Silnici číslo 9 si policisté nevybrali náhodou. Komunikace s novým hladkým asfaltem a množstvím zatáček protínajících krajinu je pro české motorkáře ráj. A současně hřbitov. V kopcích Kokořínska totiž letos umírali nejčastěji.
Hra na číhanou začíná ve dvě odpoledne a policisté mají silnici pod naprostou kontrolou. „Máme tu osm skrytých hlídek s radarem a pět stavěcích stanovišť. K tomu tu projíždí několik neoznačených vozů a ze vzduchu kontroluje vrtulník dodržování bezpečných odstupů a přejíždění plné čáry,“ vyjmenovává nasazený policejní arsenál Josef Daniška z Ředitelství dopravní policie.
Na hlavním stanovišti v Deštné na Českolipsku zastavuje jedna motorka za druhou. Nejčastější problém? Rychlost. Limit poruší zhruba šestina kontrolovaných. Žádné rychlostní výstřelky ale radary nehlásí. Jde o překročení rychlosti do o 20km/h. Většina motorkářů jede nezvykle předpisově.
|
Nemá to být nějaký bič na motorkáře. Chceme je jen vychovat a naučit je, aby jezdili podle předpisů.
Policistům to ale nevadí. „Nemá to být nějaký bič na motorkáře. Chceme je jen vychovat a naučit je, aby jezdili podle předpisů. No a kde jinde než na Kokořínsku, kde jich je nejvíce,“ vysvětluje Daniška.
Větší disciplínu motorkářů by ocenili i místní, kteří mají s jezdci na motocyklech špatné zkušenosti. „Jezdí tady jak blázni. Člověk aby se bál vyjít na silnici,“ stěžuje si starší paní o holi, bydlící v nedalekém Zakšíně hned u hlavní cesty.
Součástí akce je i výuka
Kvůli výchovnému efektu je součástí středočeské akce také BESIP. Vůbec poprvé. Jeho modrý stan v obci Deštná, kde je i základna policistů, skrývá preventivní videa s motorkářskou tematikou, množství letáků a reklamní předměty. Strategie je jednoduchá. „Hned jak nám policie motorkáře zastaví, nabídne mu, jestli nechce do našeho stanu, kde může při kávě zhlédnout nějaké dokumenty,“ říká Martin Gebauer z BESIP týmu.
Zájem o výuku však není příliš velký. Motorkáři se snaží při pohledu na větší koncentraci policistů spíše rychle zmizet. Výjimkou je šestičlenná skupinka motorkářů z Kralup, která přijede na kávu a tematické filmy zcela dobrovolně, aniž by jí policisté zastavili. „Viděli jsme to tady, když jsme jeli okolo, tak jsme se na cestě nazpátek zastavili. Je to docela hezký,“ usmívá se motorkář, který se představil jako Jirka. Ten má společně se „svou“ partou kokořínskou trasu velmi rád, ale v poslední době tudy příliš nejezdí. Důvod? Bojí se nehod.
Vyšší rychlost nakonec policisté v sobotu odpoledne zjišťují u šedesáti motoristů. To znamená asi u šestiny kontrolovaných. Mezi nimi jsou nejen motorkáři, ale i několik automobilistů. Žádné rychlostní výstřelky, které jsou na tzv. kokořínské trase běžné, však policejní radary nehlásí. „Šlo o překročení rychlosti do 20 km/h,“ říká po akci Gebauer. Vysoká rychlost je ale stejně nejčastější přestupek, který policisté za sobotní odpoledne odhalí. Dále zjišťují dvacet motorek ve špatném technickém stavu, dva špatně předjíždějící motoristy a jednoho řidiče bez příslušného oprávnění.
V policejních sítích končí také tři podnapilí motorkáři. U toho nejvíce podroušeného ukazuje alkotester 0,7 promile. „Jedou z Pekelného dolu, kde měli sraz ‚harlejáci‘. Je to nějaký zbytkový alkohol. Celý večer popíjeli. Jeden, který měl asi 0,16 promile, chtěl jet na krev, ostatní dva odmítli,“ říká o zachmuřených motorkářích opřených o místní koloniál jeden z policistů.
