Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Jen Fordu se daří kopírovat Japonce, proto může uspět

Ekonomika

  9:46
PRAHA - Americké automobilky se opět dostaly do situace, kdy jim japonská konkurence utekla. Přestože se od 80. let minulého století snaží kopírovat japonské výrobní postupy, podařilo se to jen společnosti Ford. V rozhovoru pro LN to říká ekonom Jeffrey K. Liker, autor několika knih o automobilce Toyota.

Přestože se od 80. let minulého století Američané snaží kopírovat japonské výrobní postupy, podařilo se to jen společnosti Ford. foto: AFP

* LN Celý profesionální život se věnujete jedné firmě a její kultuře. Kdy jste se začal o Toyotu zajímat?
To bylo v roce 1983 během docela hluboké recese, která zasáhla zvláště Ameriku. Americké automobilky tehdy velmi trpěly, zavíraly továrny, propouštěly, desítky tisíc lidí přišly o zaměstnání. V Michiganu byla hrozná ekonomická situace a tehdy Japonci začali stavět továrny ve Spojených státech. Zatímco americké automobilky měly problém s odbytem, tak především Honda a Toyota na trhu excelovaly s malými auty, jako byla třeba Corolla. Bylo to jejich kvalitou a tehdy se Američané poprvé začali zajímat o to, proč jsou japonská auta tak kvalitní a proč jdou na odbyt právě malá auta.

* LN Co tehdy dělaly americké automobilky?
General Motors, Ford a Chrysler vydělávaly jen na nákladních autech a na velkých automobilech. Proto si tyto firmy na University of Michigan objednaly velkou srovnávací studii zaměřenou na japonské automobilky. Na této studii jsem se podílel i já. Vyplynulo z ní, že existuje velký rozdíl v řízení japonských a amerických automobilek v každém kroku. Od vývoje produktů přes vztahy s dodavateli až po způsob prodeje a vedení účetnictví. Všechno bylo jiné a v Japonsku mnohem lepší.

* LN Ale proč zrovna Toyota?
Byla to největší a nejrespektovanější automobilka v Japonsku. Čím víc jsem se o Toyotě dovídal, tím víc mi docházelo, proč jsou v Japonsku nejlepší.

* LN Japonské automobilky jsou na tom i po pětadvaceti letech lépe než jejich američtí konkurenti. Proč se Američané tehdy nepoučili a rozdíl nesmazali?
Tak především není pravda, že se nic nenaučili. Naučili se hodně. Teď je na tom americký autoprůmysl lépe než před čtvrt stoletím. Auta jsou kvalitnější, mají o polovinu méně poruch než dřív. Také produktivita stoupá. Auta jsou dnes složitější, řekl bych, že tak pětkrát složitější než před pětadvaceti lety. Američané se přece jen něco naučili a zlepšili se. Ale to samé udělali i Japonci, a tak je složité dohánět pohyblivý cíl. Přesto se rozdíl zmenšil.

* LN Co se ještě Američané naučili od Japonců?
Pochopili, že výroba musí být naprosto přesně zorganizovaná. Že je nutné detailně naplánovat, jaké díly a kdy se přivezou do montovny, co a jak dlouho se bude montovat. Proto se také musí lépe pracovat se zaměstnanci, musí být zataženi do výrobního procesu tak, aby chtěli pomáhat s odhalováním slabých míst. Třeba u Forda to funguje velmi dobře. Ale pořád existují velké rozdíly v různých montovnách.

* LN Jak je složité přizpůsobit se japonské organizaci výroby?
Můžete například adaptovat partnerský přístup k dodavatelům. Ale jak se k nim zachováte, když poklesne odbyt? Jak zareagujete? Přirozená reakce amerických a evropských automobilek je snižovat ceny, které platíte dodavatelům. Nebo na ně tlačit výhrůžkami, že přejdete ke konkurenci, například v Číně, kde jsou levnější. To však bourá důvěru a pracně budované vztahy, což má později dopad na kvalitu a výkon automobilek.

* LN Jsou mezi americkými automobilkami v této věci rozdíly?
Například Ford je na tom teď dobře. Na rozdíl od GM nebo Chrysleru před časem kompletně změnili svůj přístup k fungování firmy. Nejprve přišel Jacques Nasser, který se neinspiroval Toyotou, ale líbil se mu model General Electric, podle nějž se snažil Ford předělat. Řídil firmu velmi agresivně shora a málem ji zničil. Pak nastoupil Alan Mulally z Boeingu, který Toyotu obdivuje. Věděl, že musí snížit náklady, ale zároveň si uvědomoval, že musí dát více peněz do vývoje. Provedl spoustu interních změn, které kopírovaly Toyotu. Tím firmu zachránil.

* LN Kdo vyjde ze současné krize jako vítěz?
Určitě Toyota a Honda. O tom není pochyb. U Nissanu a Renaultu to není tak jisté, ale žádné velké šrámy mít nebudou. Volkswagen je partnerem s Porsche a Porsche je další firmou, která se inspirovala Toyotou. I Volkswagen se snažil něco naučit z výrobních procesů v Toyotě. BMW je případ sám pro sebe, protože se zaměřuje na luxusní trh, takže je před krizí docela ochráněn. Také Mercedes má silné jméno a bohaté zákazníky. Obě firmy budou trochu trpět, ale zase budou silné. Zajímavý případ je Fiat. To bude buď velký vítěz, anebo na krizi strašně doplatí. V tuto chvíli však nejsem schopen odhadnout, jak to s ním nakonec dopadne.

* LN V Česku nás budoucnost automobilového průmyslu docela zajímá, protože jsme na automobilovém průmyslu ekonomicky závislí. Proto také detailně sledujeme osud Fiatu. Co je na jeho počínání tak riskantního?
Před třemi lety se General Motors zbavoval Fiatu, protože to byla firma k ničemu, a prodělal na tom dvě miliardy dolarů. Teď se zdá, že nový ředitel Fiatu firmu postavil na nohy. Ale co mohl dokázat změnit během tří let? Je ta změna dost hluboká a trvalá? Jak to, že jsou najednou tak dobří, když před třemi lety byli tak špatní? To jsou otázky, na které nedokážu odpovědět. Ale možná byli dobrou firmou i před třemi lety, jen své kvality nedokázali přetavit do kvalitních produktů. A stačil jen dobrý ředitel, aby tyto kvality oprášil a využil. Obecně však nevěřím v tak výrazné změny během tak krátkého času.

* LN S manažery Toyoty jste pořád ve styku, proto předpokládám, že se s nimi bavíte i o současné krizi. Jsou z ní nervózní?
Slovo nervózní je relativní pojem. Kdo dnes není z dění na trzích nervózní, ten se asi vůbec nezajímá o to, co se kolem něj děje. Takže jsou samozřejmě nervózní z nestability světové ekonomiky, a zvláště z nestability americké ekonomiky. Americký trh je pro ně nejdůležitější trh, který jim umožnil stát se největší automobilkou na světě. Teď utrácíme biliony dolarů na pomoc ekonomice, a přitom není jasné, zda budeme schopní udržet pozici světové ekonomické jedničky. To znervózňuje i šéfy Toyoty. Ale to je dlouhodobý pohled. V krátkodobém horizontu je Toyota velmi sebejistá. Očekává oživení na trhu automobilů a ví, že má co nabídnout.

* LN Jak to teď vypadá na americkém trhu?
Prodává se asi osm milionů aut ročně, ale předtím to bylo dvanáct milionů aut. Takže trh spadl o 35 procent. Zhruba. Američané přitom sešrotují deset milionů aut ročně, takže teď budou chybět dva miliony vozidel. Jen z tohoto čísla vyplývá, že se prodeje zvednou. K tomu je třeba přičíst zájemce o nové typy aut vybavené novými technologiemi. A to je například Toyota Prius. V Americe teď novináři kritizovali Toyotu za to, že se Prius moc dobře neprodává. Objevily se fotografie z Kalifornie, kde stály v přístavu tisíce neprodaných Toyot. Viděl jsem titulky hlásící konec zájmu o Prius. Ale ta auta se neprodávala, protože Toyota už oznámila, že dá na trh novou generaci těchto aut, která jsou teď mnohem lepší. Takže lidé nákup Toyot Prius prostě odložili. Už teď je přitom jasné, že nový Prius je v Japonsku velký hit a naši novináři už zase sýčkují, že Toyota nebude stačit pokrývat poptávku. Ale to je u našich novinářů normální. Zčásti si ani nejsou schopní uvědomit, jak si protiřečí. Naproti tomu Toyota přemýšlí velmi dlouhodobě.

* LN Toyota teď vystřídala ředitele, který pochází z rodiny zakladatele firmy pana Toyody. Znamená to, že firma potřebuje utvrdit v závazku k firemní kultuře, nebo to s tím nijak nesouvisí?
To je další obsese novinářů. Potřebují příběh, protože čtenáři mají rádi příběhy hrdinů. Píše se třeba o jednotlivých sportovních hvězdách, ale mnohem důležitější je tým. Tak je to i v případě Toyoty. Ale novináři se pořád pídí po hvězdách. Teď je zajímá, kdo vytáhne z problémů GM nebo Chrysler. Z Mullalyho je hvězda, ale kdo bude hvězda v Toyotě, když firma zaznamenala první ztrátu za šedesát let? To není správný pohled na věc, protože Toyoda už ve firmě dlouho pracuje a podílel se na rozhodnutích, která teď podnik ovlivňují. Seděl u stejného stolu, kde se rozhodoval, jen se přesunul do čela. Rozhoduje pětadvacet lidí.

* LN Opravdu to je tak jednoduché?
Samozřejmě trochu přeháním. Firemní kultura je v Toyotě velmi důležitá a nástup pana Toyody do čela firmy je pro zaměstnance signál, že to Toyota bere vážně a bude se držet svých hodnot. Pan Toyoda je výborný symbol, který firmu sjednotí.

* LN Loni Toyota zaznamenala první ztrátu ve své historii. Vyplývá z chyb, které by se daly srovnat s chybami amerických automobilek?
To se vůbec nedá srovnávat. Americké automobilky zkrachovaly, zatímco Toyota je finančně stabilní podnik, který má výborné produkty a velkou důvěru zákazníků. To samé platí i pro její dodavatele.

* LN Má pro výrobní podniky na západě smysl kopírovat japonské postupy? Není lepší vycházet z vlastního kulturně-společenského modelu a vyvinout vlastní konkurenceschopná pravidla?
Když se začnete srovnávat s tak dobře fungující firmou, jako je Toyota, lépe identifikujete své silné i slabé stránky. Také je třeba si uvědomit, že naše silné stránky jsou často i našimi slabinami. Když například disponujeme razantními manažery, kteří silou své osobnosti dokážou firmu vybičovat ke skvělým, ale jen krátkodobým výkonům, pak je to i naše slabá stránka. Takový systém neumožňuje dalším lidem, aby dostatečně rozvinuli své schopnosti, takže celý systém je pak závislý na jednotlivcích, což je nesmírně křehké a zároveň riskantní uspořádání. Pokud se takoví lidé zaměřují jen na rozvoj svých silných stránek, nikdy neposílí celkovou kulturu firmy. Ale je jasné, že žádná firma nemůže absolutně zkopírovat kulturu jiného podniku.

* LN Na co by se měly zaměřit firmy, které chtějí adaptovat japonskou metodu „štíhlého řízení“?
Nejprve musí pochopit, co je jejich cílem a jak do toho zapadá produktový vývoj. Pak se musejí zcela chladnokrevně podívat na organizaci výroby a vývoje. Když to udělají, pak přijdou na to, že mají spoustu problémů k vyřešení.

* LN Když jsem četl váš životopis, tak mě napadlo, zda jste někdy dostal od Toyoty pracovní nabídku?
Ne, to jsem opravdu nedostal. Toyota totiž moc často nenabírá lidi zvenku. Součást firemní kultury je vychovávat vlastní lidi. Nabírají samozřejmě lidi pro specifické pozice. Ale externí experty moc neberou. Několikrát mě najali jako konzultanta nebo mě požádali o přednášku. Navíc respektují fakt, že jsem profesorem na University of Michigan, což je pro ně zajímavější.

* LN Mluvíte japonsky?
Nemluvím.

* LN Používáte při rozhovorech s lidmi z Toyoty tlumočníka?
Spousta Japonců mluví velmi dobře anglicky, zvlášť ti, kdo studovali nebo pracovali v Americe. Když třeba mluvím s panem Fujio Chouem, který strávil v Americe deset let, tak jeho angličtina je docela dobrá. Ale on stejně radši používá tlumočníka, aby měl jistotu, že se vyjadřuje naprosto přesně.

* LN Kolik výtisků knih o Toyotě jste už prodal?
Nejprodávanější je Toyota Way, které se prodalo víc než půl milionu výtisků ve 27 jazycích. Toyota Field Book je novější a prodalo se jí 150 tisíc kusů v patnácti jazycích, což je pořád slušný prodej vzhledem k tomu, že u tohoto typu knih je velký úspěch prodat pět až deset tisíc výtisků. Dvě další knihy se zatím prodaly v nákladu kolem padesáti tisíc kusů.