Podnik ve středočeském městysu je překvapivě velký, i když se trochu – neleží na žádném hlavním tahu, přitom těží z blízkosti dálnice D5. Jde o provoz založený na tradici slévárenství, tamní huť Marie stojí už od roku 1860, ale celkově má v Komárově slévárenství více než pětisetletou tradici.
Samotné pístní kroužky se tam vyrábí od roku 1932. Výroba tedy stojí na pevných základech, přesto byla pro Buzuluk Škoda Favorit velmi důležitá.
Milovaný i zatracovaný. Favorit, který změnil Česko, slaví 30 let a vyráží na cestu |
Původně totiž sice Favorit začínal s pístními kroužky z Japonska, ale tlak tehdejšího socialistického hospodářství na domácí dodávky byl vysoký. Proto v Buzuluku nakoupili nové technologie a licenci na ocelový stírací kroužek a začali dodávat kroužky „domácí“.
Právě včas. Po revoluci se totiž téměř zhroutila struktura tehdejších odběratelů: „Kroužky od nás odebíraly v podstatě všechny domácí firmy, jenže najednou začala produkce firem jako Tatra, Avia, Liaz, Jawa, Zetor, ČZ a dalších rapidně klesat. Naštěstí Favorit zajistil stabilní objemy odběru, což v podstatě pomohlo zachovat zdejší výrobu,“ vysvětluje dnešní ředitel Petr Mašek.
Podívejte se, kam se po stopách Škody Favorit vypravili reportéři serveru Lidovky.cz:
Na Škodu Favorit pak postupně vyráběli i další díly –tvrzená ventilová sedla, držák alternátoru, kozlíky čepu vahadel, axiální uložení vačkové hřídele a ventilová vodítka – většinou namáhané části, u kterých je důležitá trvanlivost a stálost parametrů.
Buzuluku pomohlo také to, že motor Favorita byl i díky pístním kroužkům velmi trvanlivý a s tak nízkou spotřebou oleje, že prakticky nepotřeboval dolévat olej mezi výměnami. Komárovský výrobce díky tomu získal pozornost zahraničních odběratelů. „Například v Japonsku je za dobré fungování sestavy válec-píst-kroužky zodpovědný výrobce kroužků,“ vysvětluje Mašek, proč věnují konstruktéři zdánlivé maličkosti takovou pozornost.
„V roce 1999 jsme tak začali dodávat i přímo do koncernu Volkswagen, nejprve samotnému VW, pak se přidalo Audi,“ líčí ředitel. Postupně pak začala v Buzuluku produkce kroužků třeba pro značky Porsche, Volvo, Bentley, AMG a mnoho dalších.
Složitá součástka
Proces výroby pístních kroužků začíná odléváním do pískových forem – tam se odlije jakýsi „stromeček“ kroužků. Na první pohled by to už mohl být pístní kroužek, ale ve skutečnosti je to teprve polotovar, se kterým se pracuje v mnoha krocích.
U složitých pístních kroužků je ke vzniku zapotřebí až šedesát kroků. Ročně přitom v Buzuluku vyrobí 23 až 25 milionů kroužků.
  |
Ne všechny míří do aut – vyrábí se tam kroužky od úplně obyčejných a jednoduchých do motorů zahradních pil a sekaček až po speciality do závodních vozů. Chlubí se tu například tím, že dodávají pístní kroužky pro nákladní vozy Kamaz pro Rallye Dakar. Celkem mají dnes v portfoliu přes tři tisíce druhů pístních kroužků, v dobách Škody Favorit to byly menší stovky typů.
Zdaleka ne všechny se vyrábí průběžně po celý rok – u některých se dělají menší série jen po určitou dobu. A v nabídce mají celkem kroužků ještě více než ony tři tisíce druhů, ale vyrábí se, až když přijde objednávka zákazníka.
Jak se dozvídáme při prohlídce továrny, největší komplikací při výrobě kroužku je jeho tvar. Kroužek totiž proto, aby fungoval tak, jak má, vlastně není kulatý – ale je před vložením do válce motoru nekruhový - „šišatý“ a přerušený v oblasti takzvaného zámku. Právě správně nekruhový tvar pak po montáži do motoru zajišťuje kroužku jeho předpětí a schopnost těsnit.
Odlévání pístních kroužků v továrně Buzuluk v Komárově
V Komárově se nevyrábí ale jen pístní kroužky. V ostrém kontrastu s touto malou součástkou je výroba gumárenských strojů – produkují rovněž docela složité stroje pro zpracování gumy a výrobu pneumatik Však také místní továrnu mezi roky 1996 a 2012 vlastnila Česká gumárenská společnost, která ji posléze prodala čínským investorům.
Za léta po revoluci se místní továrna postupně proměnila v moderní provoz, který funguje efektivněji než v dobách začátku Favorita. Ještě v roce 1995 tu měli asi 1250 zaměstnanců, dnes je to kolem 700, z toho asi 450 lidí pracuje na výrobě kroužků.
Ke snížení počtu zaměstnanců došlo hlavně kvůli výrazně větší automatizaci výroby produktivitě. V továrně místy potkáváme v podstatě samostatně pracující automaty, kde má vždy jeden operátor na starosti dohled nad dvěma až čtyřmi stroji.
Přesto si i v Komárově stěžují na nedostatek zaměstnanců v některých oborech. „Poslední slévač vyšel z učiliště snad před patnácti lety,“ posteskl si Mašek. Přitom tahle těžká práce se prý podle něj zatím velmi těžko nahrazuje roboty.
„Odlévání chce určitý cit, je potřeba dodržet konstantní tok tak, aby v odlitku nebyly nehomogenity. Nesmí se lít příliš rychle, aby se z formy do odlitku nevyplavil písek, ani příliš pomalu, nebo přerušovaně, to by vznikly ve struktuře odlitku neopravitelné chyby,“ vysvětluje Mašek. Robot by i přes veškerou přesnost zatím cit zkušeného slévače jednoduše nahradit nedovedl.
Ale kdo ví, i tohle se může vzhledem k rychlému rozvoji na poli robotiky brzy změnit. Prozatím je Buzuluk fascinujícím místem, kde se mísí tradiční řemeslo s hi-tech výrobou.
