium z odkaliště tahat. Sama předpokládá, že s dobýváním by mohla začít zhruba do tří let. Druhý projekt české firmy Geomet s australskými vlastníky, obřím koncernem European Metal Holdings (EMH) zatím provádí ve svazích kolem Cínovce průzkum, o většinu úředních povolení si teprve musí říct.

  • 33Diskuse