Jasné je ale jedno – CEFC se dostala do potíží.„Ať mi věříte, či nikoliv, ani já nemám dost informací o dění v centrále CEFC China. Tady (v Česku) nikoho nezatkli, nikoho nevyšetřují,“ napsal včera LN Jaroslav Tvrdík, zástupce CEFC pro Evropu. Přesto je dopad aféry citelný. „Firma se nyní potýká s reputačními a z toho vyplývajícímiekonomickými problémy,“ připustil Tvrdík. Na dotazy, o jaké problémy jde a zda budou mít vliv na chystané akvizice, již nereagoval.
CEFC a skupina Penta mají zájem o koupi TV Nova. CEFC by se též ráda stala vlastníkem padesátiprocentního podílu v J&T Finance Group, v níž jí nyní patří necelých deset procent. Obchod koncem loňského roku neodsouhlasila Česká národní banka, CEFC ale podala novou žádost.
Jeden z oslovených bankéřů, který si přál zůstat v anonymitě, odhaduje, že by se kauza mohla negativně podepsat na ochotě bank poskytovat CEFC finance. „A nedivil bych se, kdyby došlo ke stažení žádosti o navýšení podílu v J&T,“ konstatoval bankéř.
Co se děje,netuší ani Tvrdík
CEFC koncem února potvrdila, že od J&T získala půjčku zhruba deset miliard korun, za niž ručí řadou nemovitostí, včetně stadionu v pražském Edenu.
V Česku skupina spravuje aktiva v objemu přes 1,5 miliardy eur (38 miliard korun). V drtivé většině je dle prohlášení z minulého týdne financovala z vlastních zdrojů.
CEFC investovala například do strojírenské firmy ŽĎAS, letecké společnosti Travel Service či Pivovarů Lobkowicz. Je také majitelem dvou pětihvězdičkových hotelů Mandarin Oriental Prague a Le Palais Art Hotel Prague.
Z dalších nemovitostí v Praze CEFC vlastní komplex Florentinum, objekt Na Poříčí 30 a také historickou budovu bývalé Živnobanky v centru města. Je rovněž majoritním vlastníkem fotbalového klubu SK Slavia Praha.
Jen s kusými informacemi a spekulacemi se nyní musejí spokojit také čeští byznysmeni, kteří s CEFC spolupracují. Sami se k situaci nechtějí vyjadřovat nebo se omezují na konstatování, že vůbec netuší, co se děje a jaký to bude mít na obchody vliv.
K rozptýlení pochyb, co se vlastně stalo, nepřispěla ani neobratná, nejednoznačná a opožděná reakce čínské centrály CEFC na informace, že byl kvůli podezření z hospodářské korupce zadržen a vyslýchán předseda představenstva Jie Ťien-ming. Skupina vyvěsila na svých internetových stránkách krátké prohlášení, v němž zprávy o zadržení označuje za nezodpovědné. Nemají prý faktický základ a Jie Ťien-ming ani společnost je „neodsouhlasili“. Hongkongský deník South China Morning Post následně zveřejnil informaci, že správu nad CEFC převzala Shanghai Guosheng Group – investiční agentura kontrolovaná šanghajskou samosprávou. To CEFC popřela s tím, že firmu řídí právoplatně zvolené orgány.
Čínská oficiální média o tom, co se děje s Jie Ťien-mingem, nereferují. Výjimkou je server Caixin, zaměřený na ekonomiku a finance. O kauze informoval mezi vůbec prvními. Poslední informace o Jie Ťien-mingovi a CEFC publikoval minulý pátek. LN zaslaly redakci několik dotazů k případu, odpovědi však nepřišly. „Je nám líto, ale nebudeme věc komentovat,“ stálo v e-mailu.
Pochybnosti ohledně Jie Ťien-minga, podnikatele, kterého časopis Fortune zařadil na seznam 40 nejvlivnějších lidí mladších 40 let na světě, vnášejí nejistotu do chystaných miliardových obchodů CEFC. Firma nicméně ujišťuje, že funguje normálně.
Skupina měla od komoditní společnosti Glencore a katarského státního investičního fondu za 9,1 miliardy dolarů (zhruba 186 miliard korun) koupit 14,16 procenta akcií ruské společnosti Rosněfť. Podle agentury Bloomberg není pravděpodobné, že by z transakce zcela sešlo, vyloučit ale nelze změnu podmínek. Zásadní prý bude, co se stane s CEFC a jaký vliv na její fungování bude mít stát.
Nejde o první škraloup
Zprávy ohledně údajného zadržení a vyšetřování Jie Ťien-minga kvůli korupci nejsou prvním šrámem na pověsti CEFC. Loni v listopadu v USA zatkli šéfa neziskového výboru skupiny Patricka Hoa, někdejšího hongkongského ministra vnitra. Důvodem bylo podezření, že uplácel africké politiky, aby otevřeli dveře čínským investicím. Jedním z nich byl Sam Kutesa, v roce 2015 předseda Valného shromáždění OSN. Patrick Ho mu měl odevzdat úplatek půl milionu dolarů.
Zdroje LN z realitního trhu tvrdí, že informace o zatčení Patricka Hoa byly důvodem, proč do portfolia CEFC nepřibyla další atraktivní budova v centru Prahy v ulici Na Příkopě 14. Z obchodu údajně sešlo poté, co si majitelé – rakouský Immofinanz a britský Lordship – prověřili kupující stranu, tedy CEFC.
„U firem pocházejících ze západní Evropy je to obvyklá součást postupu při prodeji,“ uvedl zdroj LN a dodal: „Na základě nejasností ohledně firemních představitelů v USA se majitelé rozhodli budovu CEFC neprodat.“
Jaroslav Tvrdík ale zdůvodňuje krach obchodu jinak. „Naše nabídka, která byla mírně vyšší než od jiných investorů, nebyla pro prodávajícího dostatečná. CEFC nebyla ochotna zaplatit ekonomicky nesmyslnou cenu. Laicky řečeno, strany se nedohodly na ceně,“ vysvětluje a dodává: „Budova se prokazatelně prodává dva roky. Nám byla za tu dobu nabídnuta dvakrát. Očekávání prodávajících přesahující 120 milionů eur není ochoten splnit nikdo ze zájemců, českých ani čínských. S CEFC to nesouvisí.“
Mluvčí Immofinanz Martina Jašková k transakci poznamenává: „S CEFC o prodeji (budovy Na Příkopě 14 – pozn. red.) ani o ničem jiném nejednáme.“
Čínská skupina vznikla v roce 2002 a dnes figuruje v žebříčcích největších světových firem dle příjmů. Skupuje aktiva po celém světě, včetně Kazachstánu, Čadu nebo Abú Dhabí. V Evropě ji nikdo neznal, dokud si nezačala pořizovat aktiva v tuzemsku. V samotné Číně se média o CEFC poprvé zmínila v roce 2010.
Skupina je často kritizována pro netransparentnost a velké zadlužení. Závazky CEFC se pohybují kolem 9,5 miliardy dolarů, přičemž polovinu této částky dluží Čínské rozvojové bance.
Nelítostná komise
Pokud Jie Ťie-minga skutečně zatkli, je možné, že se záhada kolem něj i společnosti potáhne ještě dlouhou dobu. Vyšetřování významných podnikatelů totiž může v Číně trvat měsíce, aniž by o tom média informovala.
Server Sinopsis.cz v článku V černé díře systému upozornil, že zatčení a vyšetřování v podobných kauzách neprovádějí běžné orgány činné v trestním řízení, ale speciální vnitrostranický kontrolní aparát: Ústřední disciplinární komise Komunistické strany Číny, jejíž činnost je tajná.
„Agenti komise nemají zákonné právo zatýkat, ale ve skutečnosti zadržují podezřelé často i celé měsíce v rámci systému zvaného šuang-kuej,“ píše Sinopsis.cz. Zadržení nemají k dispozici právní konzultaci, izolováni jsou i od rodiny. V roce 2013 bylo v systému šuang-kuej prošetřováno 173 tisíc případů korupce. Při výsleších tři lidé zemřeli.
Jie Ťine-ming je údajně synem převozníka a po ukončení střední školy sloužil v armádě. Podle jedné z verzí se následně odstěhoval do Hongkongu, kde založil obchodní firmu. Podle jiných informací pracoval nejdříve jako lesník v rodném městě, kde pak měl štěstí při privatizaci a koupil si první podnik.
V roce 2016 Jie v rozhovoru pro časopis Fortune uvedl, že na svou první investici před deseti lety obdržel peníze od státní banky a bohatých investorů. Nevysvětlil ovšem, jak málo známý sedmadvacetiletý podnikatel mohl získat úvěr v bance i důvěru investorů. Pod jedním z článků o zadržení předsedy představenstva CEFC se o něm v internetové verzi South China Morning Post v jednom z komentářů píše: „Tajemný muž, který přišel z neznáma a neznámo kde zmizí.“
