6. října 2017 18:24 Lidovky.cz > Byznys > Média

Orientace LN: Blade Runner topící se v černých můrách a populismus oživující demokracii

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Blade Runner. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Blade Runner. | foto: Lela GeislerováLidové noviny

PRAHA Temné sny o jednorožcích je titul hlavního tématu sobotní Orientace. Odráží se od nového opusu Blade Runner 2049 a připomíná, jak se dnešní západní popkultura doslova topí v černých můrách. Ačkoli žijeme v možná nejšťastnějším a ­určitě nejbohatším období lidských dějin, stále více se obracíme k čím dál temnějším představám světa vzdáleného jen pár dekád.

K vizím budoucnosti zmítané rozvratem společností, ekologickými katastrofami a hlavně střetem s ­roboty a umělou inteligencí, které si sami stvoříme. Přesun od utopií k dystopiím je zřetelně patrný v celé současné západní literatuře i filmu.

Zhusta jim vládnou katastrofické vize v nichž hlavní roli hrají nedostatek jídla, války, nemoci, agresivní stroje, případně vymírající populace bez dětí. Prakticky každý druh apokalyptika a škarohlída dnes rychle najde film, seriál, román, nebo aspoň novela, které mu potvrdí, že se světem je to zlé a brzo bude ještě horší.

Dokonce i kdysi čistý, až přímo vymydlený, utopistický Star Trek, známý pro svou veskrze optimistickou představu budoucnosti, je dnes v novém seriálu Discovery temnou podívaná plnou krve, pokroucených mrtvol a příšer. Kapitán hvězdné lodi se najednou neštítí vyhrát válku doslova za jakoukoli cenu. Z optimistické fantastiky se kultovní série proměnila v ­příběh o vesmíru, který se zbláznil.

Michael Hauser, levicový, pro někoho možná až krajně levicový intelektuál, filozof, překladatel děl Slavoje Žižeka a­ člen Rady ČT má překvapivé pochopení pro novodobé populisty – včetně Donalda Trumpa či Andreje Babiše. „Populismus je pokusem o obnovu demokracie,“ říká provokativně Hauser. Trump s Babišem podle něj plní roli starořecké bohyně Nemesis, která trestá pýchu a aroganci, tedy hybris současných vládců.

Mistr rezervované krásné prozy je podle Petry Johany Poncarové Kazuo Ishiguro, nejčerstvější nositel Nobelovy ceny za literaturu. Společně s Ianem McEwanem, Julianem Barnesem a­ Grahamem Swiftem patří k silné skupině britských prozaiků, kteří se prosadili v osmdesátých letech dvacátého století. Řada z­ nich, například Timothy Mo či Hanif Kureishi, stejně jako Ishiguro v ­tvorbě čerpá ze svých mimobritských kořenů.

Ishigurův jazyk je nápaditý
Na rozdíl od Salmana Rushdieho, dalšího příslušníka této hvězdné generace, jehož jméno se v souvislosti s Nobelovou cenou zmiňuje již několik let, není Ishiguro nijak kontroverzní postavou. Martin Hilský charakterizoval autorovu tvorbu jako mezinárodní romány, které se snaží být srozumitelné pro lidi z různých částí světa, dobře přeložitelné a založené spíše na tématech, myšlenkách a psychologii postav než na slovních hříčkách a jazykovém experimentu. Ishigurův jazyk je zároveň nápaditý, osobitý a ozvláštněný, ale přesto průzračný a ­jasný.

Hráč, strážce, vizionář a racionál jsou klíčová slova eseje Ondřeje Šteffla nazvané Proč si v debatách o školství nerozumíme. Naše pře o smysl a způsob vzdělávání jsou zakleté mimo jiné proto, že každý vycházíme z ­dlouholeté a často hluboce prožité vlastní zkušenosti. Jenže každý jsme jiný psychologický typ. Někdo je hráč, jiný strážce, třetí idealista a čtvrtý racionál. Každý z nich má přitom jinou zkušenost, každý ­potřebuje jiný způsob práce.

Dokázat říct „Nechci pušku“ je titul recenzní úvahy Marcela Kabáta nad snímkem Chlapi nepláčou. Film bosenského režiséra Alena Drljeviće, oceněný na letošním karlovarském festivalu zvláštní cenou poroty, právě vstupuje do českých kin. Navzdory názvu v­ něm veteráni ­jugoslávské války pláčou a mají proč. Výjimečný zážitek vyplývá i ze setkání výjimečných herců a ze způsobu, jakým se tento film natáčel.

Bydlení za sto dní práce zdarma je jen jeden příběh, jaký popisují reportáže Wenzela Jaksche ze Sudet dvacátých let. Mimo jiné ukazují nezměrnou bídu, která zde v té době panovala. A pomáhají pochopit, proč se v další dekádě tak velký počet českých Němců přiklonil k Hitlerově říši.

Sezona hurikánů je u konce
Teplice: „O dvě patra výše, to znamená výše o žebřík jako pro slepice, životu nebezpečný i za denního světla, se skrývá podkrovní byt městského kočího. Jen se dveře otevřou, naskytne se strašlivý pohled: holá místnost, v ní uplakaná žena a celé hejno ztrápených dětí. Šest dětí, od devítiměsíčního rachitického kojence až po těžce zaostalé třináctileté děvče. Žena z hloubi duše hořekuje: Už mám života po krk.“

Podzim přinesl jednu dobrou zprávu: sezona hurikánů končí. Jejich následky tady ovšem ještě dlouho zůstanou. A­ spolu s ­nimi otázky, nakolik je možné dopady přírodních katastrof zmírnit. Cest je víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Jednu z­ nich nabízí promyšlený urbanismus. A ­třebaže se naštěstí ničivých tropických bouří bát nemusíme, sucho i povodně nás ohrožují. Právě jejich následky by nám kvalitní plánování mohlo pomoci tlumit, píše urbanista Lukáš Makovský.

Podle tempa, jakým staré herní prvky mizí z našich měst, by bylo možné soudit, že dospělí dnes děti považují za méně motoricky šikovné než dříve – odstranění se totiž dočkala například i někdejší atrakce Stromovky­ – Sputnik sochaře Zdeňka Němečka, píše o nešťastném konci ikonické prolézačky nejen pražských dětí architekt Zdeněk Lukeš. Betonová prolézačka s ­ocelovou konstrukcí byla nejdřív zadrátována, aby se děti nedostaly dovnitř kulovité kabiny, odkud vedla skluzavka.

Později byla nařízena dokonce likvidace Sputniku, neboť neodpovídal dnešním bezpečnostním normám. Naštěstí dílo zachránil jeden sentimentální sběratel umění, který je na vlastní náklady převezl na svou zahradu a nechal zrestaurovat. Dnes je tak možné si je alespoň prohlédnout přes plot na pražské Babě.

  • 0Diskuse


Petr Kamberský

Autor

Petr Kamberskýpetr.kambersky@lidovky.czČlánky