Pokud by se nenašel nikdo, kdo by se obětoval kvůli záchraně ostatních dobrovolně a zdarma, má vedoucí zásahu při likvidaci havárie právo licitovat o ceně. To znamená, že technik může říci částku, za jakou bude ochoten podstoupit takřka stoprocentní riziko nemoci z ozáření nebo úmrtí.
Čtěte také |
Může totiž dojít k situaci, kdy všichni oslovení technici takový příkaz odmítnou nebo za jeho splnění budou žádat peníze pro rodinu.
"Zaměstnanec může říci: půjdu, ale chci za to milion korun. Pokud vedoucímu zásahu nezbude nic jiného, přímo na místě s takovým člověkem uzavře smlouvu," uvedl Tyc.
To podle něj ale neznamená, že by se nemohli najít lidé, kteří se pro záchranu ostatních obětují dobrovolně a nebudou za to žádat odměnu. "Vedoucí zásahu ale v případě akutní potřeby prostě někoho najít musí, proto má v záloze i možnost dohadovat se o ceně za sebeobětování," řekl Tyc.
Zaměstnanci jakékoliv elektrárny v demokratické zemi nemají a ani nemohou mít v běžných pracovních smlouvách zakotvenu povinnost "obětovat" se pro záchranu druhých. Záleží tedy na jejich rozhodnutí.
Čistě dobrovolně
Kromě současné situace v Japonsku, kde zatím není jasné, kolik záchranářů a zaměstnanců elektrárny Fukušima se vystavilo dávkám záření bezprostředně ohrožujícím život či zdraví, zůstává nejznámějším příkladem podobného hrdinství havárie v ukrajinském Černobylu v roce 1986. Z jedenatřiceti hasičů a techniků, kteří na místě zahynuli, totiž mnozí minimálně tušili, že jdou prakticky na jistou smrt. Ani čeští hasiči přitom žádnou povinnost obětování svého života kvůli záchraně dalších lidí nemají, jestliže se k takovému kroku rozhodnou, je to na základě dobrovolnosti.
"Velitel nemůže vydat rozkaz k zásahu, pokud by dopředu s jistotou věděl, že takový zásah bude stát hasiče život či zdraví," podotkla k tomu pro LN mluvčí Hasičského záchranného sboru ČR Ivana Svitáková.
