Kromě těch nejznámějších rodinných klanů, mezi které patří například Berouskové, Kopečtí, Kludští, Janečkovi nebo rodina Kočkova provozující matějskou pouť, se kolotočářským byznysem v Česku snaží uživit zhruba 10 tisíc dalších lidí.
Sehnat jakákoliv přesná data o firmách, které provozují kolotoče, je v Česku téměř nemožné. Nejkonkrétnější údaj je z roku 1989, kdy jich bylo v Česku evidováno 1360. Do roku 1997 pak sbíraly údaje o světských živnostenské úřady a čísla přebíral Český statistický úřad. Ten s tím ale po roce 1997 přestal, protože šlo jen o lidi, kteří se ke kolotočářskému byznysu sami přihlásili, a to byl jen zlomek skutečného čísla.
Labutě už jsou passé
Dnes podle lidí z branže provozuje zábavní atrakce na českých poutích na dva tisíce firem či spíše rodinných klanů. Práce světských se totiž ve většině případů dědí z generace na generaci.
"K takové práci se člověk nedostane jen tak, že si řekne stanu se kolotočářem. Jde totiž o řemeslo děděné. Já jsem mezi světskými vyrůstal a ta práce mi byla předurčena, stejně jako například mému dědečkovi," popisuje Marek Tulka.
KLIKNĚTE PRO ZVĚTŠENÍ
Předáváním řemesla mezi generacemi ale romantika života kolotočářů končí. Na vině je zejména počasí. "Když je ošklivo, lidé prostě nepřijdou. I když ale zákazníci nejsou nebo jich přijde málo, my stejně musíme platit pronájem místa na pouti a energie na provoz atrakcí," popisuje Tulka s tím, že právě rostoucí ceny energií jsou dalším problémem, který kolotočáře trápí. I když na atrakci jede jenom jeden člověk, musí majitel za její provoz majitel zaplatit stejnou částku, jako kdyby byla plně obsazená.
Pokud navíc firmy pouští ke kolotočům hudbu, přibývá v nákladech další položka, a to autorské poplatky. Další výdaje jsou spojeny s kočovným životem. "Samozřejmě že mezi naše náklady patří i ceny benzinu a nafty, náklady na amortizace a opravu automobilů," vypráví Tulka.
Tím hlavním problémem je ale údržba atrakcí a hlavně obrovská konkurence. Už po revoluci musely kolotočové firmy do modernizace svých atrakcí investovat desítky milionů korun, ani to ale často nestačilo na zahraniční konkurenci.
"Na houpačky a labutě už dneska přijde stále méně lidí, zákazníky zajímají hlavně adrenalinové atrakce, které provozují v Česku zejména Holanďané. Vstupné na ně stojí sice několikanásobně víc než na klasický český kolotoč, i přesto se na ně stojí fronty. Abychom s konkurencí udrželi krok, museli jsme za několik desítek milionů koupit i my podobné kolotoče," popisuje další z rodinných kolotočářských firem, který si ale nepřeje zveřejnit své jméno. Nejvíce je rozdíl podle něj vidět na největší a pro kolotočáře nejdůležitější tuzemské pouti - na matějské.
KLIKNĚTE PRO ZVĚTŠENÍ
Milionový vrchol roku
V Česku na rozdíl od zahraničí nefungují zábavní lunaparky, a tak je pro provozovatele atrakcí nejhlavnější událostí roku právě matějská pouť, kterou každoročně navštíví desítky tisíc lidí. Jen letos do poloviny dubna to bylo na 133 tisíc návštěvníků, loni za dva měsíce jejího trvání 117 tisíc lidí.
Letos návštěvníci pouti mohli navštívit na 120 atrakcí, zhruba 30 z nich bylo určeno nejmenším dětem. Zbytek byl pro starší a podle mimopražských provozovatelů kolotočů patří více než čtvrtina atrakcí Nizozemcům. Právě jejich atrakce patří k nejadrenalinovějším, nejlákavějším, ale také nejdražším zážitkům na matějské.
Populární je například atrakce Burner – velké rameno, které s návštěvníky rotuje ve výšce zhruba 30 metrů, vystřelovací koule, díky které člověk zažije pocit volného pádu nebo 50 metrů vysoký řetízkový kolotoč.
ČTĚTE TAKÉ: |
Menší atrakce, jako jsou labutě, lochneska a podobné, stojí od 30 do 50 korun. Za den si tak jejich majitelé mohou při dobrém počasí, a tedy i návštěvnosti přijít na zhruba 40 tisíc korun.
Vstupné na nizozemských atrakcích se pohybuje kolem 150 až 200 korun za osobu. Když je dobrá sezona, přijdou si majitelé adrenalinových kolotočů za celou dobu trvání pouti i na několik milionů.
"Je to jako na horské dráze. Když prší a návštěvnost je nízká, můžeme se snadno dostat do velkého minusu," popisuje jeden z provozovatelů atrakcí na matějské pouti. Část vydělaných peněz totiž musí firmy odvést společnosti Kočka, patřící rodině Kočkových, která matějskou pouť organizuje. A platí se za všechno - za pronájem místa, elektřinu, služby.
Tajná čísla
Na kolik účast na matějské kolotočáře vyjde, rodina Kočkova tají, podle informací LN od světských lidí ale vyjdou denní náklady na několik desítek tisíc korun. Kdyby provozovatelé atrakcí platili například 20 tisíc korun denně, vyšla by je účast na matějské pouti, která trvá od 1. března do 21. dubna, na více než milion.
Neznámá je i suma, kterou platí firma Kočka za pronájem areálu na pražském výstavišti společnosti Incheba, která areál provozuje.
ČTĚTE TAKÉ: |
"Společnost Kočka, s. r. o., má pronajatou plochu na pořádání matějské pouti od společnosti Incheba Praha, s. r. o. Výše nájemného je součástí obchodní smlouvy uzavřené mezi těmito ryze soukromými společnostmi, třetím osobám tyto společnosti obsah smluv nesdělují," říká mluvčí Incheby Markéta Holatová. Aby se ale rodina kolotočářů uživila, nestačí navštívit jen matějskou pouť, nutné je objet co nejvíce tuzemských akcí.
Těch se jen letos uskuteční po celém česku více než šest stovek. "Místa na poutích je nutné zajistit několik měsíců dopředu, časté je, že nestačí jen zvednout telefon a místo si zarezervovat, do obcí je obvykle nutné zajet a pronájem rovnou zaplatit," popisuje Alena Krocová, jejíž rodina jezdí s atrakcemi po celém Česku. Sezona poutí navíc netrvá celý rok. Začíná na jaře a končí obvykle v září svatováclavskou poutí.
