V minulosti jsem psal o důvodech, proč si nemyslím, že nás čeká japonský scénář, a hlavní argumenty spočívaly v poukázání na to, že autority (vláda a centrální banka) se chovají naprosto odlišně, především v rychlosti reakce.
Dnes napíši, proč nás japonský scénář nemine. Na první pohled se může zdát, že neholduji konzistentním postojům. Ale první pohled je spojen s řešením krize. Druhý pohled je spojen s něčím, čím Japonsko předběhlo ostatní vyspělé státy, čím si vyspělé státy projdou a co jednou čeká i rozvíjející se ekonomiky.
Je tím stárnutí obyvatelstva. Jaký byl průměrný růst japonské ekonomiky za posledních deset let? Celkové HDP rostlo v průměru o procento. Pro srovnání: v USA o dvě procenta. Čekali jste pro USA vyšší číslo? Nezapomínejme, že ve statistice máme i tuto recesi.
Přesto je číslo pro USA ve srovnání s tím pro Japonsko dvojnásobné. Nicméně se podívejme, jak rostly tyto ekonomiky v přepočtu na obyvatele. Japonsko o procento a USA stejně. Jinými slovy, rychlejší růst USA byl způsoben demografií (přílivem imigrantů, silnými poválečnými ročníky).
Se stárnutím populace ovšem tento efekt bude postupně mizet a celkový růst ekonomiky a růst ekonomiky na obyvatele se bude k sobě přibližovat. Bez vyššího růstu produktivity práce to bude znamenat, že ekonomiky porostou pomalejším tempem.