Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Pokrok v energetice: elektřina získaná z úpatí sopky i z vesmíru

Ekonomika

  9:00
Dokážete si představit létající větrnou elektrárnu? A co teprve solární elektrárnu plující po oběžné dráze? Nejenže podobným projektům investoři věří stále víc, některé už dokonce dnes úspěšně fungují.

Národní park v Kongu láká návštěvníky na prohlídku aktivní sopky Nyamulagira. foto: ČTK

Obnovitelné zdroje energie jsou již v dnešní době běžně využívány. Tradiční větrné, solární a vodní elektrárny však pomalu získávají konkurenci v podobě nezvyklých projektů, které často hledají řešení na nečekaných místech. Přestože je jejich masové využití zatím představitelné spíše ve sci-fi románu, velké firmy o ně stále častěji projevují zájem a investují do nich nemalé částky.  

Létající větrná turbína

Společnost Makani Power, založená v roce 2006, přišla s prototypem létající větrné turbíny. Ta zdánlivě připomíná menší letadlo, které ve vzduchu krouží proti směru větru. Ten musí dosahovat minimální rychlosti 3,5 metru za sekundu, aby sběr energie byl patrný. Vrtule turbíny však neslouží k pohánění samotného stroje, ale jako malá větrná elektrárna, která dodává energii do stanice na zemi prostřednictvím lana, k němuž je turbína připevněna. Přestože mají být náklady na výrobu tohoto zařízení až 50 procent nižší než u klasické větrné elektrárny, dokáže vyprodukovat o polovinu více energie.

Že se nejedná jen o nápad několika snílků dokazuje investice od společnosti Google. Ta nejdříve do společnosti investovala 20 milionů dolarů, aby jí následně v květnu tohoto roku koupila a zahrnula ji pod projekt Google X. Tam firma pracuje na technologiích budoucnosti typu automobilů bez řidiče či tzv. Google brýlích.

Teplo vulkánů

V roce 2012 byl povolila americká vláda společnostem AltaRock Energy a Davenport Newberry započít práce na získávání energie z vulkánu ve státě Oregon. Toho má být docíleno pomocí žhavých hornin, které se nacházejí v okolí pod sopkou. Dírou v zemi se k nim napustí voda, což vytvoří páru potřebnou k získání energie. Množství takto získané energie ale zatím není jasné, celý projekt může být nakonec i značně neefektivní.

ČTĚTE TAKÉ

Pro dosažení kýženého efektu je ale zapotřebí využít metodu podobnou hydraulickému štěpení neboli frakování. Toho je využíváno zejména při těžbě zemního plynu nebo ropy, což se často dostává pod palbu kritiky ochránců životního prostředí. Frakování může způsobovat zemětřesení a do půdy spolu s vodou pronikají často i nebezpečné chemikálie.

Vesmírný solární panel

Myšlenka sběru solární energie přímo z vesmíru vznikla již na začátku 70. let minulého století. V současné době o její realizaci usiluje John Mankins, dřívější inženýr NASA, nyní pracující pro společnost Artemis Innovation. Dle jeho vize by byl satelit se solárním panelem vyslán na oběžnou dráhu země, kde by téměř nepřetržitě přeměňoval sluneční paprsky na energii, která by následně byla dodávána zpět na Zemi. Získávání solární energie z vesmíru by mělo tu výhodu, že mu nebrání oblaka a atmosférické plyny.

Podle Mankinse by taková stanice dokázala ročně vyrobit jeden až dva tisíce megawattů. To by například stačilo k pokrytí potřeb 240 až 480 tisíc amerických rodin. Kritici takto megalomanského nápadu ovšem namítají, že náklady na vyslání podobného tělesa do vesmíru by byly obrovské. Navíc by nebylo vůbec jisté, zda by celý projekt ve výsledku dokázal bez problému fungovat, aby se finančně vyplatil. 

Autor: