Měnová unie nakonec stejně přinesla "německou Evropu", napsal komentátor konzervativního listu The Daily Telegraph Ambrose Evans-Pritchard. Šéfové Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu (MMF) přijeli jako prosebníci do Berlína. "Na ničem jiném nezáleželo. Trhy přestaly naslouchat Paříži nebo Bruselu," uvedl komentátor.
Čtěte více: |
Redakční komentář ekonomického listu Financial Times (FT) píše, že po loňských vyhraných volbách panovala naděje, že Angela Merkelová bude hrát rozhodující vedoucí úlohu při reakci eurozóny na krizi. Ale německá kancléřka tuto úlohu nesplnila.
Namísto toho je z jedné strany napadána za škodlivé a nákladné váhání a z druhé jí konzervativci v její straně a celé zemi kritizují, že vůbec nějakou finanční pomoc navrhuje, napsaly FT.
Bude se muset odpouštět
Komentátor listu Wolfgang Münchau dodává, že přes veškerá úsporná opatření se Řecko neobejde bez toho, aby mu byla část dluhu odpuštěna. Pomoc schválená o víkendu nemůže předejít krachu, protože čísla tomu prostě neodpovídají, zdůraznil Münchau, i když dal najevo pochopení že EU a MMF nechtěly v této chvíli tuto ožehavou otázku otevírat.
Pro Řecko skončí krize nakonec restrukturalizací dluhu, což je zdvořilý termín pro vyjednaný krach. V obecnější rovině je celkový výsledek obtížnější předpovědět: buď eurozóna projde hlubokou reformou nebo se rozpadne.
Podle Münchaua může eurozóna ve střednědobém horizontu přežít, když zavede systém pro řešení krizí, lepší fiskální koordinaci a nástroje na omezení nerovností v rámci eurozóny. Později prý bude potřebovat zárodky daňové unie a jednotné evropské dluhopisy.
Podle Münchaua se donedávna takové konstrukce zdály sice žádoucí, ale politicky nerealistické. Teď už ale nemají alternativu, protože experiment měnové unie bez politické unie selhal. Před Evropskou unií tak stojí historická volba mezi integrací nebo dezintegrací, uzavřel komentátor FT.
Nebyl by státní bankrot lepší?
The Guardian zvažuje, zda v některých zoufalých případech není lepší státní bankrot, tedy ošidit věřitele, než provádět nemožné škrty a válčit s voliči. Takové je alespoň poselství studie zveřejněné MMF, v níž ekonomové Eduardo Borensztein a Ugo Panizza zkoumají, co se stalo v zemích - od Argentiny po Malawi -, které oznámily, že nejsou s to splácet své dluhy.
Hlavní věc je, že země v tak vážné situaci již oficiálním vyhlášením bankrotu své vyhlídky dál příliš neohrozí. Zasáhne to ekonomický růst, ale země je už tak v propadu. Jistě, investoři chtějí větší úroky za každou půjčku nesolventnímu státu, ale jen pár let. Studie se ptá, jak dlouhá je paměť trhu a odpovídá, že krátká.
To nejsou vývody nějakých levičáckých ekonomů, ale globálního ekvivalentu ohromné poradenské firmy věnující se dluhům. Žádná země nechce zkrachovat, ale když je opravdu na dně, může být rozumnější přiznat barvu a zvládnout insolvenci co možná nejspravedlivěji, uzavřel The Guardian v redakčním komentáři.
