Zisky z ropy se totiž snížily a hlavně - hodnotu dubajských investic do západních nemovitostí a cenných papírů srazila finanční krize. Samotný dubajský trh s realitami téměř zkolaboval. "Je to konec,Dubajského zázraku‘, kde se nic nemohlo nepovést," tvrdí novinář a orientalista Matthias Klein, který žije v Bejrútu.
Predátoři na lopatkách
Ministr ekonomiky Sultán bin Saíd al Mansourí včera oznámil, že dubajská vláda vydá dluhopisy v hodnotě až deseti miliard dolarů.
Přitom už na konci října vydala Dubaj dluhopisy v hodnotě čtyř miliard dolarů a na jaře si vypůjčila více než deset miliard dolarů od centrální banky sousedního emirátu Abú Dhabí. Další dluhy, zhruba 80 miliard dolarů, mají státní společnosti Dubai World, Investment Corporation of Dubai a Dubai Holding.
Cílem těchto společností bylo původně investovat zisky plynoucí z ropy do různých zahraničních podniků či nemovitostí. Rusko podobným způsobem investuje peníze z vývozu plynu a Čína zisky z prodeje triček a bot do Evropy a USA.
Tyto takzvané suverénní fondy byly ještě před rokem označovány za nenasytné predátory a velké nebezpečí pro Západ. Hrozilo prý, že ovládnou západní ekonomiky svými nákupy a využijí toho pro své politické cíle. Jenže v průběhu finanční krize se ukázalo, že ropné bohatství stojí a padá s ekonomickou prosperitou Evropy a USA, kam především směřovaly investice fondů.
Navíc správci těchto fondů neinvestovali právě efektivně. Často nechtěli riskovat, a značná část prostředků tak šla do investic považovaných za jisté -tedy nákupu nemovitostí v USA a ve Velké Británii nebo cenných papírů svázaných s realitním trhem či bankami, které potom měly problémy. Právě tyhle investice se nakonec téměř vypařily.
Když pak spadla cena ropy z rekordních výšin, začala většině suverénních fondů - kromě těch čínských - docházet hotovost. Začaly žádat o půjčky, vládní dotace, a dokonce i rozprodávat majetek.
V případě Dubaje byl dopad finanční krize ještě zhoršen tím, že se země snažila zbavit závislosti na jediném typu průmyslu - těžbě ropy - rozvíjením finančních služeb, turistiky a stavbou kanceláří a rekreačních vil. Jenže finančníci omezili své operace a hotely byly v posledních měsících poloprázdné.
Státní letecká společnost Emirates Airlines odložila nákup nových letadel, a dokonce kvůli úbytku pasažérů poslala na půlroční neplacenou dovolenou část zaměstnanců. Ceny nemovitostí v Dubaji se propadly podle některých údajů oproti loňsku o padesát procent.
Státní společnost Nakheel, která staví obří umělé ostrovy, má dluhy ve výši sedmi miliard dolarů a začíná údajně šetřit. Už teď propustila patnáct procent svých zaměstnanců. Většinou šlo ale o Indy, nikoliv Araby.
Krize nekrize, olympiáda bude
Je tedy Dubaj před krachem? Ne tak docela. Aktiva dubajských investičních společností stále převyšují jejich dluhy, a lze je tedy snadno prodat a zisk použít k financování státního dluhu. Jenže to se nikomu ze šejků v kabinetu nechce, protože stání společnosti jsou fakticky osobním majetkem vládnoucí rodiny Maktoumů.
Ti si prostřednictvím rozdělování dobře placených míst v těchto podnicích udržují svůj vliv a přízeň poddaných. Ostatně šéf státu Šejch Mohammed bin Rašíd al Maktoum označil zprávy o hrozivém zadlužení Dubaje za "závistivé mediální dezinformace" a svoji zemi označil za "koně, který nikdy nepadne". Veřejně pak podpořil návrh, aby se město Dubaj ucházelo o pořádání olympijských her v roce 2020.
Na pyšnou Dubaj přišly zlé časy, je bez peněz a půjčuje si miliardy
DUBAJ -
Politici ve Spojených státech se před třemi lety báli, že Arabové z Dubaje ovládnou jejich přístavy. V americkém Senátu se dokonce objevil zvláštní zákon, který měl "vykoupení" domácích podniků bohatými ropnými šejky zabránit. Dnes shánějí Dubajci peníze, kde se dá.
