Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Stopka pro státní megalomany. Zákon si posvítí na nesmysly

Evropa

  7:05
PRAHA - Postavíme akvapark a turisti se k nám do obce jen pohrnou. Peníze dá stát, takže nám nic nestojí v cestě. Jestli se megalomanský projekt vyplatí, to netřeba zjišťovat. Takový byl příběh obce Bublava na Karlovarsku.

Torzo zamýšleného akvaparku v Bublavě. foto: Václav Šlauf, MAFRA

Státní dotaci 60 milionů dostala bez jakýchkoli ekonomických analýz v roce 1999, v roce 2002 zastavila stavbu akvacentra mimo jiné proto, že se ukázalo, že nemá dost vody, aby ho naplnila. 

A dodnes se soudí se stavební firmou Skanska o peníze, které musí státu vracet a vzhledem ke svému předlužení si nesáhne na evropské peníze. Mementem špatného rozhodnutí zůstává chátrající rozestavěný vodní svět.

Stopku takovýmto případům má vystavit nový zákon s nepříliš poutavým jménem „o vnitřním řízení a kontrole ve veřejné správě“. Ten bude nově požadovat, aby každá investice byla posouzena z hlediska své ekonomické výhodnosti a udržitelnosti. Tedy nejen to, zda někdo projekt zaplatí, ale také jestli bude dost prostředků na jeho provoz.

ČTĚTE TAKÉ:

„Za toto ekonomické posouzení je zodpovědná schvalující osoba, tedy ten, kdo výdaj schválil,“ upřesňuje první náměstek ministra financí, Lukáš Wagenknecht, jehož tým zákon připravil. Teď jej po připomínkovém řízení posílá do Legislativní rady vlády. 

„Je na tomto člověku, zda si posudek zpracuje sám, nechá si jej udělat interně, nebo najme externisty,“ dodává Wagenknecht s tím, že zákon se má s výjimkou státem ovládaných firem týkat všech veřejných peněz – tedy od obcí až po ministerstva.

Zákon ale čelí kritice. Třeba od starostů menších obcí, ale také od ostatních resortů – kvůli přílišné koncentraci moci na financích.

Projet bez zastavení

„Ďábel se vždy skrývá v detailu, který bude obsažen zatím v neexistujících prováděcích předpisech. Těžko narýsují hranici přesně mezi politickým a úřednickým rozhodnutím, kdy v menších obcích se to navíc protíná v jediné osobě starosty. Když pronajmu obecní objekt pečovatelské službě o zdravotně postižené za méně, než by mi dal nějaký obchodník, mohlo by to způsobit škodu, ale pro obec to má přínos,“ kritizuje Petr Gazdík, úřadující šéf STAN. 

Politická rozhodnutí podle něj proto trestat není možné.

Stejně jako stopka na silnici i tato zákonná stopka půjde projet „bez zastavení“. Politickým rozhodnutím se lze odchýlit od závěrů posudku, když například obec nutně nějakou stavbu potřebuje. Špatné zúřadování dotace anebo následné předlužení obce samozřejmě postižitelné budou.

Skvělé vysvědčení: 92 % firem z Německa by u nás investovalo znovu

Zákon sám o sobě neobsahuje tresty za to, že nebude jeho litera naplněna. Nicméně přesně označuje odpovědné osoby, které pak mohou nést pracovněprávní av případě zneužití veřejných peněz i trestněprávní odpovědnost.

Navíc nedává vrcholným úředníkům nebo politikům šanci vyvázat se z odpovědnosti tím, že nakonec investici podepíší nižší úředníci, jako tomu bylo třeba v proslulé kauze ProMoPro z dob, kdy Česko šéfovalo Evropské unii.

Chybějící posouzení, zda se nový projekt vyplatí, může být důvodem ke krácení nebo odebrání dotace. A zákon pak jasně stanoví, že postižená obec nebo státní organizace mají takovou újmu po „pachateli“ rozhodnutí vymáhat.

Strach z byrokracie

To je jeden z bodů, který dráždí starosty. Obávají se, že nebudou schopni udělat žádné rozhodnutí, protože někdo, nejlépe politická konkurence, jej ohodnotí jako chybu a starostové ji pak budou muset platit ze svého.

Strach mají také z narůstající byrokracie a přílišné kontroly malých obcí, kde je to jednodušší než u miliardových investičních akcí na ministerstvech či krajských úřadech.

„Pro to, abychom dali v Suché Lozi myslivcům deset tisíc, je už teď třeba, aby to účetní úřadovala 14 dní. A musíme podle paragonů zkontrolovat, že to nepropili. Když ale po nás chce Zlínský kraj 110 tisíc za dopravní obslužnost, už nám neskládá účty, kolik je opodstatněná ztráta z toho, že do obce zajíždí autobusy,“ popisuje své pochyby bývalý starosta Suché Loze a dnes místopředseda sněmovny.

Chybějící prováděcí předpisy vadí i krajům, které v připomínkovém řízení uplatnily stovky námitek. Některé z nich, například Ústecký, dokonce chtějí, aby zákon bez nich nebyl vpuštěn do dalšího kola legislativního procesu.

„Ty vzniknou na základě schváleného zákona. A jeho projednávání nemůžeme přerušit, protože máme povinnost implementovat evropskou směrnici o vnitřní kontrole. Jinak nebudeme schopni čerpat evropské fondy,“ odráží námitky Wagenknecht.

Komise totiž zkritizovala Česko za kontrolu dotací. Nedůvěřuje jí. Vadí jí také, že kontrolu neprovádí jen úřad, který dotaci poskytl, ale následně pak i finanční úřad, který ovšem nepostupuje podle mezinárodních standardů, ale podle daňového řádu.

To je ostatně nevýhodné i pro stát. Když první kontrola dotace najde pochybení třeba v rozsahu 50 procent, odešle toto zjištění do Bruselu. Unijní rozpočet od státu pak chce vrátit dotaci v tomto rozsahu. Vymáhat pro stát dotaci má ale finanční úřad, který provede svou kontrolu podle daňových pravidel.

Může dojít ke zjištění, že se má vracet jen dvacet procent. Ty také od příjemce dotace vymůže. Stát pak ze svého rozpočtu doplatí Bruselu zbytek.

„Každá země v evropské osmadvacítce má nějaký systém vnitřní kontroly. Česko zatím nepatří mezi ty s běžnými uznávanými mezinárodními standardy, ale také ne k nejhorším. Je v jakémsi procesu transformace. A každý pokrok je dobrý. Nikdy nemáte úplnou jistotu, že nepřijde snaha o zpronevěru evropských peněz, ale transparentní systém toto riziko může významně snížit,“ míní i s ohledem na návrh zákona Robert Gielisse, hlavní poradce pro vnitřní kontrolní systémy členských zemí na generálním ředitelství Evropské komise pro rozpočet.

Pochyby obcí se snaží Wagenknecht pak rozptýlit tím, že zákon jim má především pomoci.

„Je to jakýsi návod, jak správně řídit rizika. Mohou mít dobře spočítáno, že rekonstrukci kulturního centra zaplatí, ale pak zjistí, že musí podle podmínek dotace platit tři zaměstnance na plný úvazek, a přitom v centru nesmějí provozovat komerční akce, takže je musí zaplatit ze svého rozpočtu. A to může být pro malou obec zničující. Tomu má soustavná vnitřní kontrola zabránit,“ uvádí náměstek.

Přílišná moc v rukou financí?

Odpor zákonu kladou ale i ostatní resorty v čele s Úřadem vlády. Obávají se, že zákon zbytečně posiluje ministerstvo financí. Kontrolu dotací – a to jak národních, tak evropských – bude mít na starosti armáda auditorů z financí, která nahradí i finanční úřady. Právě z řad zaměstnanců berňáků se také část nově vznikajícího týmu rekrutuje.

Mediálně už byl překřtěn na Kobru II. Má totiž kontrolovat jednak dotace třeba v obcích, ale také nakládání s penězi na ministerstvech.

Představa je, že se podívá průřezově například na IT zakázky na více resortech. A z jeho závěrů pak mají vyplývat doporučení, jak s penězi nakládat lépe. A právě to považují kritici zákona za zbytečnou koncentraci moci.

„To je nepochopení systému. Ministerstvo je odpovědné za plnění rozpočtu, tak si ho taky zkontroluje. Navíc už dnes by podobné kontroly mohlo provádět, ale nemá na to kapacity, které získá uvolněním odborníků z finančních úřadů,“ brání svůj zákon Wagenknecht.

Zákon vítají i protikorupční organizace, které ostatně některé pasáže do něj v připomínkovém řízení vkládaly. „Ročně představují veřejné zakázky nějakých 500 až 600 miliard korun.

Máme celkem komplexní legislativu na to, jak správně zadávat veřejné soutěže. Dosud ale neexistuje předběžná kontrola výdaje a chybí měřitelnost cílů, kterých chceme takovým výdajem dosáhnout. V tomto směru je na tom lépe nakládání s evropskými prostředky než se státními dotacemi,“ uvádí Martin Kameník z protikorupčního sdružení Oživení.

Zákon právě sjednocuje přístup jak k evropským, tak národním penězům.

Autor: