Dlouhodobé spory s Unipetrolem, který je od letoška také jediným vlastníkem zdejších rafinerií, vyústily v ojedinělý čin představitelů MERO. Smluvní vztah, který už přitom neexistuje, České rafinérské vypověděli.
V podstatě to znamená hrozbu, že zastaví dopravu ropy do Česka. Tu MERO už dva roky provozují podle původních podmínek jen na základě dobré vůle. A Unipetrol, který je dnes už jediným dovozcem ropy do Česka, za dopravu podle původních podmínek dobrovolně platí.
Právníci tomu říkají konkludentní obchodní vztah. Dochází k němu spíš u drobných obchodníků nebo dodavatelů zboží. V oboru přepravy pro stát tak podstatné strategické suroviny je však unikátní.
Sporná výše poplatku
Obě strany už několik měsíců tají vše, co se týká celé situace. K „vypovězení smlouvy“ ze strany firmy MERO došlo už v srpnu, Unipetrol o tom informoval minulý týden ve své výroční zprávě za třetí čtvrtletí roku.
„Česká rafinérská je přesvědčena, že podaná výpověď MERO ČR nemá žádnou právní relevanci, protože žádná implicitní rámcová smlouva na přepravu ropy mezi MERO ČR a Českou rafinérskou nebyla uzavřena,“ uvádí Unipetrol.
Cesta k naftě v Německu: Česku hrozí, že zaplatí opravu kolejí za 8 milionů |
Jednání, která před časem uvízla na mrtvém bodě kvůli neshodám o nové výši poplatku za přepravu ropy, teď už ale podle vyjádření Unipetrolu pokračují. Neexistence smlouvy prý nemá žádný dopad na podnikání rafinerií a vliv na účetní uzávěrku není podle tvrzení ve výroční zprávě měřitelný.
Generální ředitel MERO Stanislav Bruna neřekl, zda vypovězení znamená hrozbu zastavení dodávek ropy a případně odkdy. Obě firmy se liší především v pohledu, zda tarif, který platí už od roku 1996, zachovat, nebo snížit. Společnost MERO trvá na tom, že je přiměřený poplatkům na jiných ropovodech v Evropě, Unipetrol tvrdí, že je příliš vysoký.
„Firma MERO je přesvědčena, že podaná výpověď je právně relevantní,“ uvedl na dotaz Stanislav Bruna. Bližší podrobnosti k vyjednávání o přepravě ropy odmítl sdělit s odkazem na závazek mlčenlivosti.
Přeprava ropy (respektive poplatky za přepravu) přes ropovody Družba (z Ruska) a IKL (z Ingolstadtu a italského Terstu) představuje přes polovinu dvoumiliardových tržeb firmy MERO. Zbytek tvoří příjmy od státu za skladování hmotných rezerv ropy na tankovišti v Nelahozevsi. Stop přepravě ropy pro Unipetrol by tak znamenalo i problém pro samotné MERO.
Petrolejářskému byznysu se v poslední době přitom poměrně daří. Rafinerie měly po řadě hubených let lepší marže, objednaly víc ropy a také víc produktů prodaly. To celé je důsledkem oživení ekonomiky a větší spotřeby v Česku.
Rafineriím se daří
S tím pravděpodobně souvisejí i dobré hospodářské výsledky MERO a jejich dvoumiliardové tržby. Stejné faktory pomohly i donedávna ztrátovému Unipetrolu. Ztrátu 1,4 miliardy z roku 2013 snížil loni tento petrochemický holding „jen“ na půl miliardy korun. A letos je v plusu.
Předloni zpracoval Unipetrol v rámci České rafinérské (rafinerie v Litvínově a Kralupech) 4,5 milionu tun ropy. Loni to bylo už 5,9 milionu tun.
Areál společnosti Mero v Nelahozevsi.
Za růstem zpracované ropy není jen celkový nárůst výroby, ale i fakt, že Unipetrol loni navýšil v České rafinérské svůj akciový podíl a tím i podíl na výrobní kapacitě obou rafinerií. Společnost Česká rafinérská totiž s ropou a pak vyrobeným benzinem sama neobchoduje. Funguje v přepracovacím režimu, to znamená, že akcionáři si ropu nakupují sami, sami pak také prodávají výrobky.
Česká rafinérská žije z paušálních poplatků, které jí vlastní akcionáři platí za každou zpracovanou tunu ropy.
Ještě v roce 2013 patřilo Unipetrolu v rafineriích přes 50 procent, loni po koupi podílu Shellu už ovládal dvě třetiny. A letos po koupi podílu koncernu ENI získal Unipetrol Českou rafinérskou celou.
