Cílem je zprůhlednit to, jak firmy, jež se o odpad ze zákona monopolně starají, s penězi vybranými na poplatcích nakládají. Podle zjištění LN úředníci do konce roku připraví novou legislativu, která má kolektivním systémům, jak se firmám obhospodařujícím elektrošrot i další odpady říká, nastavit transparentnější pravidla fungování a zavést nové povinnosti.
"Nastavení kontroly a financování kolektivních systémů včetně vazby na zpracovatele elektrozařízení vnímá MŽP jako jednu ze stěžejních částí nového právního předpisu," uvedl pro LN mluvčí resortu Matyáš Vitík. Věcný záměr nového odpadového zákona chce ministerstvo předložit na podzim.
KLIKNĚTE PRO ZVĚTŠENÍ
Bude se týkat všech výrobků s ukončenou životností, tedy nejen elektroodpadu, ale i autovraků, baterií, pneumatik, plastů či skla. Nejvíce kritizovanou částí však je právě recyklace elektroodpadu.
Ministerstvo se zejména soustředí na peníze, které v systému recyklace elektra proudí. Nyní to probíhá tak, že dovozci počítačů, ledniček či televizorů platí povinný poplatek příslušnému kolektivnímu systému, jako je třeba Asekol pro výpočetní techniku a Elektrowin pro velké domácí spotřebiče, a ten naúčtují v ceně zákazníkům. U počítačů jde o desítky korun, u ledničky o tři sta.
Kolektivní systémy pak odpad musí vyzvednout a zajistit jeho recyklaci právě za vybrané peníze. Jenže elektrošrot se ukázal jako slušný obchodní artikl, který kolektivní systémy zpracovatelům odprodávají. Například vzácné kovy z elektrošrotu jsou i na světovém trhu dobře prodejné. A třeba i plastový odpad patří mezi žádané komodity.
Miliardy na účtech
Část poplatků se tak válí na účtech. Podle odhadů jde minimálně o tři miliardy korun. A s těmito penězi dokonce některé firmy také podnikají. To se už delší dobu nelíbí antimonopolnímu úřadu.
"Služby zajišťují monopolní hráči, kteří stanovují původcům odpadů objektivně nepřezkoumatelné poplatkové povinnosti," řekl už před časem LN předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petr Rafaj. Podle jeho úřadu by už vybrané poplatky měly spadnout do státního rozpočtu.
Například ředitel Asekolu Jan Vrba ale kritiku odmítá. "Některé druhy zpětně odebraných elektrospotřebičů se skutečně dají zpracovat a využít s kladnou hodnotou, většinu zpětného odběru však tvoří lednice, televizory a zářivky, jejichž zpracování je naopak nákladné," řekl ředitel Asekolu Jan Vrba.
Nepatřičné propojování?
Dalším problémem monopolně nastaveného systému je podle antimonopolního úřadu propojování kolektivních systémů a zpracovatelů. Tedy že kolektivní systém odpad na základě smlouvy s obcemi sebere ze sběrného dvora a předá ho ke zpracování firmám, které sám vlastní. I na to se chce podle zjištění LN ministerstvo zaměřit.
"Jsme v této záležitosti v kontaktu s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže," dodal Vitík s tím, že i na základě podnětů antimonopolního úřadu bude legislativa upravena. Největší kritika se v tomto ohledu snáší na kolektivní systém Asekol, který zajišťuje recyklaci hlavně výpočetní techniky.
ČTĚTE TAKÉ: |
Podle antimonopolního úřadu by měl elektroodpad pouze vyzvednout a doručit zpracovateli. Jenže, jak už LN informovaly, Asekol si založil dceřinou společnost Enviropol, která odpad i sama zpracovává. Asekol na tom nic nepatřičného nevidí a argumentuje tím, že je to běžné i za českými hranicemi.
"Je to v souladu se stávající legislativou jak v ČR, tak v EU a je to běžný model i v jiných státech v Evropě i mimo ni. Hlavním důvodem pro naše vlastní zpracování je až desetinásobně nižší cena proti většině českých zpracovatelů, a tím nižší výše příspěvků pro výrobce a dovozce elektrozařízení," tvrdí Vrba.
Tím ovšem dotované podnikání Asekolu nekončí. Společnost začala také kupovat firmy, kterým se na trhu nedařilo. Prostřednictvím své společností Enviropol tak před časem koupil i společnost Technoworld, která v Letech rovněž zpracovává elektroodpad. Z jedenácti zpracovatelů, se kterými Asekol dnes spolupracuje, pět zároveň vlastní.
Kolik a za kolik nelze zjistit
Kolik odpadu svým vlastním společnostem Asekol takto přihrává a jaké jsou finanční toky mezi těmito společnostmi ale nelze zjistit. "Nejde o veřejné, ale o soukromé peníze," odmítá odkrýt poměry Vrba.
Co ale výroční zprávy ukazují, je, že Asekol svým podřízeným společnostem půjčuje na úrok. V roce 2012 tak třeba Asekol poskytl úvěr své "vnučce" Technoworld ve výši 6,4 milionu s úrokovou sazbou 4,1 procenta. Půjčoval i Enviropolu.
Právě pomocí půjček a těžko kontrolovatelných poplatků za dovoz či zpracování odpadů by mohlo docházet k přelévání peněz mezi jednotlivými společnostmi ovládanými Asekolem. V oboru se spekuluje, že důvodem může být snaha vyplatit si podíl na zisku. Kolektivní systém samotný by totiž ze zákona žádný zisk svým podílníkům vyplácet neměl.
ČTĚTE TAKÉ: |
U ovládaných společností to už neplatí. Vrba tyto spekulace nekomentoval. Podobně jako obchod s elektroodpadem funguje také sběr plastových či skleněných obalů. Ty zajišťuje firma Eko-kom. Rovněž monopolně. A právě podle vzoru sběru obalů se původně před deseti lety psala i elektroodpadová legislativa.
Jenže vypadla některá podstatná ustanovení. Eko-komu například musí MŽP udělit autorizaci, kdežto kolektivní systémy u elektra stačí registrovat. A hlavně finance i fungování obalového monopolisty může ministerstvo kontrolovat. Při neplnění povinností může resort uložit sankci až 50 milionů korun nebo odebrat Eko-komu autorizaci nutnou k činnosti. Na kontrolu či sankce ovšem u elektrošrotu legislativci zapomněli.
