„Musíme společnost hlavně stabilizovat a vrátit k normálnímu fungování. A stejně tak vrátit slivenecký mramor zpátky do Prahy,“ uvedl tehdy pro deník E15 Sýkora. Ten veřejnosti není tak docela neznámý. Na přelomu let 2010 a 2011 platil za pravou ruku tehdejšího ministra dopravy Víta Bárty (Věci veřejné), který si ho na úřad přivedl jako náměstka. Spolu se Sýkorou společnost Mramor Slivenec řídí a jedná za ni také Sýkorův bývalý kolega – další exnáměstek z resortu dopravy Lukáš Hampl.
Bártův náměstek Sýkora prý dostával peníze z ABL |
Hra o tučné sousto
Oba dva shodně tvrdí, že se k akciím firmy dostali skrze pohledávku a že nebýt jich, těžba mramoru ve Slivenci (již dnes značně omezená oproti minulosti) by patrně skončila vinou bývalého vlastníka, na něhož mimochodem podali několik trestních oznámení. Jenže jak zjistily LN, ten nabízí podstatně odlišnou verzi a nebere si přitom vůbec servítky.
Podnikatel Jan Slosiarik, který společnost vlastnil ještě do konce roku 2015, obviňuje bývalé náměstky z toho, že mu firmu ukradli. Obě strany na sebe navzájem podávají trestní oznámení a kolem sliveneckého mramoru se tak rozhořel velmi ostrý obchodní spor.
Ve hře je přitom poměrně tučné sousto, byť to na první pohled není zřejmé. Mramor ze Slivence sice zdobí pražské ulice a vestibuly metra, nicméně společnost je už po několik let ve ztrátě a má záporný vlastní kapitál (za rok 2014 celkem 40 milionů korun v minusu). Navíc si s sebou nese nemalý dluh. Jak říkají Hampl se Sýkorou, právě proto se firmy „ujali“.
„Pan Slosiarik neplatil mzdy ani zdravotní a sociální pojištění. Dluhy činily asi 150 milionů korun,“ vysvětlují oba bývalí náměstci v prostorách Obchodního centra Letňany. V kavárně, která patří právě Sýkorovi, dvojice bývalých úředníků vypráví, jak musela firmu zachraňovat.
Na první pohled jejich popis situace sedí. Jenže Jan Slosiarik nabízí docela jiný pohled na věc, který navíc dokládá řadou dokumentů, do nichž měly LN možnost nahlédnout.
„Je to lež. Všechny mzdy a platby s tím spojené byly zaplaceny,“ říká Slosiarik na úvod a vysvětluje, jak o svůj podíl ve společnosti přišel. Podle něj byl jeho zástupce ve společnosti Hampl ve skutečnosti bílým koněm, který mu měl pomoci obejít smlouvu o odkupu pohledávky. Měl ale využít situace a společně se svým bývalým kolegou z ministerstva Sýkorou se firmy zmocnit. Nyní na oba dva, společně s advokátem Markem Ulmanem, podává Slosiarik trestní oznámení a akcie Mramoru se pokouší získat zpět pomocí rozhodčí žaloby. „A jsem přesvědčen, že nakonec zvítězím,“ dodává.
„Vím, že to pan Slosiarik říká, a pravda je, že jsme byli přátelé, ale není to pravda,“ odmítá obvinění Hampl, který dnes figuruje jako statutární ředitel firmy. Vlastníkem akcií je oficiálně již zmiňovaný Sýkora.
Dluhy z kampeličky
Ať už je pravda na té, či oné straně, příběh o tom, jak dva náměstci ke společnosti na zpracování mramoru přišli, rozhodně stojí za pozornost. Souvisí totiž s jednou z největších finančních afér posledních let, případem vytunelované záložny Metropolitního spořitelního družstva (MSD).
‚Přibalí‘ s sebou Zeman i Kellnera? PPF plánuje v USA expanzi |
Ta do firmy Mramor Slivenec už před lety nalila úvěr sto milionů korun, z kterých v okamžiku jejího pádu, mediálně poměrně obšírně popsaného (manažeři ústavu v těchto dnech stojí obviněni před soudem), zbývalo splatit zhruba 90 procent. S pohledávkou bylo nutné se nějakým způsobem vypořádat. Po krachu MSD ji z konkurzní podstaty odkoupila jistá společnost Glory Daze z Britských panenských ostrovů, kterou dle informací LN ovládá společnost EC Group někdejšího exponenta skupiny Motoinvest Pavla Šimka. A ten dal Mramoru Slivenec lhůtu na vypořádání se s pohledávkou do konce roku 2015.
Dotud se obě strany shodují. Otázkou je, co se dělo dál.
„Byla tady nějaká snaha to sanovat, někdo do toho musel nalít peníze a jediný, kdo byl ochotný, byl tady kolega Sýkora,“ vysvětluje Hampl a ukazuje na druhého exnáměstka ministerstva dopravy. „Ale musel jsem si na to půjčit od slovenských investorů. A s těmi jsme se potom nějak dohodli. Po tvrdém vyjednávání,“ dodává Sýkora.
Kdo přesně oni tajemní slovenští investoři jsou, však neupřesnil.
A co říká bývalý vlastník Slosiarik? Ten předně vysvětluje, proč může být firma, která dle účetních závěrek vykazuje zápornou hodnotu, zdrojem nějakého sváru. Vlastní totiž pozemky na okraji Prahy, které by se po případné změně územního plánu mohly proměnit ve velmi lukrativní parcely. Jejich spekulativní hodnota může podle Slosiarika už dnes dosahovat desítek milionů korun.
Známí z Motoinvestu
„Proto jsem tu společnost deset let držel a de facto ji dotoval z vlastních peněz. A oni mi ji prostě ukradli,“ tvrdí Slosiarik.
Jak k tomu mohlo dojít? Věc je o něco pikantnější, než se zdá. Slosiarik a bývalý náměstek ministra dopravy Lukáš Hampl jsou totiž letití přátelé, kteří se poznali zkraje 90. let ve skupině Motoinvest miliardářů Pavla Tykače a Jana Dienstela. A to přímo v orgánech vytunelovaných CS Fondů.
Za ty roky se odehrála řada věcí, ale vzájemná důvěra obou dvou (a tady se ve výpovědi shodují) vydržela až do roku 2015. Tehdy bylo potřeba vyřešit pohledávku z Metropolitního spořitelního družstva, tou dobou už ve vlastnictví EC Group Pavla Šimka, dalšího bývalého kolegy z Motoinvestu. Pohledávku chtěl Slosiarik odkoupit, ale to z právního hlediska nemohl udělat sám. Smlouvy totiž vyloženě hovoří o tom, že dlužník ani osoba s ním spřízněná nemohou odkoupit svůj dluh.
OKD chce koupit miliardář Křetínský. Druhým zájemcem je zahraniční fond |
„A tak jsem požádal Hampla, aby mi v podstatě dělal bílého koně,“ vzpomíná Slosiarik. Podle jeho verze se tehdy objevil Sýkora, který navrhl, že mu pomůže odkup pohledávky financovat. Už tehdy údajně hovořil o „slovenských investorech“, kteří si jako podmínku kladli zahrnout akcie do zástavy. „Následně si podepsali beze mě smlouvu, kterou mě o společnost připravili. Vím, že chyba je také na mojí straně, protože jsem Hamplovi důvěřoval. Ano, byl jsem naivní, když jsem mu k té krádeži svojí důvěrou dopomohl,“ vzpomíná Slosiarik.
Soudní kolotoč
Obě strany jsou dnes v ostré legální při, která probíhá hned na několika frontách. Jak už bylo řečeno, Hampl se Sýkorou už na Slosiarika několik trestních oznámení podali, mimo jiné kvůli výplatě peněz z vyhraného arbitrážního řízení se stavební společností Skanska. Spor kolem sliveneckého mramoru tak zřejmě jen tak neutichne a o tom, která ze stran má pravdu, se teprve rozhodne.
LN měly možnost nahlédnout do dokumentů, které naznačují, že Hampl byl původně skutečně jen bílým koněm a že to byl Slosiarik, kdo vyjednával o odkupu pohledávky. Nicméně jejich pravdivost nelze s jistotou ověřit.
Hampl se Sýkorou si v průběhu vzájemné komunikace několikrát protiřečili.
„Já jsem nebyl bílým koněm. Ty akcie společnosti byly v té době už moje, já jsem je odkoupil,“ tvrdí například Hampl. Zároveň ale jako jeden z důkazů o svojí pravdě přeposlal několik e-mailů (jejichž relevanci opět nelze ověřit), v nichž Jan Slosiarik dává souhlas s transakcí, která nakonec akcie přihrála do rukou jeho partneru Sýkorovi a o niž se celou dobu vede spor.
Nabízí se tak logicky otázka, proč by Slosiarik jednal v pozadí za cizí firmu. A to v době, kdy už v ní oficiálně nefiguroval. Na druhou stranu Slosiarik už jednu část bitvy prohrál. Jeho návrh na insolvenci Mramoru Slivenec soud v polovině února zamítl.
