Do veřejné dražby šly firmy Poldi a Poldi Trade, jejich hodnota je podle znaleckého posudku 180 milionů korun. Nejnižší podání stanovil věřitelský výbor na 160 milionů. V dražbě svedli napínavý souboj dva uchazeči, minimální příhoz byl půl milionu, kteří uchazeči většinou nepřekračovali.
Compagnia del mediterraneo Steel by měla za podnik zaplatit do 30 dnů, tedy do 14. května. Podle údajů z obchodního rejstříku firma vznikla letos 2. března, předmětem její činnosti je správa vlastního majetku. Její jednatel Stanislav Kraslavski novinářům řekl, že jde o filiálku mezinárodní společnosti, která má v oboru zkušenosti.
Výroba se obnoví
Budoucnost Poldi podle Kraslavskiho závisí na trhu. „Všichni jsme otroci trhu, ale jsme připraveni investovat do Poldi a rozjet výrobu,“ uvedl. Přislíbil i investice do podniku, částku ale neupřesnil, ani počet zaměstnanců, které by bylo potřeba přijmout. Bude podle něj záležet na potřebě výroby.
Insolvenční správce Adam Sigmund je s výsledkem dražby spokojen, protože se podařilo o více než 100 milionů překročit vyvolávací cenu. Podle něj by se při této ceně mohlo dostat i na zaměstnance, co nedostali mzdy. Ještě to však nelze slíbit, stále se vyhodnocují pohledávky. „Je potřeba to ještě přepočítat, já doufám, že se na ně dostane,“ řekl.
Na dražbu, která se konala za velké pozornosti médií, se přišli podívat i někteří zaměstnanci. Stanislav Jung výsledek přivítal, vítězná firma už podle něj v areálu vlastní části provozu a platila i za ostrahu, aby se nic neztratilo. „Tak předpokládám, že mají zájem vyrábět ocel,“ dodal.
Další z bývalých zaměstnanců Jiří Hruška by byl rád, kdyby se vrátila někdejší sláva Poldi. „Pamatuji doby, kdy už jsme stáli, a přijeli ze Siemensu a přivezli nám peníze, abychom mohli znovu nastartovat pece. My jsme odlili ingoty borové oceli, která je na schránky vyhořelého jaderného paliva, oni si to odvezli a my jsme to zase zhasli. Je to o velikých penězích, abyste mohl provozovat takový hutní podnik,“ podotkl.
  |
Podle obchodního rejstříku dosud společnost Poldi patří skupině Rucarto Limited zapsané na Kypru. Loni byl provoz podniku většinou zastavený. Fungování už před několika lety začaly komplikovat dluhy, například dodavatelům materiálů, energií a dalším, které dosáhly stovek milionů korun. Následkem bylo zpožděné vyplácení mezd, a to i o několik měsíců.
Soud loni v březnu povolil reorganizaci, vedení se ale nepodařilo splnit podmínky, například splacení dluhů, jež vznikly před úpadkem společnosti. Pomoci měl nový investor, jednání ale nevyšla. V Poldi dříve fungovaly provozy ocelárny, kovárny, dokončující výroby a tepelného zpracování. V obou firmách Poldi a Poldi Trade ještě donedávna pracovalo 150 lidí.
Historie huti Poldi
Huť Poldi založil 18. května 1889 Karl Wittgenstein, jeden z nejvýznamnějších průmyslníků své doby, který byl ředitelem a spolumajitelem Pražské ocelářské společnosti. Poldi založil jako svoji soukromou společnost, pojmenoval ji na počest manželky Leopoldiny. V roce 1893 nechal patentovat slavnou ochrannou známku s profilem ženské hlavy, patrně Leopoldiny.
Huť se rychle prosazovala jako výrobce ušlechtilých ocelí a záhy se zařadila mezi přední světové výrobce a průkopníky v oboru. Poldi byla prvním výrobcem elektroocelí v českých zemích a hlavňová ocel Poldi anticoro z roku 1910 byla jednou z prvních nerezavějících ocelí na světě. Už roku 1897 měl podnik 20 zastoupení v Evropě a Rusku. Firma získávala prestižní zakázky, například na rakousko-uherských bitevních lodích.
Po roce 1918 představovala Poldina huť monopolního výrobce ušlechtilých ocelí v Československu. Špičkové materiály se uplatňovaly zejména v leteckém a automobilovém průmyslu, speciální tvrdokov Poldi diadur znamenal průlom do tehdejšího monopolu firmy Krupp. Z řady zakázek vyniká například dodávka na konstrukci slavného mostu Harbour v Sydney v 30. letech. V roce 1931 byl založen samostatný provoz Anticorro produkující chirurgické nástroje a kostní náhrady (kyčelní klouby).
Po roce 1945 byla Poldina huť znárodněna a v roce 1946 spojena se sousední hutí Pražské železářské společnosti v národní podnik Spojené ocelárny (SONP). Jméno Poldi zůstalo pro huť vyrábějící nástrojové a ušlechtilé oceli, ale i čistý titan a speciální slitiny. V 70. letech byla zahájena komplexní rekonstrukce a modernizace hutí včetně výstavby nových provozů na Dříni. Kromě hutní výroby se rozšířila i výroba finální (hřídele, vrtné nářadí, chirurgické nástroje, implantáty).
Po roce 1989 se firma nedokázala vyrovnat s rozpadem socialistických trhů a omezením domácí průmyslové výroby. Koncern, který dával práci 20.000 lidí, byl ztrátový a pracoval na zlomek kapacity. V únoru 1992 se státní podnik přeměnil na akciovou společnost holdingového typu. Zhoršující se ekonomická situace vedla v únoru 1993 až k zastavení výroby oceli a vláda hledala východisko v urychlené privatizaci.
Vítězem v soutěži o 66 procent Poldi Ocel se v září 1993 stala společnost Bohemia Art podnikatele Vladimíra Stehlíka, který s oborem neměl žádné zkušenosti a chyběl mu i potřebný kapitál. Pod Stehlíkovým vedením se postupně součásti holdingu dostaly do konkurzu a zastavily výrobu.
V dalších letech se do opuštěných hal výroba vrátila, byť v menším měřítku. Hutní výrobu začala provozovat společnost Poldi Hütte (dceřiná společnost německého koncernu Scholz) a Třinecké železárny (sochorová válcovna).
V polovině roku 2009 Poldi Hütte dokončila rozsáhlou investici a zahájila provoz nových výrobních zařízení v ocelárně, žíhárně, dokončující výrobě a zcela nové kovárně.
