Nikomu nepřijde smysluplné trestat média, že škodí Japonsku, když v březnu informovala o zemětřesení a ničivé vlně tsunami. Přesto by teď EU podobný postup ráda aplikovala na ratingové agentury. Ratingové agentury se minimálně v otázce dluhové krize eurozóny dostaly do role, kdy jsou spíše o krok až dva pozadu, než aby upozorňovaly na budoucí rizika.
Dluhopis ohodnocený posledním stupněm v investičním pásmu, tj. BBB-, nese úrok 4–5 procent podle splatnosti. Irsko nebo Portugalsko mělo podobné sazby k dispozici ještě na začátku roku 2010. Vloni na podzim sazby překonaly 7 procent, letos postupně 10 procent a nervozita posledních týdnů výnosy poslala na 12–13 procent.
Bohužel vedení eurozóny odmítá realitu a dál ignoruje fakta. Vznikají první a druhé záchranné plány, v jejichž úspěšnost nikdo nevěří. Nyní se uvažuje o trestu pro ty, kteří realitu vnímají. Pokud někdo nevěří v solventnost řecké vlády a prodává, anebo jenom nekupuje její dluhopisy, bývá označen za spekulanta, kterého je třeba regulovat.
Jakmile ratingová agentura označí dluhy vlád z Lisabonu či Dublinu za rizikové, což už všichni dávno stejně vědí, Brusel přednáší návrhy o náhubku pro takové hlasatele či hrozí nuceným rozdělováním agentur. Pravda je pro eurozónu velmi bolestná, ale může být očistná. Popravením hlasatele špatných zpráv skutečnost nezměníme, jenom následná srážka s realitou bude o to tvrdší.
Vlajka EU, euro (ilustrační foto) foto: Shutterstock