Stále rychleji se točící módní trendy činí z oblečení rychloobratové spotřební zboží. Mnoho spotřebitelů si svou útratu za oděvy kompenzuje vyřazením kousků již vyšlých z módy a posílá je dál, třeba do charity.
Podle serveru BBC je ale pouze deset až 20 procent takto darovaných svršků skutečně použito na humanitární účely. Zbylá trička nebo bundy čeká cesta do Pákistánu, Malajsie nebo do Afriky, kde jsou dále prodávány.
Nové adidasky slouží Berlíňanům jako lítačka za čtvrtinu ceny. Stojí se na ně fronty |
Tyto země ovšem mají obnošených oděvů ze Západu už dost a příští rok chtějí jejich dovoz zakázat. „Musíme rozvinout a posílit náš vlastní průmysl,“ řekl loni rwandský prezident Paul Kagame.
K němu se nyní připojili i další představitelé států jako Keňa, Uganda, Tanzanie, Jižní Súdán a Burundi, kteří chtějí od roku 2019 ukončit import použitých oděvů pocházejících především z USA a Evropy.
Co ukončení dovozů způsobí a zda se skomírajícímu oděvnímu průmyslu v Africe podaří vstát z popela, je zatím nejisté. Podle expertů by ale měl být zákaz zaveden postupně, jinak na něj doplatí především ti nejchudší obyvatelé.
Zkáza afrických textilek
„Průměrná cena oblečení z druhé ruky se pohybuje mezi pěti až deseti procenty ceny nových oděvů vyrobených v Keni, s tím místní průmysl nemůže soutěžit,“ tvrdí Joseph Nyagari, manažer Africké federace bavlnového a textilního průmyslu (African Cotton & Textiles Industries Federation).
Například obnošené džíny vyjdou v Keni na jeden a půl dolaru (v přepočtu asi 30 korun). Odborníci jsou tak například pro zavedení daně z dovozu použitých oděvů, která by mohla dotovat místní výrobu a navýšit její výrobní kapacity.
Ještě v 70. letech zaměstnávaly východoafrické země v tamních oděvních továrnách statisíce lidí. Po dluhové krizi v 80. a 90. letech ale místní oděvní výroba nedokázala čelit mezinárodní konkurenci a textilky se uzavřely.
Tehdy v Keni přežívalo 110 textilek. Podle světové organizace Fashion Revolution jich dodnes zůstalo už jen 15. Dovoz oblečení, které obyvatelé Nigérie označují jako kafa ulaya (v překladu „oděv po mrtvých bílých lidech“), vadí Afričanům obecně již delší dobu.
Kromě vidiny vzestupu vlastního textilního průmyslu hraje v odmítnutí secondhandového zboží i špatný pocit být odkladištěm věcí, které bohatší lidé odložili. Zimbabwe tak například již v roce 2011 zakázala dovoz spodního prádla z druhé ruky.
Vedení země tehdy doufalo, že zákaz podpoří místní textilní průmysl a zlepší osobní hygienu. Navíc prodej obnošených kalhotek a slipů označilo za ponižující. Plánovaný plošný zákaz dovozu obnošeného oblečení se ale dotkne i českých firem.
V roce 2016 se do Česka dovezlo přes 24 tisíc tun použitých oděvů v hodnotě dosahující 392 milionů korun. Zde se třídí, prodává do místních second handů a většina se posílá dále odběratelům do jižních a východních zemí.
Češi se zaměří na jiné země
Jedním z největších velkoobchodníků je pražská firma Opatex, která denně přijme 30 tun oblečení pocházejícího především z Německa a Švýcarska. Asi 40 procent mířilo po roztřídění do Afriky, 15 procent skončilo v českých second handech. Zbytek byl určen na Ukrajinu či do Pákistánu.
„Loni jsme ale s vývozem do afrických zemí skončili, nebylo to pro nás cenově zajímavé,“ tvrdí zástupkyně firmy Kristýna Haasová s tím, že se nyní chtějí orientovat na jiné trhy.
„Opatření se možná dotkne menších firem,“ doplňuje ji Zdeněk Zavadil, ředitel olomoucké pobočky firmy Etcimex. „Rwanda nikdy nepatřila k zemím, na které bychom se výrazně zaměřovali. Zboží dodáváme nejen do celé Afriky, ale i obchodníkům do Pákistánu, Ukrajiny, Slovenska, Maďarska či Rakouska.“
H&M mají spasit superstar včetně Noomi Rapace. Oděvní řetězec s nimi spustí novou značku |
Potíž s obnošeným oblečením však čeká Brity. Ti ročně vyexportují na 351 milionů kilogramů oděvů, což britský list The Guardian přepočítal na necelé tři miliardy triček.
Kupříkladu Ross Barry vede rodinný podnik s obnošeným šatstvem LMB Textile Recyclers již 30 let, nyní se ale nachází v krizi. Stále více vykoupeného oblečení je totiž nutné třídit do méně kvalitní kategorie, protože lidé se dnes při nákupu nového šatstva zaměřují spíše na nižší cenu než kvalitu oblečení.
To by se ale podle odborníků mělo změnit. „Měli bychom najít lepší využití pro naše topíky za 15 dolarů (v přepočtu asi 300 korun), které jsme si vzali dvakrát na sebe,“ míní Kelsey Hallingová, ředitelka společnosti Thread International recyklující odpady. „Místa jako Uganda, Haiti nebo Indie by neměla a také brzy nebudou chtít nést zodpovědnost za naši nestřídmost.“
