LN: Získaly banky zpět důvěru zákazníků po finanční krizi?
Bankéři a banky měli kvůli krizi jednoznačně problém s důvěrou. A nepomohlo ani to, že jsme za posledních několik let čelili i několika dalším skandálům, jako byl například Libor(ovlivňování mezibankovní sazby – pozn. red.). Takže pokud se ptáte, jestli mají stejnou reputaci jako před krizí, nedovolil bych si říct ano. Co ale neplatí pro celé odvětví, může platit pro jednotlivé banky a naopak. V průzkumech je jednoznačně vidět, že se reputace některých velmi zlepšila a některé banky mají dobré jméno. Obecně av průměru je ale důvěra klientů stále nižší než před krizí.
LN: Bylo skutečně nutné pomáhat bankám ze státních peněz?
Pokud se na to díváte z pohledu jedné banky, třeba právě KBC, rozhodnutí vlády pomoci bylo správné. Splatili jsme veřejnou podporu během šesti let, tedy v krátkém čase, výrazně dříve, než jsme měli. Ze sedmi miliard eur od vlády jsme vrátili přes 13 miliard. A plníme svou roli v ekonomice.
Johan Thijs
|
Z pohledu celé země, třeba Belgie, jsme jednou z největších bank, ve Vlámsku máme 30 procent trhu, a pokud bychom zmizeli, jednoznačně by to zasáhlo ekonomiku. Když měl jeden z našich konkurentů, Fortis, problémy, získali jsme během několika měsíců desetiprocentní podíl. Představte si, co by se stalo, pokud by banky zmizely, byla by to katastrofa pro celou ekonomiku.
LN: Neporadil by si trh sám i bez pomoci?
Řada odvětví dostala finanční pomoc od vlády a nikdo neví, co by se stalo, kdyby nepřišla. Zkrátka proto, že jsme to nezkusili – a myslím, že je to dobře. Byla by to pohroma pro celou Evropu. Je ale také dobře, že po krizi vznikají systémy, které ochrání stát a potažmo daňové poplatníky před tím, aby museli znovu ze svého zachraňovat, když bude v bankách opět něco špatně. Nástroje k předcházení krizím a k jejich řešení, s nimiž přišla EU, dávají smysl.
LN: Není ale následkem státní pomoci nezodpovědnost bankéřů, morální hazard, kvůli kterému se řítíme do další krize?
Odpověď je ne. To, co jsme viděli před krizí v roce 2008, se nedá srovnávat s tím, co se děje dnes. Atmosféra a prostředí se zcela změnily. Máme tvrdou regulaci, banky mají povinnost držet velké množství kapitálu, rezervy. Proto mohu říci, že nejhorší finanční krize za 70 let se dnes nebude opakovat.
LN: A příští rok?
Ani příští rok. Situace je opravdu zcela odlišná a existuje mnohem více způsobů, jak zasáhnout u bank, které mají problémy. Máme mnoho nástrojů, jak tomu zabránit, které jsme neměli. Neříkám přitom, že všechny domácí úkoly jsou hotové, to by nebyla pravda. V případě KBC máme kapitálovou přiměřenost 15 procent. U mnoha bank je ale mnohem nižší, takže jsou více zranitelné případnými šoky. Tím samozřejmě neříkám, že padnou, když se zítra objeví problémy.
LN: Co je tedy s finančním odvětvím špatně? Proč zase vidíme banky v problémech, včetně třeba největší finanční instituce v Německu?
Jak jsem řekl, někteří si prostě ještě neudělali domácí úkoly. Nemohu komentovat konkrétní banky, ale my jsme udělali, co bylo třeba. Zmenšili jsme rozvahu o 45 procent, prodali řadu částí, včetně firem, které byly ve skupině desítky let. Bylo to bolestivé, ale udělali jsme to. A navýšili kapitál na úroveň 15 procent, což je o polovinu více, než požaduje regulace. Některé banky mají menší polštář a jsou zranitelnější. Je tedy třeba, aby dokončily, co mají udělat.
LN: Takže banky jako KBC zvládnou příští krizi bez pomoci z veřejných peněz?Ano, to je jisté.
LN: I když by nás postihlo něco jako pád čínské ekonomiky?
Pokud za krizi považujete armagedon, tak budeme mít problém všichni.
LN: Jaké to je, žít v jednom městě, v Bruselu, se všemi regulátory, kteří svazují vaše odvětví pravidly? Potkávat se s nimi večer v baru?
Nevídáme se po barech. I proto, že část z nich je ve Frankfurtu a další v Basileji. Ale s mnoha z nich se samozřejmě potkáváme a mluvíme. Chápeme, že mají obtížný úkol, na to nesmíme zapomínat. A nesmíme zapomínat ani na to, že jsou to normální lidé a také mají city. Nevstávají ráno s myšlenkou: Pojďme dneska napsat nějaký předpis a zase bankám utáhnout šrouby. Dělají svou práci a tou je chránit trh a celé odvětví před finanční krizí. Zajistit, že budou mít banky pevné základy a budou odolné.
Revoluce v bankovnictví? Z Komerční banky se stala první banka v ‚hodinkách‘ |
Je pravda, že regulace po krizi nabrala na síle nevídanou měrou a lidé se na ni dnes začínají dívat z odlišných úhlů. Někdy se ukazuje, že šla za hranici toho, co je rozumné a přijatelné. Pravidla jsou nutná a větší regulace byla potřeba. Nyní jsme ale ve fázi, kdy bychom si měli rozmyslet, jestli už nezacházíme moc daleko, jestli už netlačíme moc. Jestli by nebylo dobré dát bankám prostor vzít všechny nové předpisy a vypořádat se s nimi. Myslím, že to je názor, který je v Evropě slyšet stále víc.
LN: Věříte, že se nízké úrokové sazby v nejbližší době zvednou?
V nejbližších dvou letech budeme čelit nízkým úrokům, což bude vytvářet další tlak na banky a jejich obchodní model. Takové prostředí bude těžké pro ty, kteří jenom půjčují peníze, dávají hypotéky a dělají pár dalších základních věcí.
LN: Pokud se ale zaměříte na další služby, nepřestanou být banky vlastně bankami? Tedy těmi, kdo hlavně přijímají vklady a půjčují na úrok?
V principu je základním úkolem bank opravdu přijímat krátkodobé vklady a proměňovat je na dlouhodobé úvěry. To nepochybně přetrvá. Ale abychom vydrželi tlaky okolí, jako jsou třeba nízké úrokové sazby, musíme rozšířit zdroje příjmů. Tedy o další služby klientům, od plateb až po další služby propojené s financemi, jako je třeba pojištění. Pokud jsme schopni naplnit všechny potřeby klientů na jednom místě, budeme stabilní banka.
LN: Věříte, že v tom můžete konkurovat společnostem, jako je Apple, Google, mobilní operátoři nebo energetické společnosti, kteří se také snaží dostat k peněženkám zákazníků?
Apple a Google nenabízejí samotné platby, ale zajišťují jen to kolem. Ve skutečnosti platba stále probíhá přes finanční instituci. Například Apple se spojil v některých zemích s Visou, ale sám nikdy nevstoupil do bankovnictví. Protože se chce vyhnout veškeré složité regulaci, která stojí peníze. To, co dělají a co je pro nás problém, je, že si ukrajují část poplatků. Když budeme chtít podobnou službu poskytnout sami všem uživatelům iPhonů, vezmou si z toho poplatek. Soutěžit s nimi čistě a jen v této jediné věci je nemožné.
LN: Na druhé straně mají ale i zákazníci mnohem více informaci, mění se tím váš byznys?
Nejde jen o dostupnost informací, ale také o to, co s nimi budete dělat, jak je budete třídit, vybírat a používat. To, že je dnes na webu a jinde obrovské množství informací, prostě neznamená, že umíte posoudit, co pro vás znamenají. Proto si myslím, že banky jakožto finanční poradci mají stále přidanou hodnotu. Jde o schopnost absorbovat dostupná data a přeložit je do informací, které jsou pro vás osobně využitelné. Tam máme stále velký prostor.
Pokud se podívám třeba na investiční poradenství, je tohle přesně to, co děláme. Máme ve správě 209 miliard eur. Samozřejmě můžete sám sledovat a vyhodnocovat, co pro vás znamená vývoj v Číně, vývoj česko-německých vztahů, migrační krize nebo další události. Je ale otázka, jestli přesto budete umět spojit všechny konce a udělat to správně, nebo k tomu raději využijete profesionála.
LN: Máte nějaké konkrétní plány pro ČSOB?
ČSOB, a tedy Česká republika je druhým pilířem celé skupiny hned po Belgii. A to je důvod, proč chceme být na trhu jedničkou. Proto budeme do rozvoje banky v blízké budoucnosti hodně investovat. Abychom se i na českém trhu byli schopni přizpůsobit probíhajícím změnám a chování zákazníků, o kterých se bavíme. Chceme být lídrem trhu nejen nyní, ale i v budoucnu.
LN: Má tedy šéf ČSOB John Hollows a jeho tým jasné zadání stát se českou bankou číslo jedna?
Chceme být především lídrem trhu. Co se týče tržního podílu, jsme číslo jedna nebo dva, podle toho, jak to počítáte. Chceme být především příkladem, referencí pro ostatní. Pokud bude někdo zvažovat nový produkt, musí si říct –a co ČSOB? A je zadáním pro Johna a jeho tým, aby se stali příkladem nejen v bankovnictví, ale i v pojišťovnictví.
LN: A co se týče expanze třeba na další okolní trhy?
Pro nás je důležitá hlavní pětice zemí: Belgie, Česká republika, Slovensko, Maďarsko a Bulharsko, kde máme banku i pojišťovnu. V Irsku je jen banka. Kromě těchto zemí se v nejbližší době investovat nechystáme. Pokud v nich ale uvidíme příležitost posílit svou pozici, určitě to uděláme. Naším cílem je být lídr trhu, alespoň v první trojici v bankovnictví a mezi prvními pěti v pojišťovnictví. A to znamená, že v České republice máme ještě nějakou práci.
LN: Plánujete v Česku akvizice?
Pokaždé, když se objeví něco na prodej v jedné z našich hlavních zemí, díváme se na to. A pokud to splní základní kritéria, je to rozhodně příležitost. Musí to zapadat do našich plánů a musí to splnit i kritéria, co se týče výnosů a podobně. Chceme být finanční skupina stojící na dobrých základech a věřím, že jí teď jsme.
