Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Politici o krizi: směšně, chaoticky i mrazivě upřímně

Ekonomika

  8:00
PRAHA - Je tomu již více než rok a půl, co se Evropská unie potýká s dluhovou i institucionální krizí. Špatné zprávy střídají ještě horší a od politiků se očekává jasný přístup a vize, co dál. O co jsou však zárodky dnešních problémů jasnější, o to jsou chaotičtější a protichůdnější postupy i vyjádření evropských politiků.

Evropská unie (Ilustrační foto) foto: Shutterstock

Například? "Máme dohodu, podle které není možné zachraňovat státy v potížích," řekla v únoru minulého roku německá kancléřka Angela Merkelová. O necelé tři měsíce později byla oznámena pomoc Řecku ve výši 110 miliard eur.

Ukázat, že mají vizi
"Vylučujeme restrukturalizaci řeckého dluhu," prohlásil eurokomisař Olli Rehn v dubnu, tedy v době, kdy se již otevřeně hovořilo o možnosti zapojení soukromých investorů do záchrany Řecka. V červenci se tak stalo.

Jak se vyjadřují světoví lídři ke krizi - grafika 1

Proč politici tak často lpí na určitých řešeních a odmítají přiznat skutečný stav věcí? "Snaží se vzbudit zdání, že mají cíl a pro něj i dostatečné technické nástroje. Jistou obranou proti krizovým momentům je tendence se informačně uzavřít a trvat na tom, co už kdysi řekli. Aby ukázali, že mají vizi," vysvětluje sociolog Jan Hartl ze společnosti Stem.

Typickým příkladem politika, který navrhne překvapivé řešení a pak na něm přes silný odpor z mnoha stran tvrdošíjně lpí, je francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Například víc než rok bojuje proti rostoucím cenám potravin a surovin.

ČTĚTE TAKÉ:


Navrhuje zkrotit obchodníky a spekulanty, kteří prý za zdražováním a rychlými změnami stojí v první řadě. A to navzdory námitkám ekonomů, že spekulanti v dlouhém období pohyby cen naopak vyhlazují. Sarkozy navrhuje také regulaci internetu kvůli ochraně demokratických hodnot a společnosti. Ze své snahy regulovat zatím neslevuje.

Nízké ceny? To nemůžete
Lpění na svém přesvědčení a držení se jednou prohlášené myšlenky však při řešení krizí ne vždy přináší ovoce. "Franklin Delano Roosevelt se bál deflace a uchýlil se k cenové regulaci v maloobchodu směrem nahoru. Jednou se mu v textilní továrně chlubili, jak dokázali snížit cenu výrobků, a on jim za to vynadal. Výsledkem byla nízká poptávka a prohloubení krize," říká ekonom Pavel Kohout ze společnosti Partners.

Jak se vyjadřují světoví lídři ke krizi - grafika 2

A příkladů z minulosti je více. "Špatně řešená krize je například velká deprese z třicátých let. Politici se snažili udržet zlatý standard, což je velmi nestabilní a vratký systém. Stejně tak v devadesátých letech usilovaly asijské banky o udržení cenové parity, stejně ale nakonec musely měnu devalvovat," pokračuje Kohout.

V případě uskupení, jako je Evropská unie, je taková neústupnost v kombinaci s rozdrobeností názorů smrtící. Nejednotu ještě umocňuje fakt, že v Evropě existuje vedle politiků jednotlivých států ještě mnoho institucí, od Komise po Radu ministrů eurozóny, a není mezi nimi jasně vyjasněno, kdo má v dané otázce hlavní slovo.

Není divu, že Angela Merkelová v červnu odmítla svolání krizového summitu - bylo jasné, že se politici na ničem nedohodnou a výsledkem by u investorů byla ještě víc oslabená autorita lídrů.

Snaha získat čas
Dalším důvodem, proč politici vehementně tvrdí jednu věc, aby vzápětí otočili o 180 stupňů, je snaha získat čas na vyjednávání. "I kdyby měli skvělý nápad, musí ho nejdříve prodiskutovat se spolustraníky. Pokud by se zveřejnil zprvu přes média, zaskočení kolegové ho spíše smetou ze stolu," říká Hartl.

Lídři také své požadavky musí nadsazovat, aby mohli později slevit a získat to, o co původně usilovali.

Jak se vyjadřují světoví lídři ke krizi - grafika 3

I přes promyšlené postupy je však krize eurozóny lemována i neuvěřitelnými až nešťastnými výroky. "Řecko má vyšší počet slunečních hodin za rok, než je v Německu, a mohlo by proto exportovat elektřinu," radil německý ministr financí Wolfgang Schäuble vytvořit obří solární elektrárnu.

Němci také navrhovali, aby Atény prodaly své ostrovy a zaplatily tak dluhy. "Politici občas zkrátka hrají pro domácí publikum," dodává Hartl. "V politice jde o prezentaci úspěchu, kdo čeho dosáhl a komu bude připsána zásluha," říká politolog Tomáš Lebeda.

V tom vyniká zejména zmíněný prezident Sarkozy. Říká se, že na summitech EU jsou jeho návrhy často nové i pro francouzské ministry. Sarkozy se v poslední době také stává tím, kdo se stává jakýmsi mluvčím EU v otázkách budoucího vývoje a prezentuje nápady ostatních.

Němci například od začátku vyjednávání o druhém záchranném balíku pro Řecko požadovali zapojení soukromých investorů. Francouzi se k tomuto plánu stavěli rezervovaně. Nakonec to byl ale právě Sarkozy, kdo s velkou pompou oznámil, že francouzské banky souhlasí s jeho plánem a pomůžou vykoupit Řecko.

Během posledních dvou let se ukázalo, že se většinou stane to, co politici nejdéle odmítají. Ať už šlo o záchranu Řecka, Irska, Portugalska nebo restrukturalizace dluhů. V tuto chvíli je na pořadu dne téma eurobondů, společných evropských dluhopisů, které pokládají základ společné fiskální politice EU.

Autor: