V San Francisku je hodinová sazba v průměru 360 dolarů, v Praze o třetinu nižší, v Kyjevě zaplatíte 70 dolarů, v syrských uprchlických táborech sedm dolarů a rok zpátky by totéž udělala děvčata v Řecku, sužovaném ekonomickou krizí, za trochu jídla.
Řeč je o prostituci, nejstarším řemesle světa. Ať už ale prodá žena své tělo na hodinu za pakatel, nebo částku, z níž by miliarda lidí vyžila celý rok, platí, že jde o celosvětový fenomén. Podle odhadů vlád a zdravotnických organizací se prostitucí živí na naší planetě okolo čtrnácti milionů žen.
V Česku je podle neziskové organizace Rozkoš bez rizika až třináct tisíc prostitutek. Všechny tyto ženy i jejich zákazníci se dle katolické tradice dopouštějí jednoho ze sedmi hlavních hříchů: smilstva. Jenže ženy prodávají své tělo od pradávna a muži za ně stejně tak dlouho platí. Myšlenky na vymýcení prostituce jsou bláhové, zvláště v dnešní době, jejímž měřítkem není morálka, ale peníze.
A prodej vlastního těla generuje peněz hodně. Podle serveru Havoscope.com, který shromažďuje statistiky z celého světa, utratí lidé každoročně za sexuální služby 186 miliard dolarů, což je suma dosahující zhruba odhadované výše letošního HDP v Česku.
Přes všechna rizika a hrozby, které prostituce představuje, možná ale vůbec není pro současný svět takovým nebezpečím jako jiný byznys spjatý se sexem - pornoprůmysl. I ten je, stejně jako prostituce, dlouholetým souputníkem lidského rodu. Jenže zatímco v minulých stoletích byly sbírky pornografických zobrazení doménou spíše vybrané skupiny dobře situovaných mužů, vynález internetu udělal z porna snadno přístupný celosvětový fenomén.
Porno tvoří třetinu obsahu na webu
Podle vědců je sledují v podstatě všichni muži a odhadem až kolem poloviny žen, statistiky jednoho z největších světových pornowebů Pornhub.com zase uvádějí, že ženy představují zhruba čtvrtinu jeho návštěvníků. Porno ostatně tvoří odhadem asi třetinu obsahu internetu. Někteří psychologové, včetně slavného Philipa Zimbarda, tvrdí, že na mladou generaci to má devastující vliv.
Podle jedné australské studie si na základě sledování porna své první představy o sexu utvářejí takřka dvě třetiny mladých lidí. Není pak divu, že se lékaři setkávají se zmatenými dívkami, jež se ptají, zda mohou mít sex, i když nejsou dokonale vyholené, či s chlapci, kteří se diví, že se jejich přítelkyním nelíbí, když jim při milování nadávají do kurev...
Takové příklady jen dokládají Zimbardovo tvrzení, že mladí muži mají kvůli pornu hodně pomatené představy o intimitě, netuší, jak jednat s dívkami, a nemají ani představu, co je to flirtování. Místo mužů, kteří jsou na sebe ochotni vzít zodpovědnost a tvrdě pracovat, nyní podle něj kvůli pornu - a také závislosti na počítačových hrách - vyrůstá generace maminčiných mazánků. Mazánků, kteří dokonce ztrácejí zájem o sex.
Proč by měli ostatně riskovat odmítnutí od reálné dívky, když je na internetu k mání záplava všeho myslitelného (i nemyslitelného) sexuálního obsahu? V Japonsku už dokonce pro takovéto muže mají vlastní označení: sóšoku danši (býložravci). Možná se takovými býložravci stanou v budoucnosti všichni muži. Místo reálného sexu jim postačí styk s robotem nebo obrazovka počítače. A to by byl věru hřích.
