Evropská unie totiž s platností od ledna 2016 nastaví tak přísné maximální hodnoty emisí, že další udržování starých uhelných bloků v provozu nebude bez miliardových investic možné.
Nové limity emisí prachových částic, oxidu siřičitého a oxidů dusíku stanoví směrnice o průmyslových emisích, kterou v listopadu definitivně schválila Rada Evropské unie. Členské země Unie proto mohou přísnější emisní normy zavést postupně do roku 2020. V případě starších tepláren (s výjimkou těch největších) stačí, když nové limity budou plnit od počátku roku 2023.
Limity jsou nastaveny tak, aby se využívalo méně uhlí
"Ty hodnoty jsou opravdu enormně nízké. Osobně za těmito aktivitami vidím především lobbing plynařských korporací. Je to jasný signál pro útlum využití uhlí jako paliva pro výrobu energie," kritizuje nová pravidla generální ředitel Plzeňské teplárenské Tomáš Drápela.
Splnění emisní směrnice si vyžádá značné investice. Velké teplárenské podniky jako například Elektrárny Opatovice, Dalkia Česká republika a Plzeňská teplárenská mluví o nákladech v řádu stovek milionů korun.
Pro zvětšení klikněte na grafiku
Kladenská teplárna Alpiq Generation již zahájila výstavbu nového uhelného bloku, který nahradí starší zařízení ze sedmdesátých let. "Pro zbývající bloky připravujeme opatření z části provozního a z části investičního charakteru tak, aby nové limity plnily," dodává mluvčí Alpiq Generation CZ Markéta Čapková.
Do nových kotlů investuje také Teplárna Strakonice. ČEZ se pokusí udržet aspoň část starších uhelných bloků v provozu i po roce 2020. "Jedná se o balík investic v řádu jednotek miliard. Dominantně to budou investice do snižování oxidů dusíku, ale i dalšího snížení oxidů síry," zmínila mluvčí ČEZ Eva Nováková.
Nový blok elektrárny Ledvice i rekonstruované bloky v Tušimicích a Prunéřově jsou vyprojektované tak, aby přísnější požadavky unijní legislativy plnily.
Menší teplárna – větší problém
Obětí nové legislativy se zřejmě stanou spíše menší teplárny a kotelny. Jejich majitelé nemají dostatek kapitálu na modernizaci a ekologizaci zdrojů tepla. Přechod od uhlí k zemnímu plynu nebo biomase prý ale k nepřijatelnému cenovému skoku nepovede.
Jiří Gavor uvedl příklad z praxe, kdy náhrada staré uhelné kotelny za moderní zdroj s kombinovanou výrobou tepla a elektřiny v plynu v menším severočeském městě vedla jen k malému nárůstu cen pro domácnosti připojené k rozvodům tepla. "Dojde tedy ke zvýšení, ale na přijatelnou úroveň, akceptovatelnou odběrateli," dodává Gavor.
Při razantním zdražení se vyplatí zákazníkům odpojit od sítě
Teplárny často argumentují tím, že bez uhlí budou muset narychlo postavit plynové kotle a zvýšit cenu tepla až trojnásobně, tedy na víc než tisíc korun za gigajoule.
S tím však Jiří Gavor nesouhlasí. "Ceny tepla v této výši mohou vést pouze k bankrotu dodavatele. Odběratelům tyto ceny rozhodně nehrozí," uvedl a označil podobné zvěsti za pouhé strašení veřejnosti.
Při tak razantním zdražení tepla by se totiž zákazníkům vyplatilo odpojit se od sítě a přejít k lokálnímu vytápění na plyn či elektřinu.
Nejefektivnější zařízení kombinující výrobu elektřiny a tepla spalováním zemního plynu se podle Gavora dostávají k úrovním okolo 500 korun za gigajoule včetně DPH.
Při očekávaném nárůstu cen hnědého uhlí je prý jen otázkou času, kdy teplo z uhelných bloků tuto hranici překoná. Dnes stojí gigajoule energie z hnědého uhlí zhruba 400 korun.
