Na rozdíl od západní Evropy a Spojených států nejde tolik o bohatnutí zdejších boháčů. Celá společnost postrádá kapitál a je závislá na mzdách. Kapitálové příjmy má jen necelých 15 procent českých domácností a i u těch tvoří průměrně jen 4,13 procenta celkového příjmu. Například v Dánsku má 40 procent domácností šest procent kapitálových příjmů, ve Francii pak téměř 90 procent domácností průměrně 7,7 procenta.
„Na jednom pólu se koncentrují příjmy a majetek skryté v sítích provázaných firem a na soukromých zahraničních účtech. Na druhém pólu dochází k ochuzování těch nejohroženějších,“ varuje Jiří Večerník ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR.
Titulní strana nového magazínu Lidových novin Index.
Krvácíme kapitál
Hlavním důvodem, proč se nůžky nerovnosti tolik neotevírají v horní části, je odtékání peněz z české ekonomiky za hranice. V porovnání odcházejících výnosů vůči HDP jsme podle studie společnosti EY dokonce třetí od konce v celé Evropské unii za daňovými ráji Lucemburskem a Irskem, které na takových přesunech stojí.
Navíc, podle údajů Evropské komise a České národní banky se jedná o odliv investičních peněz. Neodcházejí tedy v podobě platů zahraničních pracovníků jako v západních zemích, ale na dividendách zahraničním majitelům. Z 50 největších koncernů u nás dle obratu jich je v domácích rukou jen 11. Velké firmy mají přitom většinový, 67procentní podíl na HDP a jejich váha oproti malým a středním podnikům od krize opět roste.
Největší podíl ze zahraničních vlastníků a investic mají dle Českého statistického úřadu mateřské skupiny z Německa, s velkým odstupem následované USA, Švýcarskem a Rakouskem.
Nejvyšší rozdíly mezi platy žen a mužů v Evropě? Na špici je Česko |
Takové rozložení je výsledkem transformace české ekonomiky a cenou za zahraniční investice. Jejich příliv dosáhl vrcholu v roce 2002, stejně jako v Polsku. Na rozdíl od našich sousedů se však odliv přidané hodnoty nezpomalil a výsledkem je, že růst české ekonomiky se plně nepromítá do příjmů a životní úrovně domácností.
„Měli bychom si všímat i výdajů. Téměř 30 procent domácností uvedlo, že velkou zátěží jsou pro ně náklady na bydlení, pro pět procent půjčky a devět procent uvádí, že vycházejí se svým rozpočtem s velkými obtížemi,“ upozorňuje Večerník.
Chudí a nemocní
Na první pohled statistiky chudnutí české společnosti neprozrazují, a to i díky štědrému sociálnímu systému. „Česko má nejnižší míru chudoby dle disponibilního příjmu v celé EU. Pokud se ale podíváme na chudobu na základě příjmu z práce, tedy bez započtení důchodů a sociálních dávek, vidíme, že mnoho zemí má mnohem nižší míru chudoby než my,“ říká Klára Kalíšková z think tanku IDEA při CERGE-EI.
Její kolega Daniel Munich pak zdůrazňuje, že nejvíce ohroženi jsou u nás penzisté. Ti jsou totiž velká skupina, která se nad hranicí chudoby drží jen velmi těsně. „Počet důchodců žijících v chudobě během dvou dekád několikanásobně naroste,“ říká Munich.
Podobně je to i se zadlužením. Statistiky na první pohled vypadají dobře, ovšem realita je jinde.
„Měřeno poměrem dluhů domácností k HDP na tom nejsme špatně, v poměru k majetku jsme ale už sotva v průměru EU,“ uvádí sociolog Daniel Prokop z agentury Median. Zvlášť závažný je přitom tento problém v sociálně vyloučených oblastech.
Nůžky se ale rozevírají i mezi jednotlivými regiony a povoláními – jak se, mimo jiné, dočtete v novém ekonomickém magazínu Index LN, jehož první číslo vychází právě dnes. Při přepočtu platů podle cenové hladiny vycházejí největší rozdíly mezi Prahou a Karlovarskem či Zlínskem. Státní zaměstnanci či důchodci se však mají v hlavním městě podprůměrně. Velké rozdíly se přitom ukazují třeba i ve zdraví.
Ekonomický magazín Index.
