LN Je možné říci, že minulé dva roky byly pro Maďarsko nejhoršími za posledních dvacet let?
Ano, v roce 2009 si Maďarsko prošlo hlubokou recesí. Ale rok 2010 už by měl být rokem stabilizace, kdy by mělo být dosaženo už určitého růstu. Mnoho však závisí na vývoji mezinárodního obchodu. Naše středoevropské země, s částečnou výjimkou Polska, jsou totiž velice závislé na zahraničních trzích. Maďarská recese byla recesí dvojitou, nejdříve tu byl deficit státního rozpočtu, který nebyl ufinancovatelný. Během dvou let jsme tvrdými nepopulárními škrty snížili deficit z 9,2 procenta na méně než čtyři procenta. V roce 2008 jsme se ale díky tomu dostali do recese ještě před globální krizí, která pak samozřejmě vše ještě zhoršila. Teď krize končí, ale náš deficit vypadá stále vysoký. Navíc jsme dostali nálepku "špatných žáků", kterým už nikdo nechce půjčovat.
Kdo je...
|
András Inotai (1943) Podívejte, na konci roku 2008 jsme byli "černou ovcí" regionu, ale pak se situace zhoršila obdobně ve všech okolních zemích a už počátkem roku 2009 jsme na tom byli všichni "stejně špatně". Někteří politici v okolních státech v roce 2008 říkali, my "jsme jiní", ale ukázalo se, že jsme si naopak velice podobní. Bylo to podobné, jako když Evropané na začátku tvrdili, že krize je problém Ameriky, že se EU netýká. A pak přišla krize do Velké Británie a zase všichni říkali, to je Británie, to se kontinentální Evropy netýká...
LN Maďarsko však mělo obrovské potíže už před krizí. Jak se do nich dostalo? Vysoký deficit státního rozpočtu je známý, ale co tam bylo dalšího?
Finanční disciplína byla v Maďarsku vždy slabá. Politika Maďarské národní banky ale vytvořila situaci, kdy bylo výhodné si nebrat půjčky ve forintech, ale ve švýcarských francích, bylo to výhodné jak pro občany, tak pro firmy. V roce 2003 bylo pouze pět procent půjček občanů i firem v zahraničních měnách, v roce 2008 to už bylo více než 70 procent. Bylo to podobné i v jiných zemích našeho regionu, jako je Bulharsko, Rumunsko, Lotyšsko, ale nikde to nevystoupalo tak rychle. Ve všech našich zemích vznikla situace, kdy vysokou úroveň našeho konzumu nejsme schopni financovat. Chceme všechno jako na Západě a hned. Ten rozdíl je mezi naším konzumem a naší produktivitou, strukturou hospodářství, je mnohem větší než v západní Evropě. My tady v Maďarsku jsme se dostali na konec, kdy jsme si museli vzít půjčku 25 miliard dolarů od Mezinárodního měnového fondu. Pokud mluvíme o čistém zahraničním zadlužení Maďarska, není zase až tak katastrofální. Problém je ale ve struktuře tohoto zadlužení - pouze 26 procent toho zadlužení jsou dluhy státu, 74 procent zadlužení jsou dluhy spotřebitelů, hypotéky na soukromé domy, dluhy firem. Mnoho lidí, kteří si půjčilo v cizích měnách na nízké úroky, ale i banky, které jim v cizích měnách půjčovaly, se obrací na stát a žádají o pomoc. Ale tady je možná jediná odpověď: Promiňte, to ale bylo vaše rozhodnutí. Nikdo vás nenutil to podepisovat. Demokracie si vyžaduje odpovědné občany. Bez odpovědných občanů není demokracie. Musíme se z toho poučit.
LN Vy říkáte nezodpovědní občané. Ale i maďarský stát byl přece pořádně nezodpovědný? Kdy vlastně začaly problémy, které vyvrcholily tím, že se Maďarsko dostalo v roce 2008 na pokraj státního bankrotu?
To se musíme vrátit až do roku 1997. V roce 1997 rostla ekonomika o čtyři procenta a státní finance se podařilo narovnat "Bokrosovým balíčkem" (podle bývalého ministra financí Lajose Bokrose - pozn. red.). První omyl, já bych řekl dokonce zločin, byl v tom, že vláda, která se tehdy dostala k moci, (pravicový) Fidesz Viktora Orbána, v této situaci, kdy byla ekonomika více či méně zdravá, nezačala ani ty minimální reformy. Naopak zahájila velmi nákladné programy, které neměly žádný ekonomický užitek - například podporu výstavby bytů, podporu malého a středního podnikání a další. Tyto nákladné programy plus podporu spotřeby odstartoval Fidesz, ale jejich finanční dopad musela řešit až vláda, co přišla po nich. Medgyessyho (socialisticko-liberální) vláda, která nastoupila v roce 2002, to nezastavila, ale naopak zhoršila třemi kroky - zvýšením platů státních zaměstnanců o 50 procent, prohloubením sociálního systému výrazně nad úroveň okolních zemí a tím třetím krokem byl velice ambiciózní program výstavby dálnic. Každý z těchto kroků by bylo možné provést, ale v žádném případě ne všechny v jednu chvíli. A to se stalo.
LN Jeden z velkých problémů Maďarska je také výběr daní. Tady je zvykem daně neplatit, že?
Zvyk neplatit daně začal už za "gulášového komunismu", kdy se to stalo národním sportem. Tehdy vznikla třída zelinářů, trhovců, takzvaných podnikatelů, která ukládala peníze do domů u Balatonu nebo do bytů v Budapešti. Tato třída se navíc naučila peníze projídat, a ne investovat do dalšího podnikání. A neplatit daně. Kdyby tady byla daňová disciplína ne jako ve Švédsku, ale stačilo by Dánsko, tak bychom neměli žádné problémy s deficitem.
LN Když se podíváte na střední Evropu jako celek, jsou zlatá léta z počátku století podle vás definitivně u konce?
"Zlatá doba", s rychlou modernizací, zahraničním kapitálem, rychlým růstem, se nebude opakovat. Náš region však stále zůstává atraktivní pro investice - také proto, že západní Evropa je v krizi. Ale naše dohánění Západu se zpomalí, nebo dokonce na určitý čas zcela přeruší. Evropská unie bude stát před otázkou, co dělat v situaci, kdy tu budou vedle sebe dlouhodobě existovat dvě různé Evropy, ekonomicky, sociálně, ale i mentálně. To bude velká výzva, kterou když Evropa nezvládne, bude už světu definitivně vládnout G2. USA a Čína. Bez Evropy.
