V případě, že českého dovolenkáře zastaví třeba němečtí policisté a pojmou podezření, že je napojen na organizovaný zločin, budou si moci zjistit, s jakými aerolinkami letěl, jakou kartou zájezd platil, a dokonce si i z databáze vytáhnout údaje, jak často a kam v posledních pěti letech mimo Evropu cestoval. Stejnou samozřejmostí bude záznam, kde všude se prokázal pomocí snímače otisků prstů.
Za situace, kdy hned za Šumavou nelze dohledat českou poznávací značku, se podobné sdílení osobních dat napříč Evropou jeví jako sci-fi. Jenže po pařížských útocích se oživila debata o unijním Velkém bratrovi – několika společných databázích EU, které jsou sice legislativně připraveny, nikdy ale nevstoupily v platnost. Na jejich rychlé přijetí teď tlačí zejména Francouzi.
