Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Kdo získá Nobelovu cenu za ekonomii? Přečtěte si naše tipy

Ekonomika

  8:00
PRAHA/STOCKHOLM - Kolem poledne se dozvíme jméno, či jména, letošních laureátů nobelovy ceny za ekonomii. Ocenění, jenž ve skutečnosti není pravou nobelovou cenou, je nejvyšší poctou v ekonomické vědě. Lidovky.cz a LN v uplynulých týdnech přinesly seriál představující potenciální favority.
Nobelova cena (ilustrační foto)

Nobelova cena (ilustrační foto) foto: wikipedia.com

Richard S. Posner

Soudce ekonomem

Soudci nejsou vševědoucí géniové ani andělé oproštění od lidských slabostí. Jejich cíl není dosáhnout společenského blahobytu. Právě naopak. Soudci jsou obyčejní lidé a jako obyčejní lidé se i chovají. Revoluční model jejich rozhodování představil Richard Posner v roce 1993 ve svém článku Co upřednostňují soudci? (To samé, co všichni ostatní).

Richard Posner je soudce Odvolacího soudu Spojených států a právní teoretik. Je hlavním představitelem takzvané ekonomické analýzy práva. Tento směr uplatňuje tržní pravidla na analýzu právních norem a problémů. Posnerův přínos v této oblasti je rozsáhlý. Posner sice není ekonom, ale jeho výzkum posunul hranice ekonomické analýzy dál, než se zdálo být možné. To by na Nobelovu cenu mohlo stačit.

William Baumol

Podnikatel jako motor pokroku

Ve středověku bylo vlastnictví půdy a hradů největším zdrojem bohatství. Jejich dobývání proto představovalo základní ekonomickou aktivitu, které bylo podřízené vše, včetně inovací. Dřevěné hrady se přestavěly na kamenné. Z hranatých věží se staly kulaté. Katapulty nahradily trebuchety. Luky byly postupně vyměněny za kuše a později za pušky. A za tím vším byli podle amerického ekonoma Williama Jacka Baumola všudypřítomní podnikatelé.

Baumol je americký ekonom a profesor na New York University. Jeho hlavní vědecký přínos je v zahrnutí podnikatele a jeho aktivit do ekonomické teorie. romě toho významně obohatil obory makroekonomie, historie ekonomického myšlení, finanční ekonomie, environmentální ekonomie nebo ekonomie trhů práce. Je rovněž spoluautorem Baumol Tobinova modelu, který vysvětluje proč a kolik lidé drží peněz v danou chvíli. Je jendím z nejcitovějších žijících ekonomů, i přes to mu chybí Nobelova cena. Tak snad letos.

Index LN vychází 11. 10. 2016.

John B. Taylor

Cesta do hlubin duše centrálního bankéře

V moderním světě je centrální banka určuje měnovou politiku země. Svým rozhodováním ovlivňuje cenu splátek u hypoték na stavbu domů stejně jako na cenu leasingu na auto nebo cenu investičního úvěru pro firmy. Také má vliv na výši úroků u spoření nebo investic. Americký ekonom John B. Taylor popsal velmi složité rozhodování centrální banky jednoduchým pravidlem, dnes známým pod jeho jménem.

Taylor je profesor ekonomie na Stanfordově univerzitě. Je jedním ze zakladatelů takzvané empirické makroekonomie a jeho hlavním přínosem je vytvoření zásad dobré měnové politiky. Jeho výzkum monetárních pravidel dal návod mnoha centrálním bankám, jak se chovat a co dělat. Taylora můžeme s trochou nadsázky ho můžeme označit za modlu centrálních bankéřů. Třeba to osloví i Královskou švédskou akademii věd při udílení Nobelovy ceny.

Mark S. Granovetter

Chvála známostí

K dobrému místu nestačí jen vzdělání, to je samozřejmě základ. Zkušenosti jsou také potřeba. A hodně. Ale k tomu, jestli člověk získá dobrou pracovní pozici, je často potřeba ještě něco více než vzdělání a zkušenosti. Mít známosti. Mark S. Granovetter vysvětluje, že jsou dva základní typy vazeb mezi lidmi: silné a slabé. Silné jsou vztahy uvnitř rodiny nebo s blízkými přáteli. Naopak slabé jsou vztahy se známými nebo přáteli přátel. Zprostředkování pracovních příležitostí je přitom pravděpodobnější skrze slabé vazby než skrze ty silné.

Mark S. Granovetter je americký profesor sociologie na Stanfordově universitě. Jeden z jeho největších vědeckých přínosů je zahrnutí sociologie do moderní ekonomie. Je zakladatelem takzvané nové ekonomické sociologie, která vychází z toho, že ekonomické vztahy mezi lidmi nebo mezi firmami jsou ukotveny v již existujících společenských vztazích. Byla by škoda neodměnit Marka S. Granovettera za tento nemalý přínos lidskému vědění a ekonomii. A třeba rovnou Nobelovou cenou.

Kanadsko-americký ekonom David Card z univerzity v Berkeley.

David Card

Migrace nikoho o práci nepřipraví

Když 15. dubna 1980 Fidel Castro krátkodobě otevřel kubánský přístav Mariel, rozpoutal nevídanou vlnu emigrace. Velké množství uprchlíků tehdy zamířilo do Spojených států. Na 125 tisíc Kubánců doslova zaplavilo město Miami na jihovýchodě Floridy. Jednalo se o nevídaný šok pro tamní trh práce. Pracovní síla veměstě vzrostla v několika měsících o více než sedm procent. Mzdy a zaměstnanost místních Američanů se zdály být v ohrožení. Nicméně ekonom David Card ukázal, že zvýšení nekvalifikované pracovní síly v Miami v roce 1980 mělo téměř nulový vliv na místní trh práce.

Card je ekonom kanadského původu působící na univerzitě v Berkeley. Jeho výzkum uvedl do ekonomie nové statistickémetody. Stal se průkopníkem ve využívání takzvaných přírodních experimentů. Kromě imigrace Card využil statistické metody v mnoha oblastech ekonomie, zejména v oblasti ekonomie trhů a práce. Jeho výzkum se zaměřil mimo jiné na rasovou nerovnost, zaměstnanecké odbory, zdravotní pojištění, poptávku po práci, nezaměstnanost, zaměstnanecké školení a minimální mzdu. Za svůj přínos ekonomické vědě by si Nobelovou cenu také jistě zasloužil.

Nebo někdo úplně jiný?

Dodejme ještě slavná jména, která se objevují skoro každý rok jako je nový šéfekonom Světové banky Paul Romer, či hlavní postava moderního proudu behaviorální ekonomie Richard Thaler. Jak ale přesně uvedl Wall Street Journal, jako každý rok nemá nikdo ve skutečnosti ani ponětí, koho Královská švédská akademie nakonec vybere.

Kolik stojí ekonomická „nobelovka“ a kdo jich získal nejvíc si přečtěte v magazínu Index LN, který vychází v úterních Lidových novinách!

Autoři: