Advertoriál |
Na louce za domem se pase krásný hnědý kůň, opodál se pošťuchují čtyři kozy a kolem se popelí hejno slepic, krůt a perliček. „Pozor, kam šlapete,“ směje se Pavel Všelko, majitel tohoto malého hospodářství na Karlovarsku, a rychle nás manévruje do dveří opraveného venkovského stavení. V útulném obýváku hučí krbová kamna. Do nich právě přikládá Pavlova žena Anna, které se pod nohama pletou tři obrovští psi.
Dokonalá venkovská idyla? Možná teď. Jenže ještě před pár lety bylo všechno jinak. Nebyly tu žádné kachny či slepice, natož kozy nebo kůň, a už vůbec ne usměvaví hospodáři. „Zato tu byly dluhy. A pořádné. Dvě hypotéky, úvěry, pojištění, kontokorent... Splátky byly tak vysoké, že už nám zbývalo jen na to nejnutnější. Vlastně jsme jen přežívali,“ vypráví Pavel Všelko, který pracuje jako profesionální hasič.
Trest za dobrý skutek
Pád do finančních potíží začal nevinně. Když se se svou ženou poznali, přinesl si každý do vztahu hypotéku. Přesněji řečeno nevýhodný překlenovací úvěr. Pavel na byt v Ostrově nad Ohří a Anna na dům, ve kterém sedíme. K tomu si Pavel s Annou vzali nějaké menší půjčky a koupili si auto na leasing s astronomickým úrokem 35 procent. „Já to tenkrát moc neřešil, auto se mi za 35 tisíc líbilo, takže jsem tu půjčku vzal. Na pět let. Když jsem si to později spočítal, zjistil jsem, že jsem si za ty peníze mohl pomalu koupit novou škodovku. Ale i to vem čert. To nejhorší přišlo pak,“ vypráví Pavel.
Oslovil ho totiž kamarád. Tedy spíš „kamarád“. Pavla přesvědčil, aby si na jeho jméno vzal úvěr na 180 tisíc. Sám byl už tak zadlužený, že mu nikdo půjčit nechtěl. Jenže „kamarád“ přestal platit a pak i zvedat telefon. Splátka ale zůstala, čtyři tisíce měsíčně. „Nechtěli jsme se dostat do registru dlužníků, tak jsme platili dál. Celé jsme to museli dotáhnout. Úrok byl přitom 19 procent, takže jsme ve výsledku zaplatili daleko víc,“ ušklíbne se hospodář a dodá, že peníze bude chtít přes právníky po „kamarádovi“ zpátky.
K tomu přidejte pár nevýhodných pojištění, kontokorent... Sečteno a podtrženo, Pavel s Annou museli každý měsíc vytáhnout z peněženek přes 20 tisíc korun jen za splátky. „Náš příjem přitom nebyl o moc vyšší. V té době, to bylo někdy na začátku roku 2013, to fakt byla beznaděj,“ přidává se Pavlova žena Anna, která pracuje v pohostinství.
Když už bylo skoro nejhůř, přišla nečekaná záchrana. Kamarád z práce dal Pavlovi kontakt na finančního poradce, s kterým měl dobré zkušenosti. Přijel okamžitě. „Absolutně jsme nevěřili, že nám může nějak pomoct. Mysleli jsme si, že to bude jen další pojišťovák, který z nás bude chtít zas akorát vytáhnout peníze. Těch se tady vystřídalo. Jenže tohle bylo jiné. Ta rychlost, s jakou jsme se dostali z nejhoršího, byla neuvěřitelná,“ zasměje se Pavel a mrkne na sympatického vousáče, který si vedle něj míchá kávu.
Není poradce jako poradce
Mladý muž s plnovousem se jmenuje Jiří Vrána a už osm let pracuje jako poradce pro OVB. Všelkovým pomohl za dva měsíce. „Když jsem k nim přijel poprvé, vládla tady opravdu dost ponurá atmosféra. Ale beznadějné to nebylo, já říkám, že vždycky jde něco udělat. A tak jsem prošel všechny jejich příjmy, výdaje a smlouvy. A záhy bylo jasné, kudy jít. Nevýhodné překlenovací úvěry jsme sloučili do jedné hypotéky, přefinancovali jsme úvěry a předělali i pojištění. Bylo to zkrátka několik kroků, ale výsledek stál za to. Srazili jsme to fakt o hodně,“ říká s úsměvem Jiří Vrána.
Opravdu. Už na jaře klesly Všelkovým splátky o polovinu. Místo dvaceti tisíc platili deset. Přitom stačilo tak málo - jen aby šikovný profesionál udělal pořádnou analýzu, oběhl banky, pojišťovny, úvěrové firmy a další finanční instituce a pomohl sjednat nové smlouvy. „A nám tím změnil život,“ chválí Jiřího Vránu Pavel. „Bez nadsázky. To, co nás trápilo roky, bylo najednou pryč. Tedy samozřejmě ne úplně, ale už to bylo snesitelné, konečně jsme mohli začít žít. Teprve pak jsme si mohli například pořídit zvířata,“ přizvukuje Anna. Všelkovým se začalo konečně dařit. Mohli si dovolit ukládat peníze stranou a vytvořit si finanční polštář.
A změnilo se ještě něco. Hned poté, co z nich spadly finanční starosti, následovala svatba. „U nás se tak změnila nálada, najednou to bylo samozřejmé,“ směje se Anna. „A hádejte, kdo mi šel za svědka?“ dodává Pavel.
Ano, hádáte správně. Samozřejmě, že Jiří, z kterého se mezitím stal rodinný přítel. „Poznal jsem je jako Annu Dubcovou a Pavla Všelku, zkrátka jako klienty. Jenže po tom, co se nám podařilo, jsme si začali tykat a postupně jsme se stali přáteli. V domě se tak změnila atmosféra, že Pavel požádal Annu o ruku a na svatbu pozvali i mě, dokonce jako svědka. Oddával je můj otec, který byl tou dobou místostarostou v nedaleké obci. Byla to parádní svatba,“ vypráví Jiří Vrána.
Nejdřív zkrotit dluhy, pak začít investovat
Zkrocením dluhů ale Jiřímu Vránovi práce u Pavla a Anny neskončila. Naopak. „Finanční záležitosti řešíte pořád. Povinné ručení, platby za elektřinu a plyn, pojištění domu, důchodové pojištění, samozřejmě hypotéka, úvěry. Vždycky to jde udělat tak, abyste platili méně - sjednat lepší úrok, nižší sazby. Dobrou cenu je totiž potřeba vyjednat, a to bez zkušeností a kontaktů zkrátka nedotáhnete do konce. Dobrý finanční poradce ano. Vždy jde zařídit slevu, ještě nižší úrok a podobně,“ říká Jiří Vrána. Všelkovi tak po prvním kole refinancování, kdy jim splátka klesla o polovinu, absolvovali další kolo překopávání smluv. A splátka zase klesla o půlku. Manželé si tak mohli dovolit rozjet vlastní podnikání.
„Otevřeli jsme si jídelnu v Karlových Varech. Můj táta je taky od fochu, jako já, a tak jsme do toho šli spolu. Vařili jsme českou klasiku a docela se nám dařilo. Vydali jsme dvě stě jídel denně. Část v jídelně, část jsme rozváželi. Vydrželi jsme tři roky, pak jsme se ale dostali do konfliktu s dvěma institucemi, kam jsme jídlo vozili. Šedesát korun za oběd jim přišlo moc a vypověděly nám smlouvu. A my se rozhodli, že toho necháme. Skončili jsme ale v plusu,“ popisuje své tři roky podnikání Anna.
Dnes jsou Pavel s Annou v úplně jiné situaci. Byt mají splacený a pronajímají ho nájemníkovi. A co se týče hospodářství, kde žijí, tam zbývá doplatit asi milion. Dluhy tak už neřeší, s Jiřím teď spíš probírají, kam co nejlépe investovat peníze, které dokážou našetřit. „Pro mě to je pořád neuvěřitelné. Svěřit se do péče Jirkovi bylo nejlepší rozhodnutí, jaké jsme udělali. Sami jsme se v tom plácali, vyznáme se ve svých oborech, ale finančním záležitostem do detailu nerozumíme, přitom je to tak důležité. Teď máme profesionála, který to řeší za nás, my mu nic neplatíme, a ještě ušetříme. Rád bych to doporučil každému,“ neskrývá nadšení Pavel.
Jak poznat profíka?
Jistě, má to logiku, jak ale rozeznat kvalitního profesionála od „zlatokopů“, kterým jde jen o rychle vydělané peníze na provizích?
„V prvé řadě bych doporučil obracet se skutečně na finanční poradce, ne na zástupce konkrétních bank či pojišťoven nebo na pojišťováky, kteří jen tlačí nějaký produkt konkrétní finanční instituce. Samozřejmě je odměňován bankami či jinými finančními institucemi. Neprodává však konkrétní finanční produkty, ale hledá takové řešení, které je nejvýhodnější pro klienta,“ říká Jiří Vrána.
Finanční poradenství je stále více regulovaný obor. Není pro každého. „Máme těžké akreditační zkoušky, přísný systém kontrol, propracovaný systém školení nových spolupracovníků. Spousta lidí v této branži skončila a ti, kteří tam zůstali, se to snaží dělat profesionálně, jiná možnost už ani není,“ vysvětluje poradce.
Příběh Pavla a Anny, kteří se vlastně zbytečně dostali do finančních problémů, je v Česku poměrně častý. Bohužel většinou bez dobrého konce jako v případě rodiny Všelkových. „Byl bych rád, aby se toto pokud možno nikomu nestávalo. To je moje vize na 20 let dopředu, která mi dává sílu pracovat dál,“ uzavírá Jiří Vrána.
Anna s Pavlem zatím písknou na psy. Ti okamžitě vyskočí ze svých míst u kamen a všichni spolu vyjdou ven na dvůr. Je potřeba ustájit koně, zahnat slepice a kozy zavřít do chlívku. Však už se pomalu stmívá.
Ing. Jiří Vrána Vystudoval elektrotechnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni se zaměřením na ekonomické řízení elektrotechnického podniku. Finančním poradcem u OVB je osm let. Pečuje o více než 950 lidí. Vede oblastní kanceláře Podbořany, Plzeň, Písek a Praha. |
