Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Jsme odchovaní Třemi mušketýry, říkají advokáti Císař a Smutný

Právo

  6:30
PRAHA - OBĚD S... Jaromírem Císařem a Pavlem Smutným o tom, jak je za čtvrt století „zkropila kyselina času“ a kdy předají firmu mladým.

Jaromír Císař (vlevo) a Pavel Smutný, společníci advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný. foto:  František Vlček, MAFRA

Když se Pavel Smutný a Jaromír Císař před 40 lety na pražských právech poznali, tak je ani nemohlo napadnout, že jednou společně povedou jednu z největších právních firem v zemi a k 25. výročí jejího založení jim v Obecním domě zazpívá operní legenda Gabriela Beňačková. K obědu se s nimi scházíme v proskleném salonku restaurace Aureole na vršku pražského mrakodrapu City Tower. Ve slunečném a větrném dni je odtud skvostný výhled, kromě Pražského hradu je vidět třeba i Říp. Požitkářský podnik fúzující asijské a evropské vlivy je pro oba právníky tak trochu „závodka“, jejich kancelář totiž sídlí hned o patro níže a pracovní obědy tu mají velmi často.

Jsou to dvě odlišné osobnosti. Pavel Smutný je suverénní muž, který dovede hodiny barvitě řečnit o politice, byznysu, kultuře i vínu. V kanceláři má na starosti především vnější vztahy, věnuje se i kulturnímu mecenášství a rozvoji byznysu s Izraelem. Jaromír Císař zase působí jako usměvavý a zdvořilý chlapík, který pečlivě volí slova. Je to dáno i tím, že jeho práce se soustředí na právní věci, a dodnes řídí některé složité a citlivé kauzy, na nichž stojí reputace celé kanceláře.

Za vším hledej Francii

K obědu si poručili láhev červeného z Cahors v jihozápadní Francii. Volba vína není náhodná, ocitli jsme se totiž mezi celoživotními frankofily. „Když jsme založili kancelář s profesorem Češkou, tak jsme zjistili, že jsme všichni byli odchováni Třemi mušketýry,“ zmiňuje Císař román Alexandra Dumase z poloviny 19. století. „Klasická literatura byla hezká, ale stejně to byl zakázaný svět. Učili jsme se francouzsky z romantických důvodů, ale bylo to naprosto nepraktické. Poprvé jsme se do Francie důkladněji podívali až díky stipendiu v roce 1991,“ líčí Smutný.

Jaromír Císař (vlevo) a Pavel Smutný, společníci advokátní kanceláře Císař,...

Příklon k Francii také před čtvrt stoletím vedl k založení kanceláře. „Impulzem byl náš první velký případ, kdy nás žádal o pomoc jeden český výrobce, který prodal velký objem zboží do Francie a nedostal zaplaceno. Oslovil nás, protože věděl, že jsme se nedávno vrátili z Paříže,“ popisuje Jaromír Císař okolnosti, za kterých na podzim 1992 odnesli na rejstříkový soud listiny zakládající advokátní kancelář Císař, Češka, Smutný. Jelikož se ale tehdy na zápis čekalo řadu měsíců, oficiálně vznikla až 1. března 1993.

Francouzská linie pak pokračovala i v 90. letech, kdy kancelář radila řadě francouzských nebo švýcarských firem při privatizaci českých firem. „Většina investicí sice nevyšla, necítili se tu tak komfortně jako Němci nebo Rakušané, ale přesto to pro nás byla významná práce,“ dodává Císař.

Dvojice třicátníků k sobě potřebovala někoho zkušeného. Vzpomněli si na profesora občanského práva Zdeňka Češku, který byl za normalizace rektorem celého Karlova učení. „On je mimořádný gigant. Jako rektor univerzity a Husákův miláček měl pozici jako v tom státě neměl nikdo, byl pozitivní tváří, kterou režim ukazoval Západu. A v 62 letech se z této pozice předělal na advokáta. Což znamená, že jako osoba přestanete existovat a stáváte se služebníkem zájmů svého klienta. Když vás soudce osloví, musíte vstát. Ne každý to rozdýchá, ale Češka s tím neměl nejmenší problém,“ říká Smutný.

Byť chtěl Češka původně jen na pár let vypomoci v začátcích kanceláře, dodnes – i na prahu devadesátky – chodí třikrát týdně do práce na osmou ranní. „Je jako stroj, má až spartánskou disciplínu. Má otevřené dveře a kdokoli za ním může přijít pro radu. Jeho zkušenosti a erudice se hodí hlavně ve chvíli, kdy něco není výslovně upraveno v zákoně ani v judikatuře,“ dodává Jaromír Císař.

Jelikož profesor Češka učil generace českých právníků civilnímu právu procesnímu, kancelář se ze začátku profilovala mimo jiné na sporné agendě. V divoké době se brzy začala více věnovat insolvenčnímu právu, zejména ochraně firem před konkurzní mafií. „Konkurz byl objeven jako skvělá metoda, jak ovládnout firmu. Po podání návrhu soudce firmu poslal do konkurzu, mafiána ustanovil správcem a ten rozprodal její majetek za pakatel,“ popisuje Jaromír Císař. Řada jeho klientů se sice ocitla ve vážných problémech, ale chtěli prodat podnik vchodu, aby byla zachována výroba a pracovní místa. Právě tehdy získaly konkurzy v Česku špatnou pověst. „Ve vyspělém světě konkurz neznamená rozprodej židlí a tiskáren, ale jde o prodej firmy jako celku. Bylo to naprosté zneužití tohoto institutu,“ zdůrazňuje.

Firma se na insolvence postupně začala více soustředit, řešila například krachující ČKD. Dnes je to zvláštní větev jejich podnikání v podobě firmy Administrace insolvencí City Tower, která je největším správcem v republice.

Draví mladíci i profesoři

Obrat kanceláře prý roste o zhruba deset procent ročně. „V prvních letech jsme měli jen tři významné klienty a odchod každého z nich nás mohl položit. Několikrát se stalo, že jeden z klíčových klientů odešel, ale takřka okamžitě jej nahradil jiný. Stalo se to asi pětkrát, což si neumím vysvětlit jinak než jako důkaz boží existence,“ směje se Smutný. Na toto prvotní období vzpomíná jako na vzrušující roky, kdy jim neustálý pocit ohrožení nedovolil usnout na vavřínech.

Na úroveň etablované kanceláře se dostali kolem roku 2006, kdy ale firma závisela na jednom významném klientovi, který rozsahem přesahoval všechny ostatní. „V roce 2007 jsme se s ním rozešli. To byla velká rána, kancelář tehdy opustila řada důležitých lidí. Chvíli to vypadalo, že můžeme úplně skončit, ale nakonec jsme nabrali úplně nové lidi,“ popisuje Smutný jediný okamžik v historii firmy, kdy jí klesl obrat.

Po pár letech konsolidace se pak kancelář v roce 2010 přestěhovala do City Tower, čímž dle slov jejích společníků začala éra rapidního vzestupu. V roce 2013 profesor Češka přenechal svůj podíl ve firmě třicátníkovi Petru Michalovi, který v ní začínal už jako studentská síla.

V kanceláři pak vyrostli i další mladí lidé, kteří dnes patří k nejužšímu vedení kanceláře. „V poslední době jsme našli řadu skvělých lidí a kancelář už dávno nestojí na nás dvou. To je obrovský kapitál do budoucna. Je naším cílem, abychom jednou mohli kancelář předat mladé generaci. Aby mohla fungovat pod naší silnou značkou, ale už bez nás,“ vysvětluje Smutný.

„Za pětadvacet let vás kyselina času slušně zkropí. Ale pozná se, co je z papíru a co vydrží. Pracujeme o něco méně než dříve, občas si vyhradím dopoledne na cvičení, ale jinak jsme v práci každý den do sedmi nebo osmi. Někdy ale s potěšením zjišťuji, že to není potřeba, a když odjedu na tři dny, tak se nic nestane,“ dodává.

Kromě mladých lidí ale v kanceláři vždy pracovaly i zajímavé persony z akademické sféry – dodnes to jsou profesoři Zdeněk Češka a Josef Bejček, před svým odchodem do evropské justice byla tváří firmy i profesorka Irena Pelikánová. „Na tu vzpomínáme velmi rádi. Má pronikavou, až matematickou inteligenci a miluje diskuse, a to i s mladými lidmi,“ říká Smutný. V kanceláři začínal i její syn Robert, dnes ministr spravedlnosti. Důležitou osobností kanceláře byla i Marie Benešová, někdejší nejvyšší státní zástupkyně, poslankyně a ministryně spravedlnosti.

Česko ztrácí dech

Od devadesátých let se ale proměnila celá země. „Tehdy to bylo až perverzní, že na vás byznysmeni koukali jako na blázny, když jste nevyužili mezer v právu k vlastnímu obohacení. To už je naštěstí pryč,“ říká Smutný. V poslední době naopak sílí snaha firem dávat si pozor na soulad své činnosti s právem. „Je znát, že firmy chtějí mít všechno podchycené, předcházet problémům, než je nechat vyhnít,“ doplňuje Císař.

Zatímco právo se podle Pavla Smutného za posledních pětadvacet let významně posunulo, vývoj společnosti a státu jako celku tak pozitivně nevnímá. „Mám pocit, že si se Západem stále méně rozumíme. Stále tu funguje několik stereotypů z minulé doby, které jsou dnes nepatřičné a ničí nás. Naše školy třeba vychovávají zaměstnance – skromné a pracovité, ale i pasivní a poslušné lidi. U příležitosti stého výročí vzniku Československa je třeba udělat inventuru a přemýšlet, co nám podráží nohy,“ říká. Média i politici podle Smutného často řeší naprosto zástupné problémy a uniká jim, kam by republika měla směřovat.

„Nepřátelství vůči Evropské unii, úvahy o referendu, to není legrace. Nálada se citelně zhoršuje,“ dodává s tím, že Česko by mělo začít intenzivně řešit zahraniční politiku státu. „Když se podíváte na plány Merkelové a Macrona, tak v nich nehrajeme vůbec žádnou roli,“ říká Smutný. I to je důvodem, proč tolik prosazuje přátelství a spolupráci s Izraelem: „Tam je ohromný intelektuální i morální potenciál, to je náš partner pro 21. století.“