Jednadvacátého září 1921 kolem osmé ranní se ve městě Oppau, součásti dnešního Ludwigshafenu na západě Německa, otřásla země masivní explozí. Na vinně byla chemička světoznámé firmy Badische Anilin- & Soda-Fabrik, známé pod zkratkou BASF, ve které vybuchlo silo naplněné čtyř a půl tisícem tun hnojiva na bázi síranu ammoného a dusičnanu ammoného. Síla exploze se odhaduje na ekvivalent jedné až dvou tun TNT.
Výbuch měl takovou razanci, že rozbíjel skleněné tabulky ještě v Heidelbergu, který leží třicet kilometrů od Ludwigshafenu, dozvuky exploze zaznamenali dokonce i ve tři sta kilometrů vzdáleném Mnichově. Přímo na místě výbuchu se objevil 19 metrů hluboký kráter o rozměrech 125 na 90 metrů. V bezprostředním okolí výbuchu přišlo o domov na sedm a půl tisíce lidí, kteří doslova přišli o střechu nad hlavou, když jim ji utrhala tlaková vlna.
Kráter na místě výbuchu v Ludwigshafenu.
Nejtragičtější byl ale výbuch z hlediska lidských obětí. Přesná čísla se nikdy nepodařilo dopátrat, oficiální odhady se ale pohybují mezí 560-600 mrtvými, jejich hromadného pohřbu se později zúčastnilo 70 tisíc lidí, včetně tehdejšího německého prezidenta Friedricha Eberta. Další dva tisíce lidí bylo při incidentu zraněno.
  |
Příčinou výbuchu byl zřejmě chybný poměr složek v hnojivu. To totiž uvnitř sila tvořilo pevnou hmotu a pracovníci chemičky ho běžně uvolňovali kontrolovanou explozí. To byl osvědčený postup, při špatném poměru se však místo hnojiva v silu vytvořila třaskavina.
Výbušný červenec 1943 a 1948
Dvaadvacet let po první tragédii na břehu Rýna záchranáři opět vytahovali stovky mrtvol z trosek chemického závodu. Tentokrát explodovala 29.července cisterna s třiceti tunami směsi butadienu a butylenu. Počet obětí se pohyboval okolo 570 lidí a výbuch zdevastoval 350 tisíc metrů čtverečních okolní plochy.
Jen o jeden den se další katastrofa netrefila do pětiletého výročí exploze z roku 1943. Tři roky po konci druhé světové války, kdy Ludwigshafen ještě oficiálně patřil do francouzské okupační zóny, tedy v roce 1948, zahřmělo z chemičky potřetí. Dvacátého osmého července explodoval nákladní vagón, ve kterém se nacházelo 30 tun bezbarvého plynu dimethyléteru.
Dvacátého osmého července explodoval nákladní vagón, ve kterém se nacházelo 30 tun bezbarvého plynu dimethyléteru.
I třetí výbuch byl nesmírně ničivý. Se zemí srovnal téměř vše v okolí 300 tisíc čtverečních metrů, téměř zázrakem však usmrtil „jen“ 207 lidí, téměř čtyři tisíce ale zranil a zbořil 3100 domovů. Celkové škody dosáhly na tehdejší dobu astronomických 80 milionů marek. V očích některých tehdejších komentátorů se jednalo o jistou formu spravedlnosti shůry. Firma BASF totiž patřila do konglomerátu IG Farben, který se nechvalně proslavil vývojem Cyklonu B, látky která v koncentračních táborech zabíjela miliony vězňů.
Chemička je stále v chodu, hořela před dvěma lety
Ani tragická minulost průmyslového areálu ale Němce neodradila k pokračování výroby chemických látek v areálu. Chemické závody firmy BASF na místě fungují stále, firma se mezitím rozrostla a v roce 2009 celosvětově zaměstnávala přes sto tisíc lidí. Nehody se jí ale stále nevyhýbají.
V pondělí sedmnáctého října 2016 v Severním přístavišti v ludwigshafenském průmyslovém komplexu explodoval terminál pro přívod chemikálií k transportu.
V pondělí sedmnáctého října 2016 v Severním přístavišti v ludwigshafenském průmyslovém komplexu explodoval terminál pro přívod chemikálií k transportu. Za oběť mu padli dva lidé, dalších sedm bylo vážně zraněno a obyvatelé okolních oblastí museli zavřít okna, aby se ochránili před potenciálně nebezpečným spadem z unikajících chemikálií. Kouř vystoupal do výšky 100 metrů. Ještě po pěti hodinách hasiči dohašovali malé požáry v místě výbuchu.
„Jsme nesmírně smutní, že naši zaměstnanci zemřeli a někteří byli zraněni. Nejhlubší soustrast zúčastněným a jejich rodinám,“ uvedl manažer areálu Uwe Liebelt.
