Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Legendy minulosti: Tucker Sedan (1948)

Ekonomika

  7:00
Vzpomíná se na něj jako na nejvíce průkopnické auto, radikální designem a nejinovativnější v oblasti bezpečnosti. Bylo první z řady „nejlepších aut na světě“.

Tucker Sedan foto: Autoweb.cz

Pod tímto pojmem si lze představit leccos. Vynecháme teď Porsche 911 GT3 RS 4.0, které by v redakci jednohlasně vyhrálo, a vezmeme v potaz původní myšlenku auta jako stroje, který má hlavně přepravit pasažéry z místa na místo v komfortu a s nějakou tou užitnou hodnotou navíc. Takových aut svět poznal víc. Pro někoho jimi jsou odjakživa vozidla Rolls-Royce, Mercedes třídy S už hezkých pár dekád udává směr na poli inovací a když před více než půl stoletím světla pařížského autosalonu zazářila na božský Citroën DS, světu se z něj podlomila kolena. Podobně radikální auto však vzniklo už o osm let dříve na druhé straně Atlantiku.

Tucker Sedan, známější spíše pod interní přezdívkou Tucker Torpedo, která však byla používána i k propagačním účelům, se zrodil v jedné stodole ve státu Michigan. Z tohoto automobilové výrobě zasvěceného kraje pochází také „Velká trojka“, tedy GM, Ford a Chrysler. Jako by právě jim chtěl Preston Thomas Tucker, tvůrce auta, nejvíce zatopit a dostát tak dnešnímu pořekadlu „men in sheds rule the world“, totiž muži ve stodolách ovládají svět.

Ostatní totiž v té době vyráběli jen průměrná auta a třeba jediný výrobce z Velké trojky od roku 1941 nepředstavil nový model. Tucker sám tvrdil, že je to první nové auto za posledních padesát let a svým výtvorem chtěl posunout možnosti někam dál, mnohem dál, že se tehdy komu mohlo jenom snít. Zrodila se tak myšlenka na nejvíce průkopnický a nejlepší vůz na světě.

Tucker Sedan

Svět se teprve otřepával z následků 2. světové války, ale společnost se už pomalu připravovala strávit nové průkopnické a šokující myšlenky. Nápaditá reklamní kampaň tomu hodně pomáhala. Během prvního týdne, co Preston Tucker jen otiskl svou vizi v novinách, se po jeho voze strhlo doslova šílenství. Nebyl spojený ještě ani jeden šroubek s matičkou, ale každý chtěl vědět, kde si může nové auto prohlédnout, koupit nebo založit dealerství. Tucker nebyl totiž jen zdatný konstruktér, ale také manažer a obchodník. Někdy působil až naivně, ale entuziasmus mu určitě nechyběl.

Velké věci přeci vznikají více z nadšení než z čisté honby za ziskem. To tu sršelo z každého člena týmu, který se na stavbě auta podílel. Po obrovském mediálním rozruchu se Tucker stěhoval ze své stodoly do bývalé továrny leteckých motorů Dodge v Chicagu, kterou zakoupil, a začalo se pracovat na prvním prototypu. Netrvalo to dlouho a radikální myšlenky Tuckera, které usměrňoval k realistické podobě Alex Tremulis, byly zhmotněny do prvního funkčního prototypu, přezdívaného „Tin Goose“ (plechová husa)... Stopa bývalého leteckého inženýra se na autě projevila v mnoha ohledech. Zavěšení dveří a jejich celková kompozice do konstrukce zvyšovala její tuhost. Velký zřetel byl brán i na aerodynamiku, která se tou dobou u aut přestala pomalu podceňovat. Součinitel odporu činil i na dnešní dobu úctyhodných 0,30.

Tucker Sedan

Technologické inovace tímto ale zdaleka nekončily. Velký důraz byl kladen na bezpečnost, jíž bylo kromě velké tuhosti karoserie dosaženo také detaily, jako třeba netříštivým čelním sklem, které při případné nehodě „vyskočilo z pantů“ nebo hluboký čalouněný prostor před místem spolujezdce, kam se mohl v případě nehody skrčit a schovat. Představa, kterak má spolujezdec na tyto úkony dost času, je trochu bizarní. Nicméně při jedné nehodě, která se udála při testech prototypu, prokázalo auto velkou míru bezpečnosti, když se poroučelo několikrát přes střechu.

Ohledně této „bezpečnostní jeskyně“ – mohla vzniknout jen díky velmi jednoduše pojaté palubní desce. Budíky byly sdruženy do jednoho ukazatele, všechny ovladače umístěny kolem středového sloupku, včetně voliče převodovky nebo rádia. Toto chytré řešení nejenže vypadalo úchvatně, ale minimalizovalo možnost zranění o ostré hrany ovladačů. Palubní deska, myšleno pod rámem čelního skla, byla navíc potažena materiálem s pěnovou výplní, což napomáhalo jak jinak, než bezpečnosti. Je to ten ojedinělý moment, kde se forma mísí s funkcí v dokonalém poměru. Popravdě, minimalističtěji pojatou kabinu nemělo snad žádné jiné auto historie, pokud tedy na minimalismus nebudeme považovat spartánskou kabinu původního Fiatu 500.

Neměly také chybět průkopnické bezpečnostní pásy. Preston Tucker totiž snil o světu, kde při dopravních nehodách neumírají žádní lidé, čemuž chtěl dopomoci svým vozem. Instalace pásů byla nakonec zamítnuta kvůli obavám, jak by je přijaly zákazníci. Tou dobou v očích veřejnosti totiž auto, které potřebovalo bezpečnostní pásy, působilo jako málo bezpečné. Takže se o pasivní bezpečnost staraly třeba natáčecí světlomety, které se prvně dostaly na sériově vyráběný vůz. Vlastně se o přisvicování do zatáček staral jen jeden, centrální světlomet. Vidíte, nám přitom neustále tvrdí, že první byl Citroën DS. Kotoučové brzdy už takové štěstí neměly a od montáže se kvůli nákladům upustilo.

Tucker Sedan

Zatím vše vypadá jako z pohádky a nic nenaznačuje, že se Tuckerovo auto nemělo stát úspěšným. Přišly ale zlé časy. Tucker ale za svou myšlenku nikdy nepřestal bojovat, k čemuž mu dopomáhala i oddanost svých pracovníků, když se schylovalo k soudní bitvě. Musel čelit obviněním z podvodného nabývání majetku. Jelikož důsledkem negativní publicity byl nucen stavbu vozidel přerušit, musel se zároveň před soudem hájit nařčením z pokusu o zpronevěru vkladu investorů a dalších netransparentních podnikatelských aktivit, jelikož stavba auta nepokračovala podle plánů a přibývala nařčení, že výrobou aut jen maskuje své nekalé úmysly. Tucker tak musel dokazovat, že je schopen sériovou výrobu aut rozjet.

V tom mu moc nepomáhaly neustále problémy technického charakteru. Motor vlastní konstrukce, umístěný nad zadní nápravou, měl být velmi inovativní, ale spíše se neustále potýkal s potížemi. Jednalo se o plochý šestiválec o enormním objemu 9,6 litru s hydraulicky ovládanými ventily místo vačkového hřídele. Síla měla být na kola přenášena vlastním hydrodynamickým měničem pro každé kolo. Nakonec kvůli přílišné komplikovanosti a nedostatku času bylo potřeba setrvat u konvenční konstrukce. Motor byl nahrazen plochým, vzduchem chlazeným šestiválcem Franklin původem z vrtulníku, který byl konvertován na chlazení vodou.

Z objemu 5,5 litru vyprodukoval 166 koní. Chytré bylo také uchycení motoru, které umožňovalo vyjmutí celého pohonného ústrojí během několika minut, takže mohlo být nahrazeno během doby, kdy na něm probíhaly opravy. Takhle nemuselo auto stát zbytečně v servisu a mohlo se dál normálně užívat. Síla motoru byla přenášena vlastní převodovkou Tucker Y-1 s podtlakově-elektronickým systémem řazení Bendix. Některé kusy dostaly převodovku z Cordu 810, který disponoval stejným systémem řazení. V praxi byl tento systém ovládán místo tradiční řadicí páky voličem převodovky se schématem „psí nohy“ s jedničkou vpravo dole.

O usměrnění hmotnosti 1 900 kg se staralo nezávislé zavěšení na všech kolech, které propůjčovalo vozu výborné jízdní vlastnosti. Totéž mělo na starosti nízko položené těžiště. Zajímavé jsou i naměřené údaje. Maximální rychlost činila 109 mil v hodině, což je na rodinný automobil té doby úctyhodné číslo. Udivuje i velmi slušná spotřeba 24 mpg, tedy nějakých 10,2 litru/100 km.

Tucker Sedan

Přestože si design zachovával typické rysy tehdejších doby, jako např. vypouklé blatníky, byl velmi radikální. Patrná je dynamická silueta se splývavou zádí a postojem v mírném předklonu, který dává tušit schopnosti auta. Neobvyklou vizáž podtrhují zvláštní zadní světla, centrální natáčení přední světlo, dvě trojité koncovky výfuku trčící zpod rozměrného chromovaného zadního grilu a velmi futuristický interiér. Barevná paleta čítala šest odstínů: černou, stříbrnou, béžovou, zelenou, modrou „Waltz“ a kaštanově hnědou.

Vnímání vzhledu je velmi subjektivní záležitost, ale musím se přiznat, když jsem spatřil Torpedo na živo, spadla mi čelist tak, jako přihlížejícím před třiapadesáti lety. Pokud byste chtěli nějaký vidět na vlastní oči, u nás určitě nepochodíte, stejně tak po celé kontinentální Evropě. Nejblíže si jeden prohlédnete v Anglii, ovšem to nejdříve musíte poprosit jeho soukromého vlastníka. Většinu však naleznete v USA, a to dokonce i v mnoha muzeích. Jeden kus by se měl nacházet v Japonsku v muzeu Toyoty a jeden v Brazílii. Jeden vlastní i slavný režisér Francis Ford Coppola, mimo jiné režisér vynikajícího filmu o vzniku tohoto auta s názvem „Tucker, The Man and His Dream“. Škoda jen, že jej světu neukázal v některém ze svých mafiánských filmů. Docela dobře by se tam vyjímal.

Autoři:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!