Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Socialismus na silnicích. Česko brázdí desítky tisíc aut ze zemí RVHP

Ekonomika

  6:00
PRAHA - O kvalitě aut rumunské značky Oltcit si její pamětníci dodnes vyprávějí vtipy. Porucha skoro na každé cestě, vysoká spotřeba či velmi složité ovládání. Přesto je v českých registrech těchto aut ještě 4413. A nejde o ojedinělý úkaz, na silnicích jezdí desítky tisíc dalších aut z doby socialismu.

Už podle názvu je zřejmé, že se Moskvič vyráběl v hlavním městě Sovětského svazu. V ČR je těchto aut 12 153 s průměrným stářím 43,8 roku. foto: Michal Klíma, MAFRA

Další rezaví ve stodolách, ale majitelé je stále neodhlásili z registru vozidel. Z údajů, které lze vysledovat z úředního registru vozidel, je evidentní, že v Česku se nachází stále vysoký počet aut, které zažily dávné roky budování socialismu. A mizí jen pomalu.

Tisícovka aut značky Žuk s průměrným stářím přes 48 let, 13 tisíc jen o málo mladších wartburgů a 21,5 tisíce trabantů, 12 tisíc moskvičů, skoro 57 tisíců vozů Lada nebo mimo jiné přes tisícovku 50letých barkasů.

Z celkového počtu 5,4 milionů osobáků na českých silnicích (k letošnímu 31. březnu) tvoří sice jen malé procento - silnicím vládne 1,8 milionů (v průměru 16 let starých) škodovek, ale výše zmíněných aut s rokem výroby v průměru ze začátku 70. let (leckdy i mnohem starších) je stále v registru zhruba kolem 150 tisíc.

Nejstaršími jsou vozy značky Aero, které jsou průměrných stářím 80 let spíš v kategorii historických.

V Československu byla oblíbená i francouzská značka Simca. V registrech je ještě 2703 kusů, kterým je v průměru 48,4 roku.

Po Česku lze ale stále míjet mnoho tatrovek i nemalý počet starých „embéček“ nebo „stopětek“ a favoritů, které statistika Svazu dovozců automobilů (SDA), ze které LN údaje čerpají, řadí pod jednu kolonku Škoda, a ve které celkový věkový průměr snižují na 16 let statisíce nových modelů.

Tajemník SDA Josef Pokorný připomíná, že počet registrovaných aut ještě neznamená, že přesně tolik jich po českých silnicích stále jezdí. Některá stále evidovaná auta už rezaví odstavená na špalcích, jiná jsou zapomenuta někde ve stodolách a jen minimum skutečně jezdí v provozu. A z nich řada ještě jen příležitostně coby veteránská vozidla.

Pojištěných veteránů je hrstka

To ostatně ukazují i data České kanceláře pojistitelů. Dle jejích statistik je v Česku pojištěno 35 000 vozidel z někdejšího bloku RVHP. Na celkovém počtu téměř pěti milionů pojištěných vozidel mají tato auta podíl pouze 0,7 procenta. V roce 2010 byl podíl takových aut 2,2 procenta a dlouhodobě tak klesá.

Vysoké stáří aut se ovšem netýká jen značek bývalého socialistického bloku. Ze statistik SDA vybočují například dvě v Česku populární „západní“ značky: Fiat a Opel. Obě tyto značky mají na rozdíl od většiny ostatních mainstremových automobilek v Česku výrazně vyšší podíl aut starších patnácti let. V obou případech je to přes 50 procent.

Brusel bude vyšetřovat Slováky. Bylo opravdu nutné dát Jaguaru miliardy?

U fiatu je starších 15 let více než 117 000 z téměř 176 000 registrovaných aut, u Opelu je to 131 000 z více než 228 000 vozů. Důvody pro tento zvláštní stav musíme hledat v popularitě aut těchto značek v Česku krátce po revoluci. Ojeté opely a fiaty tehdy patřily k velmi vyhledávaným artiklům. Potvrzuje to i Martin Hejral z českého zastoupení Opelu: „Zhruba v letech 1994 – 2000 patřila značka Opel k nejdováženějším na poli ojetých vozů, v těchto letech nám mnohdy náležela třetí nebo čtvrtá příčka ve statistikách,“ popisuje někdejší popularitu značky.

Navíc, Opel byl velmi aktivní i coby importér. „Po změně režimu byl Opel jedním z prvních importérů, který na tehdejší československy trh nastoupil. I díky tomu byl Opel nejdováženější nebo jednou z nejdováženějších zahraničních značek aut, vysvětluje Hejral, že po Škodovce býval Opel v Česku jednou z nejpopulárnějších značek.

Starý, ale dobrý

Dnes už nemá Opel na českém trhu tak významnou pozici, což znamená, že jeho vozový park mládne pomaleji než u jiných značek. Hejral také zdůrazňuje, že staré opely v Česku jezdí jednoduše i proto, že svým majitelům stále dobře slouží. „Když se vám auto rozpadne, tak ho z provozu vyřadíte. Držet staré auto, které by nejezdilo, v evidenci, se dnes v podstatě nevyplatí,“ říká Hejral.

Komplikací statistik SDA je, že do roku 1999 se nepárovala vozidla, za která pravidelně hradí majitel zákonné pojištění, s registrem vozidel. To zavedl zákon až od roku 2000, od kdy pojišťovny mohou porovnávat údaje svých platících klientů s údaji o registrovaných autech a případně upomínat či trestat neplatiče. Pokud ale řidič od roku 2000 s vozem nejezdí a přitom ho neodhlásil z evidence, je prakticky nedohledatelný.

Terénních vozů rumunské značky ARO je v ČR 1965, je jim v průměru 39,2 roku.
Rumunská značka Oltcit vycházela z licenční dohody se Citröenem. V Česku 4413...

„Ta auta se podle registru tváří jako živá, ale na blíže neurčený podíl z nich to neplatí. Další skutečností, která může zkreslit čísla z registru vozidel, je, že po revoluci u nás lidé dost často prodávali auta jako byly žigulíky nebo moskviče do Ruska. A u nás je dotyčný ani neodhlásil z evidence. Takových bylo v té době, kdy u nás naopak nastala možnost levně nakoupit ojetiny ze západu, poměrně hodně,“ říká Pokorný.

Připomíná, že přímo v Evropě patří česká auta průměrným věkem 15,3 roku k nejstarším. Ale stárnutí celého vozového parku není jen doménou Česka, platí obecně po celém světě. A důvodů je víc. Například ten, že řada zemí, včetně Česka, nijak nepodporuje obnovu vozového parku. Na rozdíl třeba od Německa, kde auta průměrem přes devět let patří k nejmladším v Evropě, a kde stát motivuje lidi k nákupu novějších a tedy i ekologičtějších vozů například silniční daní, kterou mají starší vozy dražší.

„To by, třeba kromě šrotovného, o kterém se u nás už dávno ani nemluví, mohlo být vhodné řešení i pro Českou republiku. Jenže kromě praktického a ekologického přínosu to má i politickou rovinu, která to spíš blokuje. Staršími vozy jezdí spíš starší a sociálně slabší lidé a zvýšit jim vyšší daní za provoz starého auta životní náklady není politicky populární,“ zamýšlí se Pokorný.

Grafika.

Smrdí a ohrožují život?

Vysoké stáří aut v Česku má řadu důsledků. Nejen škodlivé emise, které ničí životní prostředí. Staré vozy najezdí výrazně méně kilometrů než ty nové – odhaduje se, že ročně najedou jen 18 procent toho, co vozy nové. Ale přitom svými emisemi představují výrazně větší zátěž pro životní prostředí.

Dalším rizikem starých vozů je jejich menší bezpečnost. Platí úměra, že čím mladší auto, tím méně při nehodách usmrcených řidičů a členů posádky. V případě historických vozidel ze socialistického bloku už je ovšem toto riziko dle statistik pojišťoven neprůkazné. „Škod na zdraví souvisejících s nižší bezpečností těchto vozidel je už tak málo, že vyšší náchylnost k těmto škodám je již neprůkazná,“ vysvětluje Petr Jedlička, vedoucí oddělení pojistné matematiky a analýz České kanceláře pojistitelů.

Staré vozy většinou bez problémů procházejí technickými kontrolami. Jednak - na skutečné veterány, které jsou vedeny jako historická vozidla, se povinnost pravidelných STK nevztahuje. A ostatní „běžná“ stará auta při pravidelných kontrolách většinou projdou.

„Platí, že emise a všechny další jiné požadavky, které musí vozidlo splnit, se vztahují k požadavkům, které platily v roce výroby,“ připomíná Jiří Rejmon z představenstva Profesní komory STK.

A dodává: „Pokud v době vzniku pro auto neplatila například povinnost mít pásy i na zadních sedačkách, tak je tam nemusí mít ani dnes. Pravda, existují některé novinky, které jsou dnes povinné a které musejí majitelé starších vozů splnit. Například museli doplnit mlhové světlo. Ale obecně lze říci, že o vozy staré třeba 20 a více let se lidé dobře starají. Chtějí-li ho mít v provozu, tak vědí, že potřebuje větší péči. To se třeba u všech novějších aut říci nedá,“ říká Rejmon.