Sice si píšeme do národních strategií, že Česko se musí stát ekonomikou znalostí, že musíme přilákat investory, kteří tady postaví technologické parky... a zaručí dlouhodobý růst. Ale aktuálně neumíme investorům nabídnout znalostní ekonomiku.
Ano, investoři nás mají rádi. Toto alespoň naznačuje minulý příliv zahraničních investic do ČR. Ale tyto investice se koncentrovaly do výroby, která je náročná na pracovní sílu. Pod pojmem "výroba náročná na pracovní sílu" si představme montovny.
Montovny mají své výhody. Je snadné je přilákat na investiční pobídky ve formě daňových zvýhodnění. Protože jsou náročné na pracovní sílu, tak lze jimi rychle snižovat nezaměstnanost. A postavit je lze rychle. Tak proč ne, že.
Mezi nevýhody patří, že je lze i rychle zbourat a přesunout do země, která nabízí větší daňové zvýhodnění. Dále, věděli jste, že před krizí podniky uváděly, že druhým nejdůležitějším důvodem, který bránil jejich expanzi, byl nedostatek pracovní síly? Ano, český trh práce nebyl schopen nabídnout odpovídající pracovní sílu pro tyto montovny, proto nemalé procento zaměstnanců bylo importováno z Východu.
Česko by sice chtělo lákat investice náročné na kapitál. Ale zatím to neumí. A tím se dostáváme ke stokrát obehranému (a pravdivému) tvrzení, že základem pro dlouhodobý růst a znalostní ekonomiku je fungující systém vzdělávání a propojení škol s reálnou ekonomikou.