Kurz eura k dolaru se drží poblíž pětiletého průměru a neukazuje vyhrocenost situace, kterou získáme zapojením dalších měn. Dolar se důsledkem masivního užití nestandardních nástrojů měnové politiky, laicky řečeno bezuzdného tištění peněz, propadá na rekordní minima k řadě světových měn a komodit. Euro kvůli nestandardní situaci, kterou představuje nekončící dluhová a systémová krize, také ztrácí.
Klíčovou otázkou je, jak se v měnové válce zachovat, když posilování měny vůči dolaru a euru oslabuje exportní konkurenceschopnost. Je to, jako když sousedovi hoří dům a my přemýšlíme, zda si zapálit vlastní, aby u nás nehledal přístřeší. Krátkodobým pozitivem domu v troskách je, že soused nepřijde, ale dlouhodobě je ztráta větší, protože jsem přišel o střechu nad hlavou.
Země neplatící dolarem ani eurem řeší, zda devalvovat a zvýšit si inflaci (zapálit vlastní dům). Utlumí tak ztráty exportérů, ale rizikem vyšší inflace ohrozí svou dlouhodobou stabilitu. Nebo přijmout současné náklady s rizikem poklesu exportu, ale mít stabilní ekonomiku (střechu nad hlavou), která se dlouhodobě vrátí. Tlumit inflaci je totiž vždy bolestné a zdlouhavé.
V pondělí švýcarská centrální banka stanovila maximální kurz franku k euru, a vlastně tak řekla: "Když hoří u sousedů v eurozóně, my si zapálíme dům taky."