Po vypálení vesnice v červnu 1942 měl celý svět slyšet: To místo už neexistuje. Jenže se stal pravý opak. „Lidice musí žít!“ prohlásil Barnett Stross v hornickém městě Stoke-on-Trent ve střední Anglii. Tento respektovaný lékař, který zdarma léčil horníky, měl velký vliv na místní komunitu. Už sedm let byl zastupitelem a staral se hlavně o to, aby pro stovky havířů vymohl lepší zdravotní péči. Stross v srpnu 1942 požádal zástupce hornických spolků, aby podpořili jeho myšlenku. A havíři mu obratem odpověděli, že všech deset tisíc členů jejich komunity věnuje svůj denní výdělek na obnovu Lidic. Vybrali mezi sebou 30 tisíc liber, což dnes odpovídá částce jednoho milionu liber.
Šestého září 1942 tak mohl Stross zorganizovat setkání na radnici ve městě Stoke-on-Trent. Havíři založili sdružení „Lidice Shall Live“ (Lidice musí žít). V radniční síni Victoria Hall promluvil exilový prezident Edvard Beneš, předsedové hornických spolků z celé Anglie a hlavně Stross. Byl to právě on, kdo motivoval dělníky. Všichni věřili, že jednou přijde chvíle, kdy se Lidice podaří obnovit. Přitom nikdo z Angličanů neznal lidické horníky, kteří pracovali na dolech v okolí Kladna. Jediné, co je spojovalo, byla víra v to, že havíři si mají pomáhat. Když je potřeba, teď hned. Bez váhání.
Lidice
Památník obětem Lidic
Peníze na obnovu Lidic uschovával Stross až do konce války. Zákon o založení Společnosti pro obnovu Lidic byl v Čechách schválen až roku 1946. Jejím hlavním cílem bylo pečovat o lidické ženy a děti, rovněž o dvě ležácké děti a vystavět pro ně nový domov. „Za války bylo v celém Československu poničeno mnoho vesnic, ale jen Lidice se podařilo kompletně obnovit. Stross na tom má rozhodně velkou zásluhu. Původní rozpočet pro výstavbu 150 lidických domků byl zhruba 55 milionů korun. To, co se vybralo v Anglii, činilo v přepočtu 30 milionů korun. Zbývající peníze šly z několika různých zdrojů, z Čech i ze zahraničí, “ říká historik Vojtěch Kyncl.
Do roku 1948 se o hnutí Lidice Shall Live psalo nejen v československých novinách, ale i v knihách, které k tématu Lidic vycházely. „Popřevratová komunistická vláda dalších deset let zmínky o finančních darech od havířů ze Stoke-on-Trentu potlačovala. Barnett Stross sice mohl do Československa cestovat i v dobách tuhého stalinského režimu 50. let, avšak jeho osoba neunikla policejním orgánům,“ vysvětluje Kyncl.
- Jak pokračoval život anglického dárce?
- Jak na Strosse vzpomínají přeživší lidické ženy?
- A proč o své sbírce nikdy sám moc nemluvil?
V aktuálním čísle magazínu Pátek také najdete:Nenápadně nápadná. Velký rozhovor s módní návrhářkou Hanou Havelkovou. Maestro Ennio Morricone. Velký rozhovor s králem filmové hudby. Očima Ami Vitale. Fotografie šéfky poroty letošního Czech Press Photo. |
