Praha si cení Prašné brány na 1 Kč. Jakou cenu mají klenoty Prahy v účetních knihách?

Například Prašná brána, která stojí vedle Obecního domu, má v účetním vyjádření hodnotu jedné koruny. A stejně je na tom například kostel svatého Mikuláše na Malé Straně či areál Anežského kláštera.

Rovněž účetní hodnota Karlova mostu, který před čtyřmi lety obstavil exekutor Ondřej Hanák kvůli dlužné částce metropole ve výši pouhých 163 tisíc korun, není nikterak závratná. Bez soch činí cena této jedinečné kulturní památky v účetních knihách hlavního města 116,83 milionu korun.

„V minulých letech byla dána zákonem povinnost ohodnotit veškerý majetek České republiky včetně kulturního dědictví tak, aby se ocitnul v majetku. V rámci toho byla dána účetní hodnota, která samozřejmě není adekvátní historické hodnotě,“ vysvětluje Martin Tomášek, náměstek generálního ředitele Národního památkového ústavu.

Ocenění kulturních památek, pokud není známa jejich skutečná pořizovací hodnota, se tak dnes řídí zákonem o účetnictví a vychází z toho, kolik bylo do památek investováno v rámci rekonstrukcí. „Výše uvedeným se řídí i hlavní město Praha a tyto objekty, vedené v seznamu kulturních památek, i tímto způsobem ocenilo a vede je ve své účetní evidenci,“ uvedl mluvčí magistrátu Vít Hofman.

Například aktuální účetní hodnota Karlova mostu ve výši 116 826 870,80 koruny je součtem nákladů vynaložených na jeho opravy. Ovšem i tak jde, stejně jako dříve, pouze o formální údaj. Například v roce 1955 Technická správa komunikací most ocenila na zhruba 60 milionů korun.

„Účetní hodnota nemovitostí je dána jejich cenou při pořízení poníženou o pravidelné odpisy a navýšenou o technické zhodnocení. Jedná se o hodnotu pouze pro potřeby účetnictví, nikoliv o reálnou tržní cenu,“ upozorňuje Václav Kovář z realitní kanceláře Knight Frank.

„Reálná tržní hodnota je u tohoto typu nemovitostí velmi obtížně odhadnutelná, protože zde pro takové neexistuje trh, jinými slovy tento druh nemovitostí se neobchoduje. Není tedy možno použít takzvanou porovnávací metodu. Zároveň tyto nemovitosti negenerují výnos, a proto není možné použít výnosovou metodu,“ dodává Kovář.

Absence tržní ceny však ve skutečnosti ani příliš nevadí. U historických nemovitostí a kulturních památek ve vlastnictví státu není příliš pravděpodobné, že by se jich stát zbavoval.

„Pokud by však přece jen stát takovou nemovitost zpeněžoval, domnívám se, že by velmi pravděpodobně volil formu prosté soutěže o nejvyšší nabídku,“ domnívá se Miroslav Herain, majitel společnosti RE/MAX Concierge.

Oproti tomu k prodejům historických nemovitostí, hradů či zámků v privátním vlastnictví dochází na tuzemském trhu častěji.

„Osobně mám zkušenost s přípravou prodeje historického mlýna v Telči vedeného na seznamu památek UNESCO. Při stanovení tržní ceny jsme postupovali dle modelu předpokládaných budoucích ekonomických parametrů dané nemovitosti,“ dodal Herain.