Pitr se podle žalobců dopustil trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku, Zouhar mu podle spisu pomohl. Oběma hrozí až osm let vězení. Zouhar dnes uvedl, že Pitra zná asi od roku 1998. Původně čistě obchodní vztahy prý později přerostly v přátelství.
Společnost Agrocredit se dnes k řízení s nárokem na náhradu škody nepřipojila. Podle předsedkyně prvoinstančního senátu Evy Brázdilové pouze soudu vzkázala, že se poškozenou necítí. Zouhar obžalobu odmítl. "Já se necítím vinen vůbec ničím, co je mi kladeno za vinu," řekl soudu s tím, že okolnosti obchodů byly složité a obvinění je vytržené z kontextu.
Oba muži podle obžaloby uzavřeli koncem června 2000 smlouvy o prodeji akcií Setuzy a Milo Surováren z majetku společnosti Agrocredit firmě Invest Oil Bohemia (IOB) celkem za 750 milionů korun (402.549 akcií Setuzy za 120 milionů korun, 589 akcií Mila za 630 milionů korun).
Smlouvy za kupující společnost podepsal podle spisu Zouhar, který byl v představenstvu IOB, a za prodávající firmu předseda představenstva Agrocreditu Pitr.
IOB měla peníze uhradit do 60 dnů, to se ale podle obžaloby nestalo.
Následně bylo ke smlouvám podle spisu vydáno několik dodatků, kterými se podle žalobců odsouval termín splatnosti postupně až na konec roku 2000.
Dva měsíce po převodu cenných papírů, 29. srpna, byl Zouhar podle spisu zvolen jediným členem představenstva Českomoravské finanční a leasingové (ČMFL), která Agrocredit vlastnila.
O den později pak byla podle obžaloby uzavřena dohoda, podle níž měly akcie ČMFL sloužit jako záruka v případě, že by IOB Agrocreditu za cenné papíry Setuzy a Milo Surováren nezaplatila.
Agrocredit nakonec od IOB podle spisu obdržel místo tři čtvrtě miliardy korun akcie ČMFL, které měly v té době podle žalobkyně Ivany Komárkové tržní hodnotu maximálně 1,2 milionu korun. Oba muži podle ní způsobili Agrocreditu škodu přesahující 704 milionů korun.
Podle Zouhara bylo ale vše mnohem komplikovanější. Podle obchodního rejstříku byla v roce 2000 majitelem ČMFL Setuza s podílem 700 milionů korun a Investiční a Poštovní banka (IPB) s podílem 750 milionů korun. IOB podle Zouhara již od roku 1999 jednala s IPB o nákupu jejího podílu v ČMFL.
Přes uzavřenou opční smlouvu prý ale banka do června 2000 neprokázala, že akcie ČMFL drží. IPB po jejím pádu převzala Československá obchodní banka (ČSOB), podle Zouhara se ale bránila dalším jednáním.
Mezitím prý IOB odkoupila akcie Setuzy a Mila, součástí obchodu byla podle Zouhara pětiletá opční smlouva pro Agrocredit na případný zpětný odkup akcií. Firma tak prý měla akcie "na dosah" až do ledna 2002, kdy nezaplatila opční prémii, a akcie ČMFL tak prý v žádném případě nebyly bezcenné.
Muž dnes soudu řekl, že IOB složila při nákupu akcií 50 z dohodnutých 750 milionů korun. Proč se to neobjevilo v žádné smlouvě, ale vysvětlit nedokázal.
IOB následně podle něho prodala akcie Mila Setuze, od které naopak koupila 700 akcií ČMFL. Do hry pak prý vstoupil zahraniční investor, který měl zájem o majoritní podíl v ČMFL.
Vzhledem k dřívější opční smlouvě IOB s IPB pak zahraniční firma uzavřela s IOB smlouvu na odkup 700 akcií ČMFL za 900 milionů korun. IOB chtěla z peněz podle Zouhara zaplatit Agrocreditu za akcie Setuzy a Mila.
Zouhar pak prý koncem srpna na valné hromadě ČMFL zastupoval zahraničního investora. Muž dnes popřel tvrzení obžaloby, že by byl zvolen jediným členem představenstva firmy - vedle něho tam prý byli další dva lidé.
Zouhar se brání: "může za to ČSOB"
Veškeré problémy podle Zouhara způsobila ČSOB, která prý oznámila, že se necítí být vázána smlouvou mezi IOB a IPB. Zahraniční firma pak podle Zouhara odstoupila od smlouvy na nákup 700 akcií ČMFL a cenné papíry vrátila. Právě kvůli tomu prý vznikly dodatky o odkladu splatnosti mezi IOB a Agrocreditem a dohoda o zástavě akcií ČMFL.
Zahraniční investor pak podle Zouhara projevil zájem o akcie Agrocreditu, valná hromada prý cenu určila na 1,4 miliardy korun. I v tomto případě podle Zouhara vše ztroskotalo na ČSOB, která podle něho odmítla vydat akcie firmy.
Pitr byl v roce 2006 pravomocně odsouzen k pětiletému trestu vězení za daňové delikty z roku 1994. Do vězení podnikatel nenastoupil a od roku 2007 se podle všeho skrývá v zahraničí. Je na něho vydán tuzemský, evropský a mezinárodní zatykač.
