14. července 2018 7:00 Lidovky.cz > Byznys > Firmy a trhy

Světové hračky z českého pískoviště. Školky si nás nemohou vynachválit, říká Nevřela

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
Manfred Nevřela, který od roku 1998 buduje firmu vyrábějící české hračky. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Manfred Nevřela, který od roku 1998 buduje firmu vyrábějící české hračky. | foto: Luboš Wišniewski

„Ve školkách si nás nemohou vynachválit,“ směje se Manfred Nevřela, když balancuje na plastové sklápěčce Mercedes, která podle něj hravě unese stokilové zatížení. Ve firmě nedaleko Ostravy se dělá zhruba 300 různých hraček, které potom míří do celého světa, a zmíněné školky je mají rády proto, že bezpečně vydrží déle než tři školní roky. „No pro náš byznys by možná bylo lepší, kdyby u nás musely školky nakupovat častěji, ale takto nepřemýšlíme,“ dodává Manfred Nevřela, který od roku 1998 buduje firmu, která dnes zaměstnává 120 lidí, její tržby dosahují čtvrt miliardy korun a odolává nejen předškolákům, ale také čínské konkurenci.

Advertoriál

Jak jste se vlastně dostal k výrobě hraček?
Po dokončení studia na Slezské univerzitě jsem nastoupil do společnosti PF Plasty v Chuchelné a tam jsem se také potkal se svým dnešním společníkem Davidem Klöselem. Bylo to v roce 1996, spolu s Davidem jsme byli jedni z mála lidí, kteří ve firmě uměli perfektně německy, a využili jsme příležitost. V tamní firmě viděli více budoucnosti ve výrobě pro automobilový průmysl. Věděli jsme, že se chceme věnovat hračkám, mít vlastní vývoj a dál vše rozvíjet. Takže jsme se dali dohromady s majitelem německé firmy Lena Joachimem Söhnem a spustili jsme malou výrobu hraček v Česku pod jejich licencí.

Tak vznikla společná firma LENA-hračky?
Ano. My jsme dodali kontakty na východní Evropu a zároveň začali zabezpečovat výrobu v Česku, oni dodali značku, první formy a kapitál, který byl velmi rychle splacen, a firma se stala zcela finančně nezávislou. Souběžná výroba tady a v Německu fungovala až do roku 2004. Pak tam ale přišla významnější krize a pan Söhn se rozhodl, že pokud chce značku a firmu udržet, musí začít kvůli nákladům vyrábět pouze v Česku. Vyráběli u Norimberku na jednu směnu, neměli produktivitu, zatímco my tady jedeme nonstop na čtyři směny včetně víkendů. Němci v takových případech fungují jako velcí patrioti, a proto učinit takové rozhodnutí pro něj nebylo vůbec jednoduché.

Jak se v Česku dají vyrábět plastové hračky a zároveň si udržet náskok před Čínou?
Musíte si vybrat správnou část trhu. My se soustředíme na větší a složitější hračky, které jsou určeny hlavně pro děti na písek. Takže musejí něco vydržet, mít dobré zpracování, nápad a pochopitelně všechny bezpečnostní certifikáty. Musejí fungovat, když se do nich písek dostane. A zároveň nám pomáhá to, že z Číny se dovážejí v našem segmentu obvykle jen malé plastové věci, u kterých nehrají takovou roli dopravní náklady.

Takže vyrábíte jen proto, že se podobné hračky nevyplatí z Asie dovážet?
To zase ne. Kupující, tedy rodiče, ale také prodejci, tedy obchody či eshopy s hračkami, jsou ochotni si za lepší výrobek se všemi certifikáty připlatit. To však neznamená, že vyrábíme hračky jen pro určitou skupinu. Lidé chtějí, aby si jejich děti hrály s bezpečnou a zároveň zdravotně nezávadnou hračkou. A obchodníci zase potřebují, aby za výrobky někdo nesl odpovědnost. Opravdovou, nejen deklarovanou. Obchodní řetězce, do nichž hodně dodáváme, si chtějí být jisty, že výrobce je nablízku, umí rychle a přesně dodávat a vyrábí z kvalitních surovin.

Tlačí vás velké řetězce hodně do snižování cen?
Popravdě máme sílu na to s nimi jednat. Obsluhujeme například také britské Tesco, a jelikož chtějí mít kvalitního evropského výrobce, veškerou jistotu a servis produkce, což jim v Číně nikdo neumožní, tak se nám daří držet vzájemný obchod tak, aby byl výhodný pro ně i pro nás. Je to složité, ale jde to.

Kolik dnes zásobujete trhů?
Celý svět. Prodáváme i na trhy jako Japonsko, Indonésie nebo Trinidad a Tobago. Ale základ je samozřejmě západní Evropa. My obchodně obsluhujeme východní Evropu a Rusko a německá centrála dodává na západ a dál do světa.

Jaké jsou v poptávce po hračkách trendy?
I trh s hračkami na písek je ovlivněný moderními technologiemi, sociálními sítěmi a elektronikou. Když to trochu zjednoduším, tak se zkracuje věk dětí, které si s našimi hračkami hrají. Právě proto, že dávají přednost třeba tabletům. Zatímco dřív bylo normální, když si na písku s plastovou tatrovkou hráli sedmi až osmiletí kluci, dnes už je to přestává bavit podstatně dříve. Od pěti až šesti let mají jiné zájmy.

Co se s tím dá dělat?
My například snižujeme hranici vhodnosti věku dané hračky, což zase znamená, že musí projít ještě přísnějšími testy, a její výroba je tedy nákladnější. Plus sázíme na design, aby hračky zaujaly rodiče, kteří je nakonec kupují. Musí vidět, že za své peníze dostanou pro děti pěknou a kvalitní věc.

Jak vypadá vývoj a výroba hračky?
Musíte navrhnout design, funkčnost, vyrobit mnohdy 3D model, vstřikovací formy na plast a všechno odzkoušet. Pak se vyrobí zkušební série, vyzkouší se montáž a celý proces se ještě dolaďuje, než se spustí sériová výroba. Dohromady to zabere několik měsíců. Pro nezávislé testování používáme německou zkušebnu TÜV Rheinland, jejíž certifikáty následně platí po celé Unii. Obsahuje kontrolu technických požadavků, prozkoušení všech bezpečnostních charakteristik či zdravotní nezávadnosti výrobku. To je skvělá věc a vždy si na ni vzpomenu, když někdo všechno z EU zatracuje.

Kolik celý vývoj stojí?
Počáteční investice jsou v řádu stovek tisíc dolarů, tedy jdou do milionů korun. Nejdražší jsou vstřikovací formy.

Co je váš největší prodejní hit?
Právě řada menších náklaďáků, jejichž padělek jsme teď dokonce objevili na Ukrajině. Největším hitem jsou popeláři, různé míchačky nebo bagry. Odhaduji, že jich ročně uděláme zhruba 600 tisíc kusů.

Vy jste v roce 2009 postavili úplně novou továrnu v Dolním Benešově, ovšem zároveň se naplno rozjela krize. Jak se vás dotkla?
Nemohli jsme sehnat financování na stavbu. Nakonec pomohla ČSOB, která nám dala jako jediná důvěru. Nás se ale pokles prodejů nedotknul. Naopak. Rozšiřovali jsme výrobu, protože jsme získali velké zakázky z německých obchodních řetězců Aldi a Lidl. Představte si, že chtějí třeba 20 kusů nějaké hračky na jednu prodejnu, ale mají několik tisíc obchodů. To je potom zajímavá série pro každého výrobce. A samozřejmě si takoví zákazníci posílají své inspektory, kteří chtějí průběžně vidět, v jakých podmínkách se vyrábí, a jak se drží kvalita. Občas si připadáme, jako bychom dělali vesmírný program. Jde o každý milimetr.

Jaké je česko-německé soužití v jedné firmě?
Mentalita je odlišná. Občas mi připadá, že Němci chtějí mít vždy ve firmě vše nejlepší, i když na to právě třeba nemají. Češi zase mají tendenci investiční věci odkládat a pořizovat je jedině v případě, že pro tu věc mají 100% využití a je to neodkladné. I když jsme vlastně malá rodinná firma na české i na německé straně, Söhnovi vždy trvají na tom, že budeme mít všechny nástroje, které používají velké korporace. Třeba informační systém SAP. Zavádění bylo krušné, museli jsme přibírat lidi, ale je fakt, že teď vše funguje. A tak bych mohl pokračovat.

Co vás na byznysu stále baví?
Že je výroba v Česku, že ji držíme v Evropě a že tady zaměstnáváme přes sto lidí. Pracujeme jako rodinná firma, na čtvrtmiliardový obrat máme vlastně jen deset lidí v administrativě. A jsou s námi už dlouho. Začínali jsme ve třech lidech, s kolegou Klöselem jsme přes den dělali byznys a večer šli montovat hračky.

Kde vidíte budoucnost firmy v horizontu dvou tří let?
Chceme více diverzifikovat výrobu, chceme se naučit pracovat s dalšími materiály, přinášet pět šest novinek ročně a budeme se soustředit na naše tradiční produkty. Hračky, které neztrácejí svoji funkčnost, i když se při hře do nich dostane písek. (smích)

Jiří Coufal




Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz