Tato slova najdeme v knize Charlese Kindlebergera „Svět v depresi 1929–1939“ vydané v roce 1973. Při čtení knihy vás možná zaujme, že velká deprese začala v Evropě. A to relativně malou finanční krizí ve Vídni. Nicméně krize se přes propojený finanční systém rychle rozšířila do Berlína a pak už snadno do Londýna a New Yorku.
Síla paniky a nákazy jsou důležité lekce z velké deprese. Třetí lekcí je nutnost mít hegemona. Tedy zemi s dominantní ekonomickou silou, která je schopna vzít na svá bedra kroky a opatření vedoucí ke stabilizaci ekonomického systému a stabilizaci ekonomik a k zabránění šíření nákazy. Jinými slovy věřitele a spotřebitele poslední instance. V 19. století to byla Británie. Po druhé světové válce USA.
2012: Má Evropa takového hegemona? Německo je ekonomická velmoc. A mohlo by tuto roli sehrát. Ale asi i pod tíhou vlastní minulosti nechce tuto roli převzít. EU se navíc tváří, že všechny země jsou si rovny, že nejde o seskupení zemí kolem dominantních ekonomik, které jsou následovány menšími zeměmi. ECB říká, že nemá mandát. MMF nemůže, chybí mu zdroje. Když se do toho nikomu nechce, tak alternativou může být fiskální federace. Ale rychle funkční, ne pouze na papíře. Další možností je deprese.