Žijeme v době, kdy příležitost napsat dopis nahradily e-maily, papírky s nákupním seznamem převzaly mobilní aplikace a příležitost napsat něco rukou se smrskla na vyplnění formuláře hůlkovým písmem na úřadě. Nedávná britská studie navíc ukázala, že třetina mladých mezi třinácti a devatenácti lety nikdy nenapsala dopis. A dopisní papír doma nemá 56 procent z nich.
Znamená doba sociálních sítí, aplikací Snapchat, Messenger či Skype a virtuální reality, že tužka a papír jsou stejně jako pazourek mrtvé a svou roli mohou plnit leda v muzejní vitríně? Nikoli. Je to paradoxně internet, kdo přispívá k návratu psaní mezi běžné disciplíny. Například online obrázkové nástěnky Pinterest a Instagram jsou přeplněné obrázky s krasopisně vyvedenými citáty a životními hesly.
  |
Naučit se správně táhnout pero s tuší po papíře ale není jen tak, a právě to vedlo Rozi Přibylovou a grafičku Karolínu Strykovou k nabízení kurzů krasopísma. Zájem lidí je neobvyklý, jejich tříhodinová sezení v ateliéru vinohradské sokolovny v Praze jsou beznadějně vyprodaná měsíc dopředu.
„Lidi v uspěchané době prostě tíhnou k manuálním offline činnostem, u kterých se uklidní a zrelaxují. Proto v době tabletů stále kupujeme knihy, papírové diáře, posíláme pohledy a ne jen mmsky. Lidem ve městech práce rukama chybí,“ vysvětluje Přibylová.
Za školní potřeby utratí rodiče nejčastěji do dvou tisíc korun. Nakupují v akcích a s předstihem |
Dvojice „tužka a papír“ tak zažívá návrat stejně jako gramofonové desky nebo analogová fotografie. Lidé namísto chladného displeje rádi osahávají stránky notesu a výběru toho správného diáře dokážou věnovat celé hodiny. „Papíroví“ fetišisté se povětšinou vyskytují se zápisníkem Moleskine – pevné desky s praktickou gumičkou a brožurkou v zadní kapse s ujištěním, že ten samý vlastnil i Ernest Hemingway nebo Pablo Picasso.
Svět chce být klamán... ve skutečnosti značku Moleskine založila společnost Modo&Modo až v roce 1997 a zápisník s tenkými linkami v černých deskách pouze okopírovala od sešitu, který si zakoupil anglický spisovatel Bruce Chatwin ve Francii – více než vzhled zápisníku, jejž časopisy o životním stylu označují za ikonický, byla pro výrobce zásadní marketingová strategie, která z jeho zákazníků vytvořila pomyslné bratrstvo černého notesu.
A tak, stejně jako gastronomie nebo móda, zažívají boom udržitelnosti a lokální výroby i obchody s papírenským zbožím. Slovy tradice a dědictví se chlubí i české firmy, jež vyrábějí v tuzemsku, a nikoli v Číně. Na výjimečnosti staví svůj marketing například výrobci motivačního diáře Doller, který od listopadu 2015 vlastní již bezmála třicet tisíc zákazníků.
Plánovač ve více než klasickém obalu má svému majiteli pomoci naplnit dosud neuskutečněné sny pomocí zapisování a načrtnutí, jak sebe samého vidí v horizontu pěti let, osobních předsevzetí, ročních i týdenních cílů. Diář tak má fungovat stejně jako motivační literatura: úspěšné naplnění osobních vizí zaručuje pravidelné otevírání diáře a zapisování vizí vlastní zářné budoucnosti.
To je ostatně to, co dělá z běžného zákazníka papírnictví „závisláka“ – plánování snové budoucnosti a kochání se vizemi, případně vlastním rukopisem. Zapomeňte přitom na spolužačky, které psaly nadpisy barevnou gelovou tužkou a důležité body podtrhávaly vlnitým pravítkem a vonicí propiskou.
Sešitý luxus
Jde spíše o lidi, k jejichž sociálnímu statusu patří i luxusní zápisník za několik set korun. Poznámkový sešit, ať už s vytištěným vlastním jménem, slavné značky, nebo od lokálního designéra, vlastní všichni, kdo pracují v módním byznysu, realitách, bankovnictví nebo rozjíždějí start-up.
Dnešní svět chytrých technologií totiž z papíru vytvořil vzácný artikl. Možná vás Liběna Rochová pozve na představení své nové kolekce e-mailem. Pokud vám ale do schránky (té plechové před dveřmi vašeho domova) přijde obálka s vaším jménem a podpisem návrhářky, náhle se obyčejné pozvání zdá prestižnější a více hodnotné. Prostý arch papíru má tu moc působit luxusním až snobským dojmem, a pokud ještě nese naše jméno, rádi se jím necháme pohltit.
Boom novodobých papírenských výrobků v Česku svým způsobem odstartovala diplomová práce Kateřiny Šáchové, která se v roce 2009 stala reálným projektem nesoucím název Papelote. Firma své sešity, dopisní papíry a obaly nyní prodává kromě Evropy i v Japonsku, Kanadě a USA.
V obchodech chybí pastelky. Prý za to mohou omalovánky pro dospělé |
Ročně prodá desetitisíce zápisníků a tisíce diářů. Za dopisní kolekci získala v roce 2015 ocenění European Design Awards a za designové diáře cenu Fedrigoni Top Award. S novými českými papírnictvími se následně roztrhl pytel. Vznikla Papírna, Voala, Reformát nebo Formace.
Osobní přístup a chuť si sáhnout na něco originálního je i jedním z důvodů, proč se daří komunitě takzvaných Postcrosserů – přes 600 tisíc lidí z 212 zemí světa si mezi sebou náhodně zasílá papírové pohlednice.
Jedny z českých pohlednic tiskne tradičními tiskařskými technikami firma Bohemia Paper, jež sídlí v Paláci Kinských na Staroměstském náměstí v Praze. Malý krámek, který vypadá, jako by se zastavil v čase, navštíví více turistů než domácích Pražanů.
Klasické i moderní vzory blahopřání (ročně jich prodají přibližně sto tisíc kusů), pohlednic a dopisních papírů si od Bohemia Paper, jež má svou pobočku i v New Yorku, nakoupila nejen zpěvačka Madonna, ale i britská královna Alžběta II. Roční obrat společnosti Adama Řeháka činí asi 15 milionů korun, dvě třetiny obratu tvoří zakázkový tisk.
Proč ale lidé nakupují sešity a dopisní papíry, jež stojí pětkrát více než v klasickém papírnictví? Důvod by mohl být prostý jako marketingová strategie italského Moleskine. Štos sešitých, dosud nepopsaných papírů totiž skýtá nekonečný prostor pro zachycení geniálního byznys plánu, napsání knižního bestselleru nebo vytvoření skici k nejdražšímu obrazu na světě. Zápisník v sobě prostě nese dosud skrytý potenciál svého majitele – a to si přece trochu toho exkluzivního fetišismu zaslouží.
