Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Jedna z posledních cest ‚žabotlamu‘: vlak poloprázdný, kolem tratě davy

Ekonomika

  11:30
Praha - Strojvedoucí Adam Vyčichlo jen polechtá pár tlačítek a ozubená kolečka za strojvůdcovkým stanovištěm se za hlasitého rachotu roztáčejí. Motor legendárního soupravy staré víc než půl století je v chodu. Je deset minut po jedenácté dopoledne a žabotlamu, který stále ještě stojí na nádraží v pražské Libni, zbývá do odjezdu na Podbabu ještě pět minut. Lidovky.cz vlak doprovodily na jedné z jeho posledních cest.

Legendární žabotlam po desítkách let provozu končí v muzeu. foto:  Michal Šula, MAFRA

„To víte, řídit žabáka, to je pro každého mašinfíru jako sen. Tenhle vlak je ikona,“ směje se zkušeně vyhlížející strojvedoucí, zatímco se vlak překvapivě svižně dává do pohybu. Nezúčastněný pozorovatel by řekl, že jde všechno hladce. Člověk, který v žabotlamu zrovna sedí, by mohl souhlasit, že skoro všechno jde hladce – ovšem kromě toho vlaku, který se po kolejích pohybuje spíše přesně opačným způsobem.

Co je ale trocha toho nepohodlí při kodrcání oproti všemu, za co lze tuhle mašinu obdivovat? Pod nenápadným číslem jednotky 451 025/026 se schovává elektrický vlak, který si za padesát let svého provozu vysloužil řadu přezdívek: mezi nimi pantograf, emilka nebo žabotlam, a pak spoustu jejich modifikací. Dříve překvapoval tím, jak svou dobu předběhl. Když ho vidí na nádraží lidé stát dnes, dívají se na něj jako na zjevení z minulosti.

Žabotlam v pátek pojede na standardní trase naposledy.
Legendární žabotlam po desítkách let provozu končí v muzeu.

Na lince mezi Prahou-Libní a Prahou-Podbabou se zastávkou v Holešovicích moc lidí nejezdí a výjimkou není ani toto parné úterní dopoledne. Rozdíl proti běžnému provozu by se tu ale přece jen našel. V pátek vyjede ‚panťák‘ na svou pravidelnou trasu naposledy a pak už se jen odveze do muzea. Příští týden by totiž musel na technickou kontrolu, kterou by téměř jistě neprošel. Kolem trati se rojí hloučky nadšenců, které chtějí ještě jednou na památku zachytit vlak v pohybu svými fotoaparáty.

Post from RICOH THETA. - Spherical Image - RICOH THETA

Žabotlam zastavuje před návěstidlem u mostu přes Vltavu. Proti němu jede rychlík, kterého výhybka vzápětí nasměruje na vedlejší kolej. „Vždycky jsem trochu nervózní při tomhle výhledu. Už si nechávám všechny dveře odemčené, abych mohl utíkat, kdyby něco,“ přiznává strojvedoucí, zatímco znovu roztáčí kola svého miláčka. Karoserie je samonosná a přední část vozu by při nárazu neměla šanci obstát. A byla by to škoda: interiér vlaku je sice omšelý a mnohdy poškozený vandaly i zubem času, svoje kouzlo ale stále má.

Post from RICOH THETA. - Spherical Image - RICOH THETA

Poslední obdiv před stažením z linky

Na nádraží v Holešovicích z vlaku svižně vybíhá asi třináctiletý chlapec, sprintuje podél nástupiště před vlak a fotí si ho tabletem. Zpátky nenastupuje, jen zamává strojvedoucímu a obdivně sleduje vlak, který se už zase rachotivě rozjíždí. „Tohle jsou šílenci. Tenhle kluk, to je známá firma,“ komentuje  strojvedoucí Vyčichlo kloučka, který žabotlamem jel jen proto, aby si ho mohl v závěru cesty vyfotit – a za deset minut jím jet zase zpátky, až se otočí na Podbabě. „Ani láska k vlakům se nesmí přehánět. Aby mu to jednou neuklouzlo a nepřijela pro něj sanitka bez dveří. Kdyby radši na koupáku proháněl holky,“ lamentuje Vyčichlo.

„To víte, takoví už jsou kluci. Já nebyl jinej,“ dodává už smířlivěji bodrý strojvedoucí. Podle svých slov ale tehdy nefotil. „Já dělal jiný věci. Třeba jsem jen tak nazdařbůh sedl do vlaku a jel se projet do České Lípy,“ směje se.

Post from RICOH THETA. - Spherical Image - RICOH THETA

A nejsou to jen mladí kluci. Žen okolo kolejí mnoho není, ale staré bubenečské nádraží je plné mužů různého věku. „Všichni tu čekají jen na nás,“ říká strojvedoucí pyšně. A skutečně – v momentu průjezdu opuštěným nádražím zvedá dav sborově nad hlavou svoje fotoaparáty i mobily. Stejný výhled strojvedoucí uvidí už jen do pátečního večera, kdy poveze legendární žabotlam cestující naposledy. Pak se z vlaku, který dráhu brázdil neuvěřitelných třiapadesát let, definitivně stane jen exemplář v muzeu.

Podívejte se na 360° záběry ze stanoviště strojvedoucího v žabotlamu:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...